Stejná situace se opakuje rok, co rok. Oscary ohlásí své nominace a běžný divák, který denně nesleduje filmové novinky, o polovině z kandidátů nikdy neslyšel. Předávací večer pak provází nižší divácký zájem, než by si třeba americká Akademie filmových umění a věd přála. Na toto téma se pro The Daily Beast vyjádřil také režisér James Cameron. Když byl v roce 1998 nominovaný jeho Titanic, dívalo se v USA na přenos z předávání 57 milionů diváků. Od té doby už se podobných čísel nikdy nepodařilo dosáhnout a není neobvyklé, když je sledovanost skoro poloviční. Proč to tak podle Camerona je?
„Několikrát v dějinách Oscarů se stalo, že byly oceněné filmy, které jsou zároveň skutečně populární. Obvykle ale Akademie zastává pozici ‚Je naší patricijskou povinností ukázat plebejcům, na co by se měli dívat' a neoceňuje filmy, které lidi skutečně chtějí vidět. Tedy takové filmy, za které diváci platí peníze a místo toho jim říká: ‚Jasně, myslíte si, že se vám to líbí, ale ve skutečnosti byste měli mít rádi TOHLE‘. Můžete tedy očekávat dobrou show a splnění téhle povinnosti, ale potom si nikdo nemůže stěžovat na sledovanost [slavnostního předávání]. Titanic byl opravdu ojedinělý případ. Neříkám, že je lepší než filmy, které přišly před ním nebo po něm, nebo že by tenkrát byl obecně silnější ročník, ale byl to film, který vydělal náklaďák peněz a zároveň dostal spoustu nominací. Až se to zopakuje, sledovanost znovu stoupne. Je to takhle jednoduché.“
Dále redaktor v rozhovoru připomněl, že před časem Akademie zvýšila počet nominovaných filmů v hlavní kategorie z pěti na deset (lépe řečeno na až deset). Záměrem bylo, aby se mezi nominované dostaly právě i divácky vděčné bijáky. Místo toho se ale (až na výjimky) nominace dočkalo akorát větší množství „artových“ filmů. Je akademie proti velkofilmům zaujatá?
Rozhodně je zaujatá. Většina členů Akademie jsou herci. Podívejte, já herce miluji, ale takhle oni prostě přemýšlejí – k technologiím jsou obecně skeptičtí. Takže jakmile vidí film, který hodně spoléhá na vizuální triky, řeknou si, že to není ‚herecký‘ film. Nu a Titanic byl trikový film v rouše beránčím. Ano, byly v něm efekty, ale byl o příběhu a lidech, kteří vizuální efekty zastínili. Ale když natočíte film, jako je Avatar, máte efekty přímo na očích. A i když se domnívám, že herecké výkony a příběh byly stejně dobré [jako v Titanicu], tak je Akademie stejným způsobem zkrátka neocení. Tak to prostě je. Už dávno před Titanicem jsem se rozhodl, že nebudu sloužit dvěma pánům, že svoje vizuální zpracování vždycky budu stavět na první místo. I když jsem strávil spoustu času na scénářích a hereckých výkonech, tak pořád miluji natáčení velkých, vizuálních velkofilmů. Pochybuji, že kdy budu znovu nominovaný. A kdybych byl, tak mě nejspíš porazí film od Woodyho Allena. Tak to prostě je. Takže se nesnažte sloužit dvěma pánům.
V některých ohledech má Cameron nejspíš pravdu. Velká část Akademie pravděpodobně skutečně chce ocenit filmy, které považuje za „hodnotné“ a řada akademiků nejspíš takové filmy rozlišují podle výrazných hereckých výkonů. Zároveň ale Cameron celou problematiku dost zjednodušuje. Víme, že většina akademiků jsou staří bílí muži, kteří bydlí v Los Angeles a nejbližším okolí. Mají tedy určitý vkus a je otázka, zda jim vůbec soudobé velkofilmy sedí, ať už si myslí cokoliv o tom, jestli si trikové blockbustery zaslouží nebo nezaslouží filmová ocenění. Celý systém je navíc had, který požírá sám sebe. Filmová studia podporují kampaní určitý typ filmů, u kterých očekávají, že mají šanci na výhru. Na takové filmy tisknou inzeráty v hollywoodských magazínech, takové filmy rozesílají akademikům na DVD. Řada z nich už ve svém věku do kina příliš nechodí nebo tam nechodí proto, že jsou extrémně vytížení. Pak je logické, že budou hlasovat primárně pro ty snímky, které jim přistanou ve schránce.
Osobně jsem se nikdy netajil tím, že by mi nevadilo, kdyby byla Akademie odvážnější, progresivnější a oceňovala ve větší míře poněkud "dravější" filmy (tu a tam se jí to povede). Klidně i žánrové, ale není to podmínkou. Toto ale souvisí se zmiňovanou věkovou skladbou Akademie a dokud se členové výrazně neobrodí, jiné to nebude. Tak či tak se ale nedomnívám, že by se měly dávat sošky jen diváckým favoritům. Jistě, když je diváckým favoritem opravdu výjimečný film, který zásadně ovlivní to, jakým způsobem se bude točit v budoucnosti, tak jej klidně oceňme. Zaměřit se ale výhradně na populární tvorbu, to by byla veliká škoda. O populárních filmech se lidi dozvědí automaticky a ještě dlouho se na ně bude vzpomínat. Ocenění Oscarem by pro ně možná bylo takovou hezkou zlatou tečkou a satisfakcí, ale rozhodně jej takové snímky nijak nepotřebují.
Méně navštěvovaným snímkům může naopak Oscar reálně pomoci. Dá běžným divákům jasný signál, že i když se o podobné filmy třeba obvykle nezajímají, tak tenhle by možná měli přeci jen zkusit. A třeba pak budou příjemně překvapení. Nebo přinejmenším zajímavý tvůrce (herec) dostane spolu se soškou jakousi pečeť kvality a do budoucna mu to dá možnost točit další zajímavé projekty, ke kterým by se třeba jinak nedostal. Takže ano, ať je Akademie rozmanitější, ale když bude i nadále upřednostňovat menší projekty, zlobit se na ni nebudu. Ostatně to, že masové umění je jen málokdy opravdu špičkové (protože se už z podstaty musí zalíbit "všem"), to přece není žádná novinka. Vždycky tak sice bude hrozit, že jednoho krásného dne budou divákům ceny tak vzdálené, že o ně ztratí zájem, ale dokud aureola Oscarů a zúčastněných hereckých hvězd láká, tak Akademie k nějakému lidovému podbízení nemá důvod.
Jak celou problematiku vnímáte vy? Měly by Oscary oceňovat filmy, na které lidi skutečně chodí? Nebo jejich úloha spočívá v něčem jiném?
Příspěvek poprvé vyšel v roce 2017. Znovu jej v upravené podobě připomínáme v rámci rubriky "staré ale dobré". V ní novějším čtenářům připomínáme starší tematické příspěvky, které jsou dodnes aktuální a zpestří vám dobu, v níž se velká většina filmových novinek točí primárně kolem koronaviru a jeho dopadů.
Zdroj: The Daily Beast
