Pozornost k tématu před pár dny přivedl šéf Warneru Kevin Tsujihara, který na schůzce s akcionáři postuloval, že dobu od premiéry filmu v kinech do jeho uvedení na domácí video je potřeba zkrátit. Už dříve o něčem podobném mluvil šéf 20th Century Fox a studio Universal taktéž připustilo, že vede se zástupci kin diskusi o zkrácení okna, během kterého se nové filmy smí promítat pouze v kinech.
Aktuálně trvá tři měsíce, než studia smějí uvést film na domácím videu. V diskusích, které se vedou, se zvažuje zkrácení exkluzivního okna na dva až čtyři týdny. Přehrání filmové novinky v domácích podmínkách by stálo mezi 25-50 dolary, přičemž průměrná cena lístku v USA je teď 8 a půl dolaru. Něco podobného se snažila prosadit služba Screening Room, nicméně studia se nechtějí dělit o peníze s dalším prostředníkem. Raději si vystačí s běžnými distribučními kanály, jako je iTunes. Provozovatelé kin léta proti zkracování exkluzivity bojují, pokud by na ni přistoupili, pravděpodobně by museli být nějakým způsobem kompenzováni (nebo tedy lépe řečeno velké řetězce, se kterými se hollywoodská studia baví).
Proč se hollywoodská studia snaží dostat filmy do domácností rychleji? DVD trh pozvolna uvadá a výpadek DVD příjmů by do budoucna mohl znamenat závažný problém. V roce 2015 rostla v USA návštěvnost kin o 2 procenta a trh veškerého domácího videa o 1 procento. DVD trh ale loni spadl o 12 procent a v dvojciferných hodnotách padá dlouhodobě. Je tedy možné, že studia vidí, že nárůst VOD a kin (pokud nějaký byl) letos poprvé nestačí pád DVD pokrýt. A právě proto se snaží rozdíl nějakým způsobem pokrýt.
Tsujihara v úterním prohlášení argumentoval tím, že zákazníci sledovat filmy doma chtějí, a že širší legální nabídka omezí úniky zisků způsobené pirátským stahováním. To je nicméně takové vágní prohlášení. Co přesně si studia od zkrácení exkluzivního okna kin slibují a co podobný krok může způsobit?
V dokonalém světě všichni, kdo chodili do kina dosud, budou do kina chodit dál a k tomu přibudou další, kteří do kina nemohli vyrazit, ale film vidět (legálně) chtějí. Dále se sníží náklady na propagaci, když kino premiéra a domácí premiéra půjdou propagovat jedinou kampaní, protože k nim dojde více méně současně. A k tomu všemu se půjde poprat o diváky, kteří by do kina vyrazit mohli, ale v pohodlí domova si raději dali třeba seriál na Netlflixu.
Jaké mohou být negativní důsledky a studená realita? Část diváků, kteří by vyrazili do kina, raději zůstane doma. Tam sice zaplatí za promítání relativně vysoký poplatek, ale na ten se může složit velká skupina lidí. A jak už bylo řečeno, aby šlo vůbec filmy do domácností s předstihem dostat, bude třeba něco platit provozovatelům kin, kteří jinak začnou studia bojkotovat. Studia se navíc připraví o jiný zdroj příjmů. Čím větší měl měl film tržby v kinech, o to větší je pak cena, kterou jde dostat za práva k vysílání na televizních stanicích, nebo k přehrávání v on-line půjčovnách. Pokud se studia nedovedou domluvit na jiné metodě měření komerční atraktivity filmu, o část těchto zisků přijdou.
Pak je tu pirátství. Část diváků si film s novou službou dopřeje legálně, protože konečně budou mít tu možnost. Zároveň se ale pirátům všechno strašlivě usnadní. Místo riskantního natáčení mizerných záznamů ve veřejných kinosálech (nebo čekání na nějaké oficiální VOD/DVD vydání) půjde ukradnout film v pohodlí domova a okamžitě. I kdyby byla ochrana tak dokonalá, že nepůjde zkopírovat přímo digitální soubor (a ona nebude, každá ochrana je jednou prolomená), tak je pořád jednodušší točit na kameru doma televizní obrazovku, než plátno v kině. O dokonalém zvuku z vývodu na sluchátka nemluvě.
