Když sklízel La La Land po své zářijové premiéře Benátkách desetiminutové ovace ve stoje, předháněli se fanoušci a kritici v superlativech, kterými nový muzikál Damiena Chazella (Whiplash) počastují. Podle mnohých jde o unikátní spojení moderny s kouzlem starých zlatých časů, kdy byly středobodem filmového vesmíru upřímné, jednoduché a ryzí příběhy, kterými se vyznačovala zlatá éra Hollywoodu. Chazellův druhý celovečerní snímek urazil od té doby hodně dlouhou cestu. V Torontu získal hlavní cenu diváků a zařadil se tak do společnosti filmů jako 12 let v řetězech nebo Americká Krása.
Na dalším z podzimních festivalů v Telluride zase naprosto nečekaně vybočil s připraveného programu Tom Hanks, který tam propagoval svůj snímek Sully. Když padla řeč na téma originality v současném filmovém byznysu, ujal se slova, a prohlásil o Chazellově snímku, že se jedná o něco naprosto nového, něco co si nedokážeme ani představit, a že děkuje bohu, že se něco takového podařilo v současném studiovém systému (který rozděluje filmy do několika škatulek a na něco, co vybočuje, se dívá skrze prsty) protlačit ke zdárnému dokončení. Své poselství ukončil tím, že pokud většinová veřejnost neocení něco tak úžasného, pak jsme všichni ztraceni.
A Hanks rozhodně není ve svém bezbřehém vyznání lásky sám. O La La Landu se již nějakou dobu mluví jako o jednom z horkých oscarových kandidátů. Emma Stone získala cenu pro nejlepší herečku na festivalu v Benátkách a její jméno, stejně jako Goslingovo, se již hojně skloňuje v souvislosti s neodvratně se blížící oscarovou sezónou. Na jejich taneční a pěvecká vystoupení je skutečně radost pohledět, a jenom největšímu cynikovi na světě nemůžou přiložené trailery vykouzlit na tváři široký úsměv a v duši vyvolat ten nejlepší pocit na světě. Zároveň si můžete z úst ústřední dvojice poslechnout i ústřední písničku City of Stars, která autorovi těchto řádků zní v uších už pěkných pár týdnů. Představujeme La La Land…