Tony Zhou, autor video série s názvem Every Frame a Painting, se v jedné epizodě podíval pěkně z blízka na filmovou hudbu Marvelu a potažmo blockbusterů obecně. Hlavním tématem bylo, proč je hudba u tak slavných filmů, jako jsou současné marvelovky, tak špatně zapamatovatelná. Níže si můžete pustit onu epizodu, kde se Tony postupně věnuje důkladnému rozboru, ale pokud nevládnete angličtinou plynně, tak alespoň v kostce:
Zhou uvádí několik hlavních důvodů. Předně podle něj většina marvelovských skladeb neprobouzí emotivní odezvu. Tedy hudbu slyšíme, ale nic to s námi nedělá. Buď by se scéna obešla bez hudby v pozadí, nebo pouze zvýrazňuje to, co vidíme na plátně. A tím pádem nemáme důvod hudbu jakkoliv vnímat, protože onu informaci již dodává obraz. Dle Zhoua to platí třeba u smutných scén, kde prostě hrají smyčce nebo u vtipných, kde je klasická veselá hudba. Doprovod nás nijak nepřekvapuje, nejde proti zažitým očekáváním. Případně se podaří dát skvělou hudbu na správné místo, ale jako v Captain America: Návrat prvního Avengera, to prostě překryje monolog v pozadí (viz video).
K tomu se navíc v Hollywoodu hojně užívá během filmových příprav takzvaná temp-music, tedy „dočasná“ hudba z nějakého staršího filmu, kterou režisér použije při stříhání záběrů, aby dal scénám jasnou atmosféru a připravil pro skladatele hrubou ukázku toho, co by chtěl hudbou v daných momentech říkat. Potom režisér hudbu slyší ve střižně tolikrát, že si na ni zvykne a už si film nedokáže představit s žádnou jinou. Navíc už jsou záběry poskládané podle určitého rytmického vzorce, takže kdyby se náhle zásadně změnil hudební doprovod, scéna by přestala fungovat. Skladateli tak nezbude nic jiného, než připravit hudbu hodně podobné té dočasné, která se často mění jen do té míry, aby se neporušila práva. To vše si můžete poslechnout a prohlédnout v přiloženém playlistu, obzvlášť pak ve druhém videu, které jen porovnává finální skladby ve filmu se zjevnou původní inspirací. V závěru pak Tony Zhou dodává, že Marvelu chybí ochota riskovat. Prostě se jde na jistotu, takže to nemůže vyústit v odvážné originální skladby.
Za sebe bych k tomu dodal, že toto vše určitě platí, nicméně to může být trochu zkreslené. Autor videa svůj závěr, že Marvel nemá výjimečnou hudbu, doplňuje také rozhovory s obyvateli Vancouveru, kteří si žádný marvelovský motiv vybavit nedovedou. Nicméně porovnává například s Harrym Potterem. Tedy jedním hudebním motivem, který se po celé desetiletí objevoval v osmi filmech. Nebo s Jamesem Bondem, se kterým jsme všichni vyrostli. A ano, se Star Wars, ale co chcete porovnávat se Star Wars? Nechci tím říci, že autor neukazuje na důležitý nedostatek Marvelu. Ukazuje. Ale pokud bychom dostali osmkrát Captaina Americu, pokaždé se stejným motivem, tak se také zvyšuje šance, že si jej budeme pamatovat. (Pozn. redakce: Něco podobného se také nakonec stalo s ústředním motivem Avengers, který hrál prakticky ve všech trailerech a ve vrcholných okamžicích Avengers: Endgame potom dokázal patřičně strhnout). Přesto souhlasím, že hudba je obecně u Marvelu slabší prvek jejich tvůrčího repertoáru.
