Želvy Ninja před dvěma lety odhodily gumové kostýmy a do ulic New Yorku se mezi lidské herecké kolegy vydaly v digitální podobě. Hypoteticky tak měly mnohem blíž ke komiksům a animovaným seriálům, nicméně žádná nostalgická orgie se nakonec nekonala. Pod produkčním dozorem Michaela Baye se Želvy změnily v další Transformers, tedy kakofonii barev a zvuků, které se mění na plátně tak rychle, abyste si vlastně ani nestačili pořádně všimnou, co přesně vám na filmu vadí. Druhý díl změnil režiséra (David Green) a podle rozhovorů už měl štáb zvládnutou problematickou technologii oživování želváků. Pomohlo to ale jen částečně.
Za velké plus lze považovat, že se oproti prvnímu filmu dvojka daleko víc soustředí na želváky. Zatímco v prvním díle byla hlavní hrdinkou víceméně April O’Neill (Megan Fox), tentokrát jsou skutečně v popředí čtyři zelení bratři. Hned v úvodu s nimi vyrážíme do ulic, kde bratři jen tak blbnou, daří se je alespoň minimálně rozlišit a načrtnout jejich bratrské vztahy. Dokonce i první akční scéna je povedená, když čtyři „italští mistři“ vyrážejí za uprchlým Trhačem (Brian Tee) v obrněném popelářském voze, který metá poklice od kanálů a umí všelijaké další zábavné finesy. Do té doby si film bere to nejlepší z bláznivosti animovaných seriálů a jako by je v hrané podobě převáděl na plátno.
Pak se ale inspirace předlohou začne zle mstít. Filmaři se z nějakého důvodu rozhodli, že v Teenage Mutant Ninja Turtles: Out of the Shadows musí být z komiksů snad úplně všechno. A tak začne být snímek ukrutně přeplácaný, na nic není čas, žádná z postav nemá patřičný prostor a ani se nestíhá alespoň trochu rozvést jejich motivace - jde skutečně o holá torza.
Z prvního filmu se vrací Mistr Tříska, který „zemřel“, aby želváky namotivoval, následně byl oživen a ve druhém filmu se vrátil kvůli pár druhořadým replikám. Trhač stál v prvním filmu v pozadí, tentokrát má šanci se stát důležitým hybatelem děje, ale posléze je opět odsunutý na vedlejší kolej. Jeho pobočnice Karai (Minae Noji) je zcela bezvýznamná. Z prvního filmu se vrací také April, která zpočátku slouží jako vyšetřovatelka, která želvám pomůže odhalit důležité skutečnosti, ale posléze se musí scenáristé hodně snažit, aby ji nějak zapasovali do děje a opět je postava také zcela zbytečně sexualizována, což ve snímku určeném primárně malým klukům působí zkrátka nepatřičně. Na druhou stranu je pravdou, že oplzlého humoru celkově dost ubylo a minimálně už to nevypadá, že po April touží také želvy. Z Vernona (Will Arnett) je postava zcela bezvýznamná, která je akorát jednou využita k posunutí děje.
Z nováčků se o slovo nejvíc hlásí Rocksteady (Stephen Farrelly) a Bebop (Gary Anthony Williams), dva gangsteři, které prostě baví páchat zlo. Oba dva se nechají Trhačem proměnit na humanoidní prase a nosorožce a následně se postaví proti želvákům. Znovu nejde hovořit o nějaké motivaci, ale aspoň je vidět, že si oba herci role užili a postavičky jsou správně živé. S jejich vytvořením pomáhal vědec Baxter Stockman (Tyler Perry), který si také pitomé dialogy viditelně vychutnává, ale zkuste si o postavě několik dní po promítání vybavit cokoliv konkrétního. Ikonický Krang je správně nechutný, je to živý mozek, který se vozí v obřím robotovi, ale ve filmu je pár minut, přichází z jakéhosi holého cizího světa a zkrátka chce dobýt ten náš, přičemž nehodlá hledět napravo ani nalevo, ani na své spojence.
Zdaleka nejhůř ale z klasických postav dopadl Casey Jones. Stephen Amell buď byl obsazený naprosto nevhodně, nebo mu nikdo pořádně neřekl, jak má roli vlastně hrát. Jones působí jako směs vysokoškolského frat boye se stereotypním hloupým policajtem (hlídačem) a prakticky neustále se usmívá. V komiksech a seriálech šlo o duševně nevyrovnanou nebo spíš vyloženě šílenou postavu se sklony k násilí, ze které šel tak trochu strach. Když zrovna stál proti želvákům, dokázal jim pořádně zatopit, zatímco ve filmu je to téměř bezbranný moula, kterého s původní verzí spojuje jen retro hokejová maska, kterou u sebe z nějakého důvodu nosí.
Všechny tyhle postavy bez motivace se ve filmu znají buď protože prostě proto, nebo se setkávají naprosto náhodně. Krangovým cílem je přenést svou pojízdnou pevnost Technodrome na Zemi, Trhač mu s jeho plány pomáhá. Želváci se opět rozhádají kvůli malichernosti mezi sebou, aby se bez nějakého skutečně pádného důvodu opět usmířili. Zajímavá je tak jen podzápletka, ve které želváci řeší, že už je unavuje se schovávat ve stínech a chtěli by žít jako běžní smrtelníci. Rozhodně je škoda, že téma není nějak výrazněji rozvinuté.
Jakékoliv náznaky vývoje postav nebo rádoby děj samozřejmě v tomhle případě slouží jen jako kostra k navěšení vtipů a akčních scén. Ty nejsou sice vůbec špatné (potěší zvlášť zmiňovaná honička s popelářským vozem anebo seskok z letadla na další letadlo), ale nijak převratné také ne. Zvlášť, když vezmeme v potaz, jak je film utržený ze řetězu, a že je většina podobných situací plně digitální. Tudíž omezení neplatí ani pro postavy, ani pro kameru. A na film se slovem „ninja“ v názvu citelně chybí nějaké vydařené kontaktní souboje.
Verdikt
Želvy Ninja 2 jsou oproti svému předchůdci o dost lepší. Už nejsou tak urážlivé, s hrdiny je větší legrace a celkově se snímek snaží působit jako hraný bláznivý animák bez pravidel. Na druhou stranu je tu příliš postav, které jsou osekané na dřeň, je jich příliš a z děje se stává přehlídka roztříštěných scének, ve které se zkrátka střídá co největší množství co nejrozmanitějších divů. Pro cílovou skupinu kluků ve věku zhruba kolem deseti let to však nejspíš bude plus a dvouhodinový film je jen tak neomrzí. Za mě mírný palec nahoru, ale ta změna k lepšímu měla být výraznější.