Nad New Yorkem se vznáší temný mrak. Ulice ohrožuje záhadný klan Foot - maskovaní, všehoschopní vojáci. Policie si s nimi neví rady, město prohrává. Pak ale z podzemního úkrytu vystoupí na povrch želví mutanti trénovaní v umění ninjů a začnou nevinné občany chránit. Bojovníci se zlem se ale pro město mohou stát zároveň záhubou. Pokud by se jejich DNA dostala do rukou nebezpečného Trhače, který stojí za útoky klanu Foot, hrozil by celému městu globální bioteroristický útok.
Želvy Ninja byly krátce po revoluci v Československu fenoménem. Možná to bylo proto, že se jednalo o jedny z prvních komiksů a animovaných seriálů, ve kterých jsme místo pohádkových či dobrodružných příběhů mohli vidět akci, zbraně, bojová umění a elementy sci-fi. Pokud vám v té době bylo něco kolem deseti a nevlastnili jste alespoň jednoho plastikového želváka, jako byste pro ostatní kluky stejného věku neexistovali. Byl jsem proto zvědavý, jestli se aktuálnímu hranému filmu ve mně podaří probudit nějakou nostalgii nebo mi zkrátka připomene, proč vlastně byli čtyři zelení ninjové tak super. Nepřipomněl. Hezké vzpomínky mi naštěstí nová produkce z kuchyně Michaela Baye sebrat neumí, ale to je tak plus minus vrchol toho, co populární značce může nabídnout.
Film Jonathana Liebesmana (Hněv Titánů, Světová invaze) prohrává prakticky na všech frontách. Zadrhává už základní přístup k látce. Samotné želvy a pár dalších postav si umí zachovat určitý nadhled a bláznivost. Svět kolem nich se ale chová a vypadá úplně stejně, jako by se choval ve vážném snímku s lidskými hrdiny. Obzvlášť to platí o záporácích. Těm sebemenší náznak nadsázky při zlém koulení očima strašlivě chybí. Padouši nemají žádnou skutečnou motivaci a podobně nevýrazný je jejich plán. Trhač je zlý nejspíš proto, že to tak v komiksech bylo vždycky a jeho pobočník mu jednoduše slíbil věrnost, v dětství byl malinko izolovaný a má rád peníze. Kvůli těm je také potřeba vypustit na New Yorku smrtící toxin - aby si lidi zaplatili za protilék a bylo možné je snadno ovládat.
Želváci mají oproti záporákům alespoň (mizerný) smysl pro humor a narozdíl od padouchů je na nich poznat, že jsou v příběhu přitaženém za vlasy a nijak se za to nestydí. Jakákoliv osobnost ale jim opět chybí taky. Rozeznat jdou díky rozdílnému výtvarnému zpracování, jinak se jejich veškerá charakteristika smrskává na „vůdce“, „vědce“, „žvanila“ a „bručouna“. Nikdy se neřeší, co je na Leonardovi vlastně tak vůdcovského a proč by zrovna Raphael měl být tak trochu psychicky narušený. Prostě to tak je, nejspíš opět proto, že to tak bylo v komiksech. Mistr Tříska (zmutovaná krysa, „otec“ a mentor želváků) se stane mistrem také naprostou náhodou, bez uspokojivého opodstatnění.
Parta z kanálu však alespoň neustále ze sebe chrlí nějaké hlášky nebo popkulturní odkazy. I když je to většinou jen taková změť, kdy jeden plácá přes druhého navíc jde o nepřekvapivé, nepřirozeně tlačené frázičky, které buď mají být straaašlivě cool, ale nejsou, nebo rovnou samy upozorňují na to, jak jsou vlastně blbé (ale vyslovit se musí, protože odkazují na komiksy a seriály). Zdaleka nejtragičtější jsou ale lidští hrdinové. April akorát špulí pusu a tváří se překvapeně. Házet vinu čistě na Megan Fox by však nebylo fér, protože materiál se kterým musí pracovat, je zoufalý. April O'Neil má být vysokoškolsky vzdělaná reportérka, místo toho se chová jako naivní hloupá nanynka, která píše pro školní blogísek. Je o to horší, že April je svým způsobem hlavní postavou celého filmu a dost dlouho trvá než spolu s ní potkáme želváky. Společnost jí tak dělá jen kolega Vernon v podání Willa Arnetta. Ten nesčetněkrát prokázal svůj komediální talent, tady je neustále pouze trapný, občas lehce oplzlý. Whoopi Goldberg jako Aprilina šéfka je ve filmu naprosto zbytečná, roli za pár korun mohl hrát někdo neznámý a výsledek by vyšel nastejno.
Z největšího bahna Želvy zachraňuje jen vizuální stránka a akce. Pravda, mistr Tříska je s oslintanými kníry tak trochu slizoun a Trhač vypadá prostě jako Silver Samurai z The Wolverina. Zato v želvácích se podle mě velice dobře povedlo snoubit nezbytnou filmovou realističnost s barvitou komiksovostí, plnou roztomilých detailů. Akční scény jsou vesměs limitované na souboje s klanem Foot nebo Trhačem. Na nekonečných řadách „Fuťáků“ želvácí předvádí, jací jsou nezastavitelní borci a kosí nepřátele jako obilí. Jakmile ale na scénu nastoupí Trhač ve svém exoskeletu, je veškeré dění na plátně vymodelované v počítačích, a tak není nouze o akrobatické kousky a stylové kroužení virtuální kamery, která nemusí stříhat a hezky nabízí vydařenou choreografii bez přerušení a z těch nejlepších úhlů.
Úplně nejlepší scénou je pak automobilová honička, kdy se ze zasněženého svahu řítí kamion s návěsem, konvoj obrněných džípů a želváci na krunýřích. Do obdobně živelných scén v Hobitovi (plavba v sudech) nebo Tintinovi (honička ulicemi pouštního městečka) mají sice Želvy pořád ještě daleko, ale slušná kinetika a řada nápadů nechybí ani v tomhle případě. Žel, pár slušných akčních scén všechnu tu scenáristickou impotenci prostě nezachrání. A co film nepokazil sám, tam mu dává ránu z milosti uširvoucí český dabing, ve kterém každá hloupá fráze zní dvakrát nesmyslněji a jakékoliv pokusy o procítěné či komediální podání, které lze tušit v originále, v českém znění jednoduše neexistují.
Verdikt
Pokud by nějaký škarohlíd chtěl dokázat, že něco, co se jmenuje Teenage Mutant Ninja Turtles (Zmutovaní náctiletí želví ninjové) musí být zákonitě blbé, pak by mu dal aktuální film do rukou perfektní munici. Želvy Ninja mají hroznou zápletku, děj i dialogy. Postavy jsou ploché a nezajímavé, opravdu vtipný humor prakticky neexistuje a slušná akce a vizuální zpracování tu zbylou bídu nijak zvlášť nezachrání. Takhle prostě návrat do dětských let vypadat nemá.
PS: 3D ani omylem nenabízí vůbec nic, kvůli čemu by mělo význam trpět dabing.
