Pro režiséra Mikea Flanagana je horor srdcovou záležitostí, a proto se snaží vždy o to, aby jeho filmy nezapadly mezi ty tuctové, jakých je v rámci žánru opravdu hodně. Platí to i pro jeho novinku, Zlo nikdy nespí (Before I Wake).
Hned úvod filmu nám odhaluje, že s malým Codym (Jacob Tremblay) je něco v nepořádku. Takže když jej adoptuje bezdětný pár, je divák automaticky v očekávání. Chlapec se přitom zpočátku chová jako vysněné dítě. Je zdvořilý, zjevně vnímavý a k adoptivním rodičům je otevřený a projevuje vděk. Že je tu a tam trochu stydlivý a nechce dát z ruky svoji krabičku, to je přeci pochopitelné. Časem ale Jessie (Kate Bosworth) a Mark (Thomas Jane) přicházejí na to, že se chlapec bojí usnout a my už pak jenom čekáme, kdy se něco ošklivého vyřítí zpod postele.
U toho by většina konvenčních hororů skončila a vystačila by si s tím až do úplného závěru. Sem tam nějaká lekačka, postupné odhalování nočních běsů, nevěřící rodiče a nakonec názorná ukázka toho, že na špatné věci nemusíte věřit a stejně si pro vás přijdou. Těmhle pastem se naštěstí Zlo nikdy nespí vyhýbá. Potěší už jen to, že když rodiče přijdou do kontaktu s něčím nepřirozeným, nesnaží se to racionalizovat, ale poměrně rychle seznávají, že se před nimi děje něco vědecky nevysvětlitelného a je potřeba k tomu tak přistupovat.
A u toho nečekaný přístup nekončí. Tajemství, které malého Codyho obestírá, se totiž vždycky neprojevuje jako něco zlého. Menší zázraky dovedou mít i značně pozitivní příchuť, a tak rodiče v jednu chvíli dokonce začnou chlapce zneužívat, pro své vlastní potěšení. Asi netřeba dodávat, že to nemůže dopadnout dobře.
Aniž bych prozrazoval zbytečně mnoho, už z názvu se dá nejspíš odtušit, že chlapcovy schopnosti budou souviset se spánkem a sněním. Díváme se na to, jak sny mohou vypadat, jak si lidé ztělesňují svoje tužby i strachy. Podíváme se samozřejmě i do podvědomí či dávno potlačených vzpomínek a všechno bez nějakého freudovského mudrování. S tím se mohou ztotožňovat možná tak ti, kteří neviděli to, co viděli na vlastní oči Mark a Jesse. A takové postavy ve filmu jsou.
To co se před námi odehrává je však daleko víc prosycené starými povídačkami. Folklorem, lidovou tradicí, mýty nebo ze všeho nejvíce asi pohádkami. Takovými těmi správně krvelačnými, které se vyprávěly dětem kdysi dávno, když je strašidelné příběhy měly naučit, že v lese jde o život. Zvlášť v kombinaci s krásným vizuálním pojetím nočních jevů pak film dává vzpomenout na to, jak s podobnými mytologickými motivy pracují Neil Gaiman nebo Stephen King.
Bohužel, jakkoliv je film na nápady bohatý, zpracování pokulhává. Tempo by potřebovalo utáhnout šrouby, některé dialogy šustí papírem a v závěru přijde ke slovu neskutečně dlouhá expoziční scéna, ve které nám jedna z postav odvypráví, co za tím vším vlastně vězelo. Přitom jsme zrovna film viděli na vlastní oči a daleko zajímavější by bylo si kousky skládačky pospojovat vlastnoručně. A rozpačité je i obsazení. Thomas Jane neurazí, ale Kate Bosworth jsem často vyloženě nevěřil. Naštěstí to zachraňuje Jacob Tremblay (Room) v roli Codyho, který je hned od první chvíle naprosto k sežrání a rozhodně mu nejde přát cokoliv zlého.
Verdikt
Zlo nikdy nespí by si zasloužilo dotaženější zpracování, ale i tak má hodně co nabídnout. Film je vizuálně zdařilý, a i když to se strašením nijak nepřehání, nepříjemně lezavou atmosféru si vybudovat dokáže a solidní lekačky mu také nechybí. Hlavní devizou je pak přístup k celému hororovému žánru a koketování s pohádkovým nádechem, což rozhodně není něco, co bychom mezi strašidelnými bijáky viděli každý den.
