S Mužem z oceli jsem před třemi lety byl relativně spokojený. Úvod na Kryptonu se zbytkem děje nemá nic společného, finální bitva se Zodem je monotónní a tu a tam se objeví křečovité dialogy. Co Vykreslení Kal-Ela jako mimozemšťana, který si hledá své místo ve světě, jenž se s ním musí nějak vyrovnat, je nicméně originální a dobře podané. Film byl soustředěný a o budoucnosti se mluvilo jen v těch nejmenších náznacích. Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti (Batman v Superman: Dawn of Justice) toho chce v omezeném čase stihnout podstatně víc a ani tu finální akci nedopiloval k dokonalosti. Přesto to podle mě není špatná podívaná a mezi množstvím přešlapů najdeme také hezkých pár pozitiv.
Už jen základní motiv je výživný. Superman (Henry Cavill) při ochraně Země před Zodem srovnal se zemí centrum velkoměsta. Stále není zcela zřejmé, nakolik je zodpovědný. Není zřejmé, jestli k sobě nepřitáhne další potíže, není zřejmé, za jakých okolností by měl zasahovat do složité geopolitické situace světa. A nemůže se obrátit on sám proti nevinným? To všechno jsou validní obavy, které podtrhuje úvodní scéna filmu, při které znovu vidíme finále Muže z oceli, avšak tentokrát z pohledu maličkých smrtelníků v ničených výškových budovách nebo hluboko dole na ulici.
Svědkem událostí je i Bruce Wayne (Ben Affleck), alias Batman. Ten je ve filmu vykreslený jako léty zocelený bojovník se zločinem, který už hodně zažil a strach ze Supermana a pocit naprosté bezmoci jej definitivně postrčily za hranice nepříčetnosti. Jako Batman je skutečně surový a nad vraždou se dvakrát nerozmýšlí. Jako Bruce Wayne je nezúčastněný neomalenec, kterému je šumák, co si o něm kdo myslí. Zůstala už jen posedlost zničením Supermana, jeho finální životní úděl.
Batman je protagonistou celého filmu. Strávíme s ním nejvíc času, události nejčastěji vidíme z jeho pohledu a projde si největším osobním vývojem (i když ten není bůhvíjak komplexní). Oproti dřívějším Batmanům je daleko agilnější v boji a akční scény, ve kterých se pustí s oponenty do osobní konfrontace, patří ve filmu k tomu nejzábavnějšímu. Pod povrchem je cítit jeho bohatá minulost, na kterou upozorňuje řada detailů a vynikající je jeho vztah s Alfredem (Jeremy Irons), který jej neustále suše častuje jízlivými komentáři a vlastně se „mladého pana Waynea“ pořád ještě snaží vychovávat. Naopak je nesmírně otravné, že už asi po stopadesáté vidíme Batmanův origin.
Přičemž film docela často předpokládá, že některé věci diváci prostě znají z komiksů nebo si nějak domyslí. Kupříkladu se vůbec neřeší, že zatímco Supermanovy zásahy zkoumá celý svět, samozvaný soudce Batman nikoho nezajímá. Možná je to ve světě BvS léta vyřešená záležitost, ale tahle paralela se vyloženě nabízí a mohla film obohatit.
Přes všechny výhrady je ale Batman zajímavá postava, u které je jasné, o co jí jde. Kal-El je naproti tomu pořád stejně zmatený a ztrápený, jako v Muži z oceli. Pořád neví, zda chce být hrdinou, ani jestli je světu víc ke škodě nebo k užitku. Ve filmu je posazen do značné míry na vedlejší kolej a jedná místy dost zkratkovitě. Stěžejní je pro něj především jeho snaha o očistu před veřejností, se kterou souvisí linka se senátorkou Finch (Holly Hunter). Ta pořádá veřejná slyšení s oběťmi Supermanovy nedbalosti a chystá se vyzpovídat i samotného Kal-Ela. Linka má potenciál, avšak pořádně nikam nevede a nikdy se nedočkáme ani pořádné názorové výměny mezi Batmanem a Supermanem, což podle mě měla být vrcholná dramatická scéna celého filmu a je škoda, že celé stěžejní téma je značně utopené na úkor ryze komiksových bojůvek a machinací.
A kde jsou machinace, tam je Lex Luthor (Jesse Eisenberg). Ten se také zaklíná prevencí proti Supermanovi, ale ve skutečnosti na něj jednoduše žárlí. Lex je zakomplexovaný megaloman, který chce pokořit odkaz svého násilnického otce. Chce být nejmilovanějším člověkem světa a Superman mu stojí v cestě. Scény s maniakálním a teatrálním Eisenbergem jsou v dost ponurém filmu vítaným zpestřením a připomínají, že jakkoliv se režisér Zack Snyder snaží imitovat dramatický přístup Christophera Nolana (Temný rytíř), pořád jsme ve světě, kde se mezi sebou mydlí nadlidi a je potřeba ten svět brát s nadhledem. Ten nadhled je navíc to jediné, co může omluvit scenáristické zkratky v momentech, kdy Luthor lusknutím prstů ovládá mimozemské technologie a vycházejí mu za vlasy přitažené plány.
Vedle Supermanových pochyb a Lexových a Batmanových příprav směřuje k velkému finále ještě pátrání Lois Lane (Amy Adams), která řeší své vedlejší novinářské dobrodružství. To se tváří nezbytně pro centrální příběh, ale ve skutečnosti jde o hrubě naroubovanou odbočku, aby měla Amy Adams ve filmu co dělat. Úplně stejně druhořadá je Martha Kentová (Diane Lane) a platí to i o generálovi Swanwixovi (Harry Lennix). Všichni slouží toliko jako prostředky k posunutí děje. To samé platí o karikatuře Perryho Whitea (Laurence Fishburne), ale ten alespoň seká jeden vtip za druhým, tak mu budiž odpuštěno.
Vedle prakticky zbytečných vedlejších postav narůstá stopáž také o nejrůznější halucinace, vize a odkazy na budoucí filmy. Ty jsou tu čistě pro skalní fanoušky komiksů. S jádrem aktuálního příběhu nijak nesouvisí a brzdí jej. Určitou spojnicí je jen Lexova obecná posedlost nadlidmi a postava Wonder Woman (Gal Gadot). Ta na rozdíl od ostatních postav není vystresovaná nebo vyšinutá a dovede si taky trochu užívat, zasmát se, ušklíbnout se. Dokonce svou energetickou osobností probudí k životu lehce apatického Bruce Waynea. I když se ale jedná o jeden z nejpříjemnějších elementů filmu, nemění to nic na tom, že je do děje zasazená dost nahodile a především se má blýsknout v závěrečné bitvě.
Čímž se dostáváme k akci a velkým vizuálním a mytologickým momentům, které Snydera zjevně fascinují a kvůli kterým podle mě velkofilmy rád točí. Hudba Hanse Zimmera a Junkieho XL nás neustále rytmicky žene kupředu a vyvolává pocit naléhavosti a režisér nešetří rozmáchlými obrazy, gesty a slovy. Přesto je ve filmu jen naprosté minimum skutečně jedinečných chvil. Žádný mráz v zádech, žádné emoce, žádná skutečná vypravěčská radost. Občas tak film působí jako odškrtávání splněných povinností a ani na okamžik jsem neměl pocit, že bych byl svědkem něčeho jedinečného.
Nejblíže k tomu má samotný střet dvou superhrdinských titánů, který je však ukončen takovým způsobem, že je to téměř směšné. Špatný není také již zmiňovaný katastrofický úvod a povedená je i fyzická rvačka Batmana s několika gangstery. Automobilová honička s Batmobilem staví na praktických efektech, ale přesto je značně mrtvá a fádní – možná jí škodí všudypřítomná tma, kterou má Batman naordinovanou. Když se v jinou chvíli pere v poušti za světla, vypadá to náramně, avšak choreograficky pěkná scéna je jen další ze zbytečných halucinací, které mají na aktuální dění pramalý vliv a lacinou efektností film brzdí.
Úplné vyvrcholení je určitým zklamáním, protože z velké části jde podobně jako v Muži z oceli o Supermanovo bušení do neporazitelného protivníka, které provázejí výbuchy a pády budov. Tentokrát je to navíc celé ve tmě, takže není mnoho vidět. Batman proti nadlidskému soupeři mnoho nezmůže, takže skutečně spásným elementem je pouze Wonder Woman. Ta neváhá do bitvy vnést určité naparování, lehký krok, vtipnou poznámku a podstatně zábavnější styl boje než bouchání pěstmi. Úplný konec se potom snaží být emocionální, ale působí to neupřímně a kýčovitě a daleko víc prostoru než postavám se věnuje věcem, které se stanou někdy příště, takže filmu totálně spadne řetěz.
Verdikt
Navzdory nemalému množství problémů a nerozumné délce dokáže Batman v Superman komiksově bavit a zároveň nabízet zajímavá témata ukotvená v částečně realistickém přístupu. Je škoda, že témata nejsou důkladněji prozkoumána a na jejich úkor se zabýváme vedlejším balastem a okatým poklonkováním pro hard core fanoušky komiksů. Vynahrazují to zábavné postavy (některé), díky kterým stojí za to být zvědav na další komiksové filmy ze stáje Warner. Osobně se s chutí podívám do uzavřeného Batmanova světa, rád zažiju dobrodružství s uvolněnou Wonder Woman a budu napjatě očekávat, co megalomanského zase vymyslí maniakální Luthor. Ale už mě prosím nenuťte sledovat další Supermanovo bouchání do jiného nesmrtelného panáka z vesmíru. Tudy cesta nevede.
