Prvním Avengers se povedlo něco nevídaného. Spojili v jednom filmu čtyři dosud samostatné série a to se zdánlivou lehkostí a samozřejmostí, jako by k sobě rozdílní hrdinové patřili odjakživa. Film se sice neobešel bez drobnějších chybiček (občas určitá zkratkovitost, při opakovaném zhlédnutí pomalejší rozjezd, upozaděný Hawkeye), ale srdečný přístup a celková radost, které z Avengers sálají, jsou nezničitelné. Navázat na skvělou týmovku druhým dílem tak působí jako značně nevděčný úkol, zvlášť když mezitím uvedené sólovky svojí soustředěností (Captain America 2) či originalitou (Strážci Galaxie) velice zdatně usilují o to, aby Avengers překonaly.
Onoho nevděčného úkolu se zhostil opět Joss Whedon, který podle mě natočil film především pro fanoušky. Vazby na předchozí filmy nejsou nijak enormní a v zásadě se pořád jedná o dobrodružnou akční jízdu, která je natolik vydařená, že si ji zřejmě užije i ten, kdo maximálně viděl před lety první Avengers a o zbytek světa Marvelu se vůbec nezajímá. A nejde ani tak o to, že znalci předešlých filmů mají v živé paměti všechny ty drobné volné konce z minulosti, na které Avengers: Age of Ultron nenásilně navazují. Jde spíš o to, jakým způsobem mají ti nejvěrnější fanoušci Marvel zarytý pod kůží. Casting byl vždycky u komiksového studia vynikající a Whedon dokáže i na malém prostoru každý charakter šikovnou zkratkou dostatečně prokreslit, přesto se domnívám, že pro ty, kteří nežijí s Tonym a spol. pomalu denně, může „druhý díl“ Avengers působit poněkud uspěchaně, protože motivy jsou opravdu nahuštěné a ještě je třeba malou část stopáže obětovat příslibům filmů budoucích.
Děj začíná zhruba tam, kde jednotlivé sólovky i samotní Avengers skončili. S.H.I.E.L.D. se rozpadl, a tak jsou to právě Avengers, kdo cítí odpovědnost za likvidaci hrozeb, se kterými si běžné bezpečnostní složky neporadí. Jenže měli by zrovna „Mstitelé“ riskovat své životy pro dobro druhých donekonečna? A co se stane, pokud na svět přitáhne další mimozemská invaze? Tony Stark (Robert Downey Jr.) má potřebu najít nějaké permanentí řešením a tím má být Ultron. Umělá inteligence natolik vyspělá, že dokáže řídit celosvětovou patrolu obranných dronů. Dosavadní pokusy o stvoření umělé inteligence selhávaly, jenže při posledním střetu se zbytky zločinné Hydry se podařilo ukořistit něco, co posune celý výzkum kupředu mílovými kroky. Jak už to tak ale u obranných umělých inteligencí bývá, jakmile Ultron nabude vědomí, velice rychle dojde k názoru, že největším nebezpečím pro Zemi jsou Avengers a celá lidská rasa.
Age of Ultron tak nepřekvapivě nabízí mohutné zápolení s mocným protivníkem, kterého je třeba pronásledovat přes půl světa a zastavit jej, dokud to bude jen trochu možné. Nechybí doplňující oponenti, konflikt ve vlastních řadách a nějaké to připravování půdy pro věci budoucí. Strukturou jednoduše řečeno snímek opravdu nepřekvapí a kdo něco takového od Marvelu čekal, musí dopředu počítat se zklamáním. To, proč mají fanoušci marvelovky rádi, se však opět naplnit povedlo.
Akční sekvence patří k tomu nejlepšímu z celé série. Není to tak hutné a kinetické jako v Captainovi Amerikovi 2, přesto se poměrně často objevují momenty (ve kterých figurují hlavně lidští bojovníci, popřípadě Captain Amerika), které stojí především na soubojové choreografii, nápadité kameře a čistému vzrušení z toho, jak nečekaně a stylově se dovedou lidské bytosti pohybovat. To dále doplňují nejrůznější hračky, především z dílny Tonyho Starka, které navazují na to nejlepší z Iron Manů, viz například zbroj, která se v průběhu souboje automaticky opravuje o nově dolétávající díly nebo v případě potřeby změní pěst v „pneumatické kladivo“. To všechno pak samozřejmě korunuje obří měřítko, množství destrukce a především pak konstantní spolupráce hrdinů v boji. Nikdo není na bojišti navíc, každý je platný, každý má svou roli, nikdo nepůsobí dojmem, že by krizi zvládl bez pomoci ostatních a všichni si neustále podávají pomocnou ruku. Akčních scén je hodně, jsou rozmanité a nikdy se v nich nedostaví ubíjející monotónnost, jako se to děje třeba pozdějším Transformerům nebo Muži z oceli, pokud mám zabrousit i mezi komiksové souběžníky. Každá akční sekvence má logické opodstatní a vyplívá z děje, ne jen z potřeby zařadit další akční scénu.
Potom je tu unikátní svět Marvelu, který neustále míchá staré známé prvky s těmi novými. Kromě ústředních hrdinů se objeví celá řada větších či menších vedlejších rolí a cameí. Řadu povinností tak při budování příběhu mohou plnit staří známí, kteří do světa Avengers logicky pasují. Stejně tak každý fanoušek pozná, že některé motivy měly své zárodky už v některém z předchozích filmů a naopak je viditelné, zhruba jakým směrem se sága vyvíjí. Nemám přitom pocit, že by budování širšího vesmíru film nějak výrazně brzdilo. Vesměs se jedná o drobné náznaky či o věci, které logicky zapadají do příběhu Age of Ultron. Závěrečný epilog nepůsobí dojmem otravného „pokračování příště“, film je uspokojivě uzavřen. Epilog slouží čistě k tomu, aby připomněl, že obdobná zábava, která se odehrávala během posledních dvou hodin, je tu za rok znovu.
Královským pokladem jsou však u Marvelu postavy a herci. I když se množství postav zvětšilo, všichni dostávají prostor, zaznamenávají alespoň minimální vývoj, jsou do aktuálních událostí nějak emocionálně zainteresováni, dozvídáme se něco o jejich minulosti nebo přinejmenším slouží jako nepostradatelný nástroj k posunu děje. Whedon je velice úsporný vypravěč, takže každá drobná scéna plní několik funkcí najednou - posouvá děj, posouvá postavu, odhaluje klíčová fakta o Marvel Universe či alespoň baví, ale nic z toho zvlášť. Asi netřeba nějak zvlášť zdůrazňovat, že Whedonovy živé dialogy sypou perlu za perlou a i když působí v dané situaci přirozeně, často jim nechybí přidaný meta komentář. Když se Hawkeye (Jeremy Renner) uprostřed bitvy zastaví, aby dumal nad tím, že bojuje proti robotům lukem a šípy? K nezaplacení!
Již dobře známí hrdinové pokračují v nastavených trajektoriích. Tonyho genialita i arogance problémy občas tvoří, ale Stark se nikdy nevyhýbá své povinnosti je likvidovat. Captain (Chris Evans) dovede být v boji tím pravým vůdcem i morálním kompasem a na rozdíl od prvních Avengers není navlečený v obřím modrém kondomu! Thor je stále asi nejméně výraznou postavou. Je to na první pohled zkušený válečník, ale jinak se opírá především o hrdinovy znalosti za hranicemi Země a charisma Chrise Hemswortha. Pro Bannera (Mark Ruffalo) je stále primární jeho osudové předurčení k tomu, že jako Hulk zraní nevinné, Black Widow (Scarlett Johansson) zase zápolí s tím, že byla už od útlého dětství programována jako dokonalý stroj na zabíjení a nic víc.
Zdaleka nejzajímavější postavou ze staré gardy je překvapivě Hawkeye, který minulý film strávil pod nadvládou Lokiho a tak teprve teď poznáváme jeho skutečnou osobnost. Nekonečná zásoba hlášek asi nikoho nepřekvapí, daleko důležitější jsou však srdce na pravém místě a způsob, jakým trpělivý vlčák dokáže tmelit partu nesourodých Avengerů. A potěší i nové posily. Loki zůstává díky těsnému navázání na Thora a důkladnému prokreslení osobnosti napříč třemi filmy stále nepřekonán, i tak je však Ultron (James Spader) druhým nejvýraznějším záporákem, jakého Marvel zatím dokázal představit. Jeho chladné přesvědčení o nutnosti vymýcení lidské rasy je zabalené do tak akorát mrzuté osobnosti, přesvědčené o vlastní nadřazenosti.
Dvojčata Maximoffovi mají úlohy příjemně rozdělené. Pietro/Quicksilver (Aaron Taylor-Johnson) je drzoun, který ze sebe sype urážky, Wanda/Scarlet Witch (Elizabeth Olsen) je do sebe uzavřená, lehce vyšinutá vědma, s neuvěřitelnou mocí. Oba dva se strachují především jeden druhého a jako nově příchozí mají možnost posoudit, nakolik jsou Avengers přínosem nebo postrachem. Stálo by za to, kdyby jejich osobnosti dostaly ve filmu čas k pozvolnějšímu rozvoji, ale i na malém prostoru je jejich trajektorie dostatečně uvěřitelná. A nakonec je tu Ultronův protipól Vision (Paul Bettany). Umělá bytost, o které nelze mnoho prozradit, protože je klíčovou součástí pozdějšího vývoje příběhu, která si však svojí bezelstností dokáže získat sympatie a po právu se stává příjemným překvapením, které marketingová kampaň příliš neobnažila.
Verdikt
Avengers: Age of Ultron nehýří originalitou a občas lehce spěchají, čímž redukují vývoj příběhu jen na ty nejnutnější stavební kameny, které by v některých případech zasloužily přeci jen důkladněji dobarvit. To je ale při množství postav a událostí, které se povedlo s naprostou samozřejmostí do příběhu proplést, jen malá výtka. Tam, kde Avengers oslňovali novotou a nadšením, mají Avengers: Age of Ultron v rukávu ještě důslednější zpracování a přiměřeně bombastičtější měřítko, které nikdy nesklouzává k přeplácanosti, která by se začala pod vlastní vahou hroutit. Snímek je adekvátním vrcholem druhé fáze filmového Marvel Universe a dvouhodinovým maratonem dobré zábavy, která ani na okamžik neztrácí tempo. Hlavně jsou ale Avengers 2 setkáním se starými přáteli, které má člověk tak rád, že by se na ně nemohl zlobit ani kdyby přišli na mejdan v polospánku. Oni však dorazili v plné síle! Je možné, že v budoucnosti budu k filmu kritičtější, u Marvelu by to ostatně nebylo poprvé (Thor 2 při opakovaném zhlédnutí zkrátka slábne a to dost), ale zatím prostě převládá výtečná nálada, kterou Věk Ultrona spolehlivě dodal.
PS: Číselná hodnocení bych nejraději nedával, ale pokud si na nich potrpíte, pak vězte, že jsem balancoval mezi osmičkou a devítkou. A 3D je k ničemu, jedinou přidanou hodnotou jsou vyblité barvy a ještě tmavější tmavé scény.
