Pixar v posledních letech ztrácí na svém lesku a jediným jeho univerzálně chváleným filmem od Toy Story 3 je loňské V hlavě. Walt Disney Animation Studios naopak produkují v poslední době snímky, které jsou alespoň v nějakém ohledu zajímavé nebo jsou rovnou výtečné. Od roku 2010 jako by kolegům z Pixaru sebrali jejich kouzlo a postupně jsme dostali Na vlásku, Medvídka Pú, Raubíře Ralfa, Ledové království, Velkou šestku a konečně aktuální Zootropolis, kterým obnovená sláva Disneyho animáků vrcholí.
Zootropolis je obrovské město, ve kterém žijí pospolu antropomorfizovaná zvířata všeho druhu. Bíložravci i masožravci, maličká i obrovská. A právě do zářící metropole přijíždí hrdinka filmu, zaječice Judy Hopková, aby se stala první zaječí policistkou. Šéf buvol ji ale nebere vůbec vážně a dává jí jen tu nejpotupnější pochůzkářskou práci. Když jí kvůli menšímu karambolu začne dokonce hrozit vyhazovem, musí v krkolomném časovém limitu vyřešit případ mizejících zvířat. Proti své vůli tak přijme pomoc mazaného lišáka Nicka, který zná Zootropolis horem spodem.
Zootropolis je dobrodružná dektivka, která nabízí docela zajímavé vyšetřování, ve kterém jde s postupujícím časem s trochou námahy odhadnout další vývoj, ale platí to spíš ke konci příběhu, a když se necháte dějem jen tak unášet, vůbec to nevadí. Mladší diváci by měli nad překvápky patřičně žasnout. Do určité míry je Zootopia, jak se film v originále jmenuje, klasická buddy komedie, která čerpá humor z rozdílnosti obou parťáků a kromě vlastního vyšetřování přináší také vývoj vztahu dvou osobností, které se nemohou vystát, ale osud je oba připoutal na stejnou loď. Vedle toho je při vyšetřování docela často cítit inspirace filmem noir.
Celé město je promyšlené do těch nejmenších detailů, a tak kdykoliv byste chtěli bručounsky přemýšlet o tom, že celý ten zvířecí svět je vlastně nesmyslný, ubije vás Zootropolis množstvím roztomilých detailů. Vlaky mají různé dveře pro zvířata všech velikostí, žirafy si pití u stánku berou z výsuvného podavače anebo jsou tu celé čtvrti, které jsou uměle zasněžované, aby se tam polárním zvířatům žilo příjemně. A takových maličkých nápadů jsou ve filmu kvanta. Designéři toho evidentně vymysleli výrazně víc, než stačíte pobrat v samotném centru dění, kam stáčíte většinu pozornosti. Krom toho, že je svět pečlivě promyšlený, je i vizuálně hezky navržený a animace je úchvatná. To co předvádí srst zvířat, nad tím zůstává rozum stát.
A pod vším tím vyšetřováním a legráckami je ještě druhý plán, který Zootropolis povyšuje o dvě třídy nad současnou animovanou konkurenci. Zootopie zcela jednoznačně hovoří o nesnášenlivosti, předsudcích, toleranci a vzájemném soužití. Avšak zatímco děti si zkrátka z filmu vezmou jednoduché poselství, že všechny nejde házet do jednoho pytle, a že důležité je, jací jsme uvnitř, dospělí budou žasnout nad tím, jak nenásilně se tvůrcům podařilo jejich komentář zapracovat.
Film nikdy nekáže ani nepoučuje, jenom ukazuje na nenápadných situacích, jak může být i zdánlivě nevinné chování urážlivé a ponižující. Ovečce se prostě na vlnu nesahá, říkat zaječici, že nemůže být policajt jen proto, že je zaječice, je taky absolutně mimo mísu, jak ostatně ukazují už její vynikající výsledky z akademie, a masožravci by neměli být zavíraní do klecí jen proto, že před mnoha staletími jedli býložravce. Filmaři si dali práci s tím, že žádný živočišný druh není jedna ku jedné odrazem nějaké skupiny z našeho světa. Rozhodně to není tak, že býložravci měli být běloši a masožravci ostatní etnika nebo něco takhle jednoduchého.
Jednotlivé prohřešky jsou vždycky vztažené na konkrétní situace a někdo, kdo se v jednu chvíli chová jako totální hulvát může v zápětí ukázat svou rozumnou tvář a naopak. I hrdinka Judy měla v životě špatnou zkušenost, kvůli které nevědomky trpí předsudky, jakkoliv se jinak snaží být za všech okolností ke všem co nejspravedlivější. Zootropolis si zkrátka dává hodně záležet na tom, aby připomínal a připomínal, že cokoliv špatného nebo dobrého, co o někom můžete říct, platí vždycky a pouze jenom o něm a neplatí to automaticky na všechny ostatní, kteří se mu nějak podobají.
Lehce pozastavit se jde snad jen nad tím, že se dravci v průběhu dějin museli odnaučit svojí primitivní krvelačnosti. Jistě v tom jde hledat metaforu jakéhokoliv primitivního chování, třeba obecného rasismu, ale na první pohled to zavání tím, že jedna menšina musela být převychována na úroveň už od přírody kvalitní většiny. To je ale asi zkrátka úskalí metafor, které mohou během připodobňování být maličko zrádné a nabrat nezamýšlený význam. Ve filmu je pak taky tak trochu zvláštní, že je Judy zákonů znalá, zákonů dbalá a přísná policistka, přesto se ale vesele kamarádí s jedním vrahem, jednoduše proto, že stojí na její straně a je ve své zločinné podstatě takový „nevinně roztomiloučký“.
A pokud mi na závěr dovolíte nejapné zlehčení seriózního poselství celého filmu, pak musím dodat, že největším zlem je samozřejmě dabing. Tenhle animák má dospělým divákům zcela evidentně co nabídnout, takže je škoda, že si nemůžeme vedle dabingu užít také původní znění. Některé dialogové pasáže Zootropole jsou podivně mdlé, ploché a bez výrazu a po poslechu dostupných ochutnávek z filmu je evidentní, že to opravdu nebyl tvůrčí záměr či neschopnost režisérů, ale danajský dar českého dabingu. Ale třeba i k tomuhle jednou dojdeme, že animovaný nerovná se „jen pro děti“.
Verdikt
Zootropolis je zábavná dobrodružná detektivka, která nabízí sympatickou ústřední dvojku a nesmírně barvitý zvířecí svět plný detailů, ve kterých je radost se ztratit. Ve druhém plánu potom Zootopia přináší sympaticky nevtíravé poselství o škodlivosti předsudků, které není žádnou prvoplánovou moralitkou, ale naprosto přirozeně vychází z daného příběhu a jeho postav. Takže jen víc takových animáků, které vedle zábavného děje mají také co říct.
