Vždycky jsem si říkal, že by bylo super, kdyby Pixar natočil animovaný příběh o hrdinech z videoher, protože tento svět skýtá nezměrné množství možností a s tvůrčí kreativitou lidí ze studia s lampičkou v logu by se mohlo jednat o parádní podívanou. Ouha, myšlenky se chopil Disney, avšak nezaměřil se na klaďase nebo superhrdinu, nýbrž na padoucha "Raubíře" Ralfa (Wreck-It Ralph) ze hry Opravář Felix Junior (Fix-It Felix Jr). A je to jen dobře, jelikož i videoherní záporáci jsou "živé bytosti" a občas potřebují trošku pozornosti, neboť bez nich bychom si moc švandy neužili.
Raubíř Ralf je ničema se vším všudy. Den za dnem demoluje několikapatrový obytný dům, jehož nájemníci nejsou z běsnění obrovského hromotluka zrovna nadšeni. Naštěstí se vždy včas objeví Felix jr., hypersympatický sluníčkový opravář, jenž dá v mžiku vše do pořádku. Scénář je pokaždé stejný, Felix opraví domek a společně s jeho obyvateli hodí Ralfa do obrovské bahnité kaluže. Když hra skončí a děti opustí hernu, postavičky v automatech začnou žít vlastním životem, což v případě Ralfa znamená návrat na skládku se stavebním odpadem, zatímco ostatní protagonisté hry Fix-It Felix se jdou společně bavit. Ano, padouchy na oslavu nikdo nezve. Jenže trpělivost našeho hrdiny má své meze. Sám v nitru cítí, že by si zasloužil lepší zacházení. On vlastně není padouchem, protože by chtěl, ale poněvadž mu tu herní kód přikazuje. Změny se nedočká ani v případě párty k třicátému výročí spuštění populární hry, což ho vyburcuje k radikálnímu kroku. Rozhodne se získat metál za hrdinství, aby všem nafoukaným a arogantním obyvatelům domu dokázal, že i on může být kladným hrdinou, jenž je oslavován, milován a respektován.
V tomto okamžiku začíná zábavná pouť za poznáním, že člověk sice může být navenek padouchem, ale důležitější je, jaký je uvnitř. Snímek Raubíř Ralf se odehrává hned ve třech unikátních videoherních světech. Je obdivuhodné, jak se tvůrcům podařilo odlišit od sebe osmibitový svět hry Fix-It Felix, vypiplané prostředí akční střílečky Hero’s Duty a roztomile dětinský svět závodní hry Sugar Rush, ať se jedná o animaci, zvuky, efekty, zákonitosti či postavičky. V honbě za uznáním se Ralf prožene všemi třemi světy a potká celou řadu zajímavých postav, včetně drsné seržantky Calhoun, pixlexií postižené závodnice Vanilopky von Schweetz a mocného Krále Cukříka. Nelze si nevšimnout celé řady originálních nápadů, pop-kulturních odkazů a humorných analogií s lidským světem.
Ačkoliv je po technické stránce Raubíř Ralf téměř dokonalý, body ztrácí tam, kde to pozorného diváka mrzí nejvíce. Filmový fanoušek, který je namlsán pixarovkami éry nedávno minulé, očekává nejen příval zábavných a osobitých jednotlivostí, ale současně i přidanou hodnotu z hlediska příběhu a řadu opravdu nezapomenutelných situací, které se mu ihned vybaví, když se s kamarády začne o filmu bavit. Z tohoto pohledu poslední disneyovka trošku selhává, ač snaha o zpixarování je cítit v každém záběru. Nedaří se však uchopit nesmírně bohatý videoherní svět dostatečně originálně a řekněme dospěle. Dětinskosti postupem času přibývá, zápletka se stává stále prostší a tempo upadá. Neskutečně natřískaná první třetina snímku, do níž patří i nezapomenutelné psychoterapeutické sezení party padouchů, je následně vystřídána méně vtipnou a zábavnou pasáží, kde už v porovnání s našlapaným úvodem může vnímavý divák pocítit nedostatek invence a scenáristické zručnosti. Nejedná se přirozeně o technickou stránku, eventuálně o design jednotlivých světů, ale pouze o méně záživný obsah.
Naštěstí se Ralf včas probere z letargie a v poslední části nám opětovně naservíruje podívanou, která má grády a emocionálně nabité vyústění. Nadčasový motiv vnitřního boje hlavního hrdiny se svým videoherním statusem a rolí, jež má v rámci své gamesy plnit, je pojat citlivě a z hlediska dětského publika i přístupně. To mě přivádí k zjištění, že dnešní dětská populace humorné odkazy na hry z časů ZX Spectrum asi moc neocení. Sice se objeví ježek Sonic, sovětský svalovec Zangief ze Street Fightera nebo je zmíněn Super Mario, avšak mám ten pocit, že povětšinou nostalgické narážky poberou spíše trošku starší pařmeni. Na druhou stranu neznalost detailů videoherní historie vás nijak výrazně nehandicapuje, neboť příběhová rovina funguje zcela nezávisle na nostalgických odkazech. Konec konců, Postradatelné si taky užijete do sytosti i bez znalosti hlášek z Ramba či Terminátora. Přirozeně je pravdou, že nadšení z povedených replik či humorných retro odkazů znásobuje výsledný dojem.
Nelze nezmínit povedený český dabing, který patří k těm vůbec nejlepším za poslední léta. Překladatel si tentokrát skutečně vyhrál, ostatně tvůrci mu k tomu dali dostatek příležitosti, tudíž mluva je barvitá, postavičky mají přízvuky a jsou zachovány i termíny z hráčského světa. Jedinou malinkou vadou je hlasové obsazení v případě mladinké Vanilopky, jelikož upištěný a záměrně pokřivený hlas poněkud starší Veroniky Žilkové mě přímo rušil. Zbytek je však v naprostém pořádku, proto z tradičního strašáka kinoprojekcí nemusíte mít strach. Dabing je fajn!
Verdikt
Ralf je padouch, ale ve svém nitru cítí, že od života očekává trošku více než osamělý život na skládce. Ostatně bez zla by nebylo dobro, bez záporáků by nebylo hrdinů a bez Ralfa nemá opravář Felix jr. jak vyniknout. Bohužel, ostatní postavičky v do detailu vypracovaném videoherním světě tento přístup nesdílejí, tudíž sympatického siláka prakticky nikdo nerespektuje a nemá rád. Dobrodružná výprava za uznáním je technicky brilantní, zábavnou, vtipnou a roztomilou záležitostí, které však vlivem nekonzistentnosti tempa vyprávění dochází místy dech. Příběh samotný neurazí, ani nenadchne, což naštěstí nelze říci o přívalu originálních nápadů, s nimiž se v rámci Ralfova putování za sebepoznáním setkáte!
