Byl jednou jeden upír jménem Drákula a ten měl roztomilou dcerušku Mavis. Být otcem malého strašidýlka není jednoduché, obzvláště když jste na výchovu sám. Navíc v moderním světě - plném sociálních sítí, mobilních aplikací, streamování videa a bezpilotních letounů - se musíte mít na pozoru, protože děti už se dnes tolik nebojí a lidé obecně představují pro členy rodu strašidel velké nebezpečí. Drákula si je toho dobře vědom, proto se rozhodne postavit v transylvánském lese obrovský hrad, který má být bezpečným útočištěm pro Mavis a současně hotelovou oázou klidu pro další pohádková monstra a příšerky. Nápad na animák vcelku zajímavý, neokoukaný a skýtající celou řadu možností. Bohužel, tvůrci se spokojili pouze s povrchně zpracovaným dějem a do značné míry dětinským humorem.
Spousta strašidel, málo kreativity
Příběh je analogií k všedním problémům dnešní společnosti a vše se točí kolem komplikovaného vztahu otce a dcery. Ta se dostává do věku, kdy by ráda poznala okolní svět, potkala nové kamarády a užila si trochu legrace. Jenže se silně ochranářsky založeným tatínkem to nebude mít lehké. Drákula má s lidmi svoje zkušenosti a rád by Mavis udržel doma tak dlouho, jak to jen bude možné. Aby dcerunku rozptýlil, jako každoročně jí uspořádá velkou narozeninovou oslavu, na kterou se sjedou strašidýlka z blízkého i dalekého okolí. 
Popřát dorazí například Frankenstein, Vlkodlak, Neviditelný muž či Mumie - chybí už jen Lady Gaga. Neortodoxní společenskou akci však naruší lidský vetřelec, s čímž se musí Drákula v zájmu zachování dobrého jména hotelu rychle vyrovnat.
Původní pohádková premisa, jež je založena na podobnosti fantastického světa příšerek a soudobé společnosti, je rozhodně poutavá a v rámci možností i obstojně funguje. Strašidla mají umě a osobitě zkonstruované charaktery a trápí je podobné starosti jako obyčejné lidi. V této rovině Hotel Transylvánie působí docela dobře, ač právě představovačka postaviček není tak vtipná, jak by mohla být. Chybí více invence a kreativity, tudíž rozjezd je pomalý a upocený. Samozřejmě tu a tam se objeví zajímavý nápad, poutavě natočená akční sekvence, vtipná glosa nebo narážka, ale celkově se staví pouze na fajnové vizuální stránce a přízemním humoru. Půvabně zpracovaná monstra většinu času skákají, padají, bouchají se do hlavy nebo hulákají. Někdy je to vtipné, jindy vůbec.
Plochý příběh, zoufalý dabing
S postupem času se zaměřujeme na bližší přiblížení vybraných příšerek a zejména na ústřední upíří dvojici, jež je následně obohacena o nebojácného, přidrzlého a hi-tech zaměřeného klučinu. Jak už to bývá, mezi omladinou přeskočí jiskra. A právě to jsou pasáže, v nichž je snímek skutečně místy hodně zábavný. Právě situace, kdy se snaží tatík Drákula vypakovat lidského nápadníka svojí dcerušky, pobaví asi nejvíce. Současně se daří oslovit diváka i emocionálně a trochu zaplácnout díry ve scénáři za pomoci osvětlení základních motivací jednotlivých postav. Je pravdou, že se jedná o snímek pro děti, tudíž nelze čekat nějaký hluboký a komplexně pojatý příběh o rodičovství, ale i tak to chtělo v tomto směru přidat. Sdělení, že láska překoná veškeré potíže, mi prostě nestačí - a dětem by také nemělo. Většinu času tedy není "co vyprávět", proto sledujeme pouze další a další scénky, v nichž se pán domu snaží ukrýt nežádoucího
navštěvníka. Adjektiva předvídatelný a prostý zcela vystihují dějovou skladbu Hotelu Transylvánie. Přitom i v těchto chvílích můžeme zaregistrovat originální a nadmíru nápadité momenty. Kupříkladu honička na létajících stolech je strhující a extrémně vydařená.
Režisér Genndy Tartakovsky není v branži animované produkce žádným nováčkem. Sám George Lucas si ho osobně vybral, aby vytvořil seriál Star Wars: Klonové války. Ostatně vizuál je líbivý, ačkoliv znovu musím zmínit zbytečné užití 3D formátu. Sice jsou okamžiky, kdy třetí rozměr vynikne, ale v drtivé většině stopáže je hloubka naprosto nepostřehnutelná. Stejná písnička jako v případě pixarovské Rebelky. Dalším záporem je tradičně český dabing. Vlastně k němu mám takový ambivalentní vztah, jelikož v průběhu projekce není rušivý, ale při troše pozornosti vám neujde jeho plochost. Naprosto se vytrácí osobitost postaviček, všichni mluví stejným přízvukem, ať jsou z různých částí světa. Výjimkou je vlkodlak Helmut, jehož promluvy vždy oživí jinak jednotvárný a nezáživný projev zbytku partičky. Rozhodně bych dal za vděk originálnímu znění a vyměnil Petra Rychlého a Lucii Vondráčkovou za Adama Sandlera a Selenu Gomez (ANO, raději Selenu než Lucku!).
Verdikt
Transylvánské dobrodružství hraběte Drákuly, jeho dcerky Mavis a nesourodé skupinky strašidel je hlavně v první polovině nezáživné, příliš dětinské a předvídatelné až na půdu. Humorné scénky a narážky jsou dávkovány v množství spíše menším. Čas od času se zasmějete, ale jelikož se jedná o rodinnou animovanou komedii, tak tvůrci měli asi trošku přitlačit na pilu. Dětské filmové fandy Hotel Transylvánie určitě nezklame, avšak náročnější divák bude odcházet s rozporuplnými pocity. Na jedné straně zajímavé téma, líbívý vizuál a neskutečně sympatický vlkodlak Helmut, na druhé straně tuctově a povrchně zpracovaný příběh, humor na první signální a odfláknutý dabing. Z rovnice vychází průměr, a to s odřenýma ušima!
