Nacpat vedlejší komickou postavičku do pozice hlavního hrdiny, to už tu bylo. Zkoušela to Auta 2, kde dostal daleko víc prostoru Burák, ale nejlépe jdou s Mimoni porovnávat asi Tučňáci z Madagascaru, kteří jsou taktéž skupinou malých humorných postaviček, která se oddělila od svých původních souputníků a zažila vlastní dobrodružství. Jenže jestli jsme už u těch Tučňáků mohli mít strach, jestli ryze komické postavičky dokážou samy utáhnout kompletní film s dějem a očekávaným vývojem charakterů, pak u Mimoňů se obavy definitivně potvrdily.
Mimoni, žlutí pohůnkové strašlivého Grua, se představili už ve filmech Já, Padouch 1 a 2 a v aktuálním prequelu se dozvídáme, co se s nimi vlastně dělo před tím, než Grua potkali. Většinu dějin sfoukne vtipná montáž, ve které bonbónci s ručičkama postupně padli k nohám lotrům a drsňákům ze zvířecí, lidské i nadpřirozené říše. O každého pána ale dříve či později přišli a bez služby silám zla na ně ve dvacátém století nakonec padla apatie. Aby je zachránili před úhynem, vydávají se Kevin, Stuart a Bob do Ameriky, aby našli svému kmeni nového pána.
Neprozradím příliš, když řeknu, že nového pána Mimoni posléze skutečně najdou v podobě Scarlett Odkráglové, načež z ní prožijí několik eskapád a je po všem. Mimoni se ze svých dobrodružství nijak nepoučí, nejsou ani katalizátorem změny pro Scarlett nebo někoho dalšího. I když ale není úplně zřejmé, kam vlastně příběh směřuje, je to vlastně naprosto jedno, protože jde jen o sled gagů. Jediný náznak napětí tak vytváří otázka, zda se v nějaké kapacitě objeví ve filmu Gru, tedy jediný pán, se kterým kdy Mimoni byli skutečně šťastní.
Ze začátku nekonečný proud jednoduchých vtípků nevadí. Otravný vypravěč sice dětem musí okomentovat všechno, co je jasné z toho, co je ukazováno na plátně, ale jinak žluťáskové vtipně drmolí tou svojí hatmatilkou a ženou se ve své nešikovnosti a elánu vstříc dalším a dalším karambolům. Občas jsou žluťásci roztomile dětinští, jindy se ve filmu projevují určité podvratné tendence (třeba fascinace striptýzem a obecně různé lehce sexuální podtóny), kterých si v kině všimne spíš dospělý divák. Jakmile se ale dá do pohybu kolotoč událostí, začne se nuda kupit na všech frontách. Děj je opravdu nepodstatným slepencem náhod, Mimoni se nijak nemění, takže i ta jejich němá groteska začne být ohraná, a ještě se do toho připletou lidské postavy.
Některé se ještě snést dají, třeba rodinka, jež sveze Mimoně stopem, ve které vychovávají rodiče děti dle zločineckých ideálů. Scarlett Odkráglová je ale zoufale nezajímavá a to je u druhé nejdůležitější postavy filmu hned po Mimoních problém. Odkráglová de facto jenom zběsile pobíhá sem a tam s technologickými serepetičkami, tváří se straaašlivě zle a je u toho otravně afektovaná. Za celý film neudělá snad ani jeden podařený vtip. Prsty v tom samozřejmě může mít dabing. Ten naštěstí nechává Mimoně povětšinou na pokoji, ale u lidských postaviček se až do vydání na DVD nedozvíme, jestli je většina lidí ve filmu tak zoufale nadabovaná nebo tak zoufale nevtipná. Tipoval bych to na kombinaci obojího.
Animace oproti samostatným Já, padouchům pokročila, zasazení děje do stylizovaných 60. let minulého století dává výtvarné stránce šmrnc, ale hlava a pata prostě chybí. Film strašně postrádá Grua a holky, kteří v Padouších dodávali příběhu emoce a nějaký osobnostní a dějový vývoj. Mimoni nabízejí jen gagy, které se časem přejí, a nové lidské postavy, které asi mají vytvářet nějakou iluzi dějové kostry, ale jsou tak zoufale odfláknuté, že tak akorát brzdí spásný humor žluťásků. Pozitivem je relativně snesitelná délka (90 minut i s titulky), ale řekněme si to na rovinu, tak půlka by bohatě stačila. Mimoni tak dokazují, že minimálně současnému tvůrčímu týmu (spolurežisér Padouchů Pierre Coffin plus režisér mimoňských kraťasů Kyle Balda) se nepodařilo najít způsob, jak je využít samostatně a měli by je ponechat jako pečlivě dávkované koření v hlavních filmech série Já, padouch.
