Recenze: Auta 2

Auta doposud platila za nejslabší film studia Pixar. Propracované emocionální příběhy, jaké jsme znali z Úžasňáků nebo druhého Příběhu hraček vystřídala lehce povrchní groteska okořeněná špetkou moralizování a sentimentality. Jako jedna z mála pixarovek Auta nedosáhla na animovaného Oscara. Doprovodný merchandising (hračky, knížky, televizní seriály) ale na malé diváky fungoval naprosto fenomenálně, a tak v době, kdy se studio odklání od původních projektů k sequelům, byla Auta 2 logickou volbou. Na rozdíl od série Toy Story, kde kvalita díl od dílu narůstala (patřím mezi ty, kteří trojku považují za nejlepší) a jednotlivá pokračování měla své opodstatnění, jde ale v případě Aut pouze o bezduché dojení pověstné krávy.

Příběh hned ze začátku naprosto chladnokrevně odstraní ze hry „přebytečná“ autíčka a soustředí se jen na komerčně nejpopulárnější postavičky – Bleska McQueena a Buráka. Ti se spolu vydávají na cestu kolem světa, protože Blesk soutěží v mezinárodní sérii závodů, která má propagovat zbrusu nové ekologické palivo. A právě tohle palivo se snaží zdiskreditovat skupina zlých autíček, která vlastní obrovská ložiska ropy. Jejich teroristické praktiky však nezůstanou bez odezvy – na stopě je jim zkušený agent britské tajné služby Finn McMissile, který má k ruce poněkud nečekaného pomocníka. Buráka. Tajná služba si ho totiž splete s americkým agentem a přitroublý odtahovač se nechtěně dostane do celé řady prekérních situací.

Otravný Burák a nedostatek ducha

De facto se tak stává hlavním hrdinou filmu, což je pouze první z celé řady problémů, kterými druhá Auta trpí. Burák je totiž po většinu filmu ještě nesnesitelnější než v jedničce a to tentokrát skoro nesjede z plátna. Z Bleska se stává prakticky vedlejší postava, která slouží toliko k pohánění příběhu kupředu, a ostatní autíčka z jedničky ve filmu opravdu téměř nejsou. Pozornost se tak obrací k novým postavám. Britští agenti McMissile a Kvaltová jsou asi to nejlepší z celého filmu, Bleskův závodní rival, italská formule Francesco Bernoulli, ještě pořád docela ujde, ale záporná autíčka za moc nestojí a hodně rychle se vykouří z hlavy.

Těžko ale čekat prokreslené postavy od příběhu, jehož nejhlubším motivem je přátelská roztržka mezi Bleskem a Burákem. Auta 2 jsou totiž v zásadě slepenec gagů a akčních scén. I když zrovna v těch film exceluje. Jakmile se ke slovu přihlásí závody, honičky nebo rvačky, předčí druhá Auta řadu svých hraných konkurentů. To samé lze říct i o špionážní složce. Ať už se bondovkám skládá pocta nebo se zrovna spíš parodují, pokaždé to má šmrnc. Ale jakmile se napětí z plátna vytratí, je zle.

Humoru je ve filmu daleko méně, než u takhle přímočarého animáku bylo záhodno a většinou je poplatný nejmenším divákům. Tedy nejspíš, protože si lze jen těžko představit, komu jinému by mělo být určeno Burákovo tupé žvanění a ty nejprimitivnější gagy spojené s padáním a čůráním. Občas se sice objeví i narážky cílené spíš na rodiče, ale jindy se zase neděje prakticky vůbec nic a diváka jímá plíživá nuda. Ono pouze ukazovat rozmanitá prostředí světových metropolí a typicky vynikající pixarovskou animaci opravdu nestačí.

Verdikt

Možná že je tak trochu nefér požadovat po Pixarech pokaždé po všech stranách vypilovanou filmařinu a kritizovat je za to, že si dovolili udělat „pouhou žánrovku“, ale na druhou stranu si vysokou laťku nastavili sami. A navíc ani ta čistá žánrovka se jim tentokrát zas tak úplně nepodařila.  Skvělé adrenalinové závody a napínavá špionáž se střídají s naprosto prázdnými momenty, kdy se začnete dívat na hodinky. A ani emoce se tentokrát jaksi nedostavily. Studio Pixar tak přináší svůj nejméně vyvážený a všeobecně nejslabší film, který může plně uspokojit pouze dětské diváky, ale v dospělých fanoušcích jejich dosavadní práce zanechá vesměs pocity zklamání.