Meryl Streep byla na Oscara nominována hned 19x, z toho 8x jen po přelomu letopočtu. Skoro by se dalo s trochou nadsázky říct, že na co Meryl sáhne, to promění ve zlato. V nahořklé hudební komedii Nikdy není pozdě (Ricki and the Flash) taky nehraje vůbec špatně, ale jako celek její novinka dvakrát oslnivá není.
Šablonu o nezvedeném rodiči, který se po letech nezájmu snaží sblížit s odcizenými dětmi, tentokrát naplnila stárnoucí Rockerka Ricki (Streep). Té dělají radost večery v místním baru, kde pro pár štamgastů hraje cover verze rockových fláků a barman jí láskyplně dopřává to nejlepší pití. Jinak ale žije od výplaty k výplatě, na kterou vydělává jako prodavačka v bio sámošce pro snoby, má strach to dát dohromady s kytaristou, který ji evidentně upřímně miluje a svoje děti už léta neviděla. Když se ale její dcera Julie (Mamie Gummer, skutečná dcera Meryl Streep) pokusí po rozchodu pokusí o sebevraždu, vypraví se Ricki zpátky na svoji rodnou hroudu, aby dceři zkusila pomoct.
Dcera se nastěhovala zpátky k otci (Kevin Kline) a shodou okolností je poblíž i zbytek Rickiiných potomků, takže většina filmu těží z rozdílnosti postav a z jejich letitého odloučení. Rozverná Ricki, pro kterou nic není problém, je protikladem ke spořádanému zbytku rodiny. A psychicky rozložená dcera, která je mámě povahově asi nejblíže, jí ze všech nejvíc dává najevo svou nenávist, kterou si Ricki vysloužila, když dala před rodinou přednost hudební kariéře.
Scenáristka Diablo Cody připravila poměrně řízné dialogy i situace, které se šablonu obdobných filmů nebojí tu a tam opepřit notnou dávkou upřímnosti, a tak se na staromilský příběh docela dobře kouká. Zvlášť když to mezi Streep, Gummer a Klinem pěkně jiskří a svými výkony text dál pozvedají. Tu a tam film proříznou hudební vystoupení, kterým nechybí energie a repertoár postarších hitů není vůbec zvolený špatně, takže pokud máte jen trochu rádi rockovou muziku, naštvaní nebudete.
Co docela slušnou dramatickou komedii zbytečně kazí, je přeslazený závěr. Jakoby najednou scénář nevěděl kudy kam, a tak je najednou čím dál patetičtější a předvídatelnější a všechno zlé v dobré obrátí jedna svatba a jedna píseň, která je navíc o dost slabší, než řada z těch, co ve filmu zazněly předtím. Z celkem přesvědčivého okénka do života jedné rozpadlé rodiny, je tak najednou odporně ulepená limonáda. Škoda.
Verdikt
Nikdy není pozdě je po většinu času příjemně nahořklá komedie, která si vše pokazí přeslazeným finále. Trávit čas s Meryl Streep a jejími songy je ale většinou docela fajn, takže jestli například vaši rodiče dávají před Kájou Gottem přednost Bruceovi Springsteenovi, určitě je do kina vezměte.
