S hranými pohádkami se u Disneyho v posledních letech roztrhl pytel. Po Mocném vládci Oz, Maleficent a čerstvé Popelce tu máme příběh, ve kterém je populárních hrdinů hned několik. Včetně zmiňované Popelky. Kdo by ale čekal, že se tvůrci rozhodli inspirovat seriálovým Once Upon a Time a propletli slavné vyprávěnky do jediné fantasy ságy, měl by pravdu jen napůl. Čarovný les (Into the Woods) sice oficiálně patří do stejné stáje jako pohádky mistra Walta, ale jedná se o adaptaci oblíbeného broadwayského muzikálu, jehož tvůrci James Lapine a Stephen Sondheim se podíleli i na filmové adaptaci (první jmenovaný na scénáři, druhý na hudbě). A kde tedy tahle nezvyklá kombinace v režii muzikálově zkušeného Roba Marshalla (Chicago, Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna) začíná?
U přání. Do zmiňovaného lesa se totiž vydává celá skupina hlavních postav a každé z nich něco schází ke štěstí. Pekař a jeho žena (James Corden a Emily Blunt) touží po dítěti, Popelka (Anna Kendrick) po účasti na královském plese, Jack (Daniel Huttlestone) po tom, aby nemusel prodat svoji milovanou stárnoucí krávu a Karkulka (Lilla Crawford) po pečivu, které by mohla donést babičce a cestou si třeba kus uždibnout. Jejich cesty výrazně ovlivní ústřední čarodějnice v podání nestárnoucí Meryl Streep, do dění se samozřejmě zapletou princové, vlk nebo obři a všichni se tak setkají s každým, aby nakonec jako v každé správné pohádce všechno dobře dopadlo... Nebo ne?
Lapineho scénář totiž, jak je z výše napsaného možná již patrné, nejede po obvyklých pohádkových kolejích. Některé muzikálové výstupy se neberou vážně natolik očividně, že jsem neměl daleko k slzám smíchu, konkrétně pak když na scénu nastoupí Chris Pine a Billy Magnussen, v úlohách láskou rozervaných princů. Také píseň, ve které vlk (i na malém prostoru excelující Johnny Depp) mlsně slintá po Karkulce, chtě nechtě evokuje jiné než gastronomické záměry. A konečně když se najdou ti, kteří se najít mají, nezvoní zvonec tak, aby pohádky byl konec. Jede se totiž ještě o něco dál a sledujeme, co se dělo po onom kouzelném momentu, kdy většina známých příběhů končí. A bohužel právě tady, paradoxně ve velmi originálním bodě, Into the Woods fatálně naráží. Poslední třetina totiž postrádá hravost předchozích eskapád, dějové zádrhely působí vykonstruovaně, někdy až nepochopitelně, a onen místy ironický tvůrčí záměr do sebe zkrátka na konci nezapadne. Do té doby více než příjemná exkurze do pohádkových křižovatek tak hořkne tím spíš, že některé vedlejší linie, které na nás příběh na samém začátku vychrlil, nakonec nedostanou pořádné vysvětlení a několik postav zůstane zcela mimo dění.
Zbývá alespoň možnost užívat si příjemné popěvky, které mají na svědomí výteční herci. Vévodí nepřekvapivě Meryl Streep a svůj první filmový kus slávy si v úloze Karkulky krade teprve čtrnáctiletá muzikálová hvězdička Lilla Crawford. Kdo ale nemá rád polohu „Postavy se vyzpívávají z toho, co dělají, přestože jasně vidíme, co zrovna dělají“, bude pravděpodobně trpět ještě naléhavěji, než před dvěma lety u Hooperových Bídníků.
Byla u tohoto projektu vůbec šance na výhru a pozitivní divácký ohlas? Vzhledem k tomu, jaké jméno si získala na přelomu osmdesátých a devadesátých let divadelní předloha, tak asi byla. Chtělo to ale celý záměr buď dotáhnout do konce, nebo naopak včas zabrzdit a nechat Popelku a spol. dozpívat přesně tak, jak bychom od pohádky čekali. Na půli cesty nikdo nezůstává rád. A už vůbec ne v lese.
