Popelka nepůsobí ani trochu lákavě. Je to tisíckrát ohraný příběh. Každý už nějakou jeho oblíbenou verzi má a nezdá se, že bychom potřebovali další. Ani trailery neukázaly nic neobvyklého a návdavkem Popelka přichází po vlně amerických hraných pohádek (Mocný vládce Oz, Jack a obři, Alenka v říši divů...), které nikterak světoborné nebyly. Jenže světe div se, pohádková novinka od Kennetha Branagha je nesmírně okouzlující!
U nás vyprávěná Popelka se většinou blíží verzi bratří Grimmů, zatímco filmový příběh vychází spíše z verze Charlese Perraulta, popřípadě animovaného filmu Walta Disneyho. Liší se především v reáliích - Střevíček Popelky musí být skleněný, na ples se musí jet v kočáře z dýně atd. Jinak ale máme co do činění s Popelkou v tom nejobyčejnějším slova smyslu, bez nějakých modernizací nebo bádání nad tím, co mohlo být předtím nebo potom. Popelka je hodné děvče, které po smrti rodičů musí žít se zlou macechou a neméně zlými sestrami. V lese se ale zakouká do prince ze zámku, a protože jí kmotřička víla pomůže proklouznout na bál, mohla by s trochou snahy získat muže svého srdce a ještě uniknout z macešiných spárů.
Celá pohádka je opravdu klasicky vyprávěná, bez nějakých zvláštních příkras a spoléhá čistě na precizní provedení. Vše se odehrává v překrásných kulisách, celý Popelčin svět září sytými barvami a hraje drobnými detaily. Tu nás kamera nechá proletět celým pohádkovým městečkem, tady se podíváme, jak si hrály v domácnosti myšky, než se z nich stali tažní oři dýňového kočáru.
Povedlo se obsazení. Lily James v hlavní roli je sličné, na první pohled křehké děvče, kterému věříte čisté srdce i věčný optimismus. Zároveň to ale není žádný otloukánek, který by ke štěstí přišel pro své modré oči. Elka, jak hrdince říkají, se za sebe umí postavit a na zámek by se možná dokázala vypravit i bez kmotřičky víly, ta jí jen trochu vyšňořila. Zlou macechu si zahrála Cate Blanchett, která je ve filmu svině od přírody (jinak se to vážně říct nedá, ani v pohádce). Na Popelku žárlí, jak se dá, dělá z ní služku, neustále jí dělá naschvály a upřednostňuje před ní své nevycválané vlastní dcery. U toho všeho se pak dokáže tvářit jako neviňátko, které dělá vše "pro Elčino dobro", a zároveň se své nevlastní dceři smát do tváře, aniž by to působilo jakkoliv paradoxně.
Helena Bonham Carter je v roli kmotřičky víly typicky ztřeštěná a působí jako jedno z mnoha komických zpestření. A princ? Richard Madden není špatný, rozhodně mu to sekne a je uvěřitelné, že by se do něj mohla mladá dívka zamilovat. Akorát zkrátka v konkurenci silné dámské konkurence není tak výrazný. Film však ke dnu rozhodně nijak netáhne. Ve vedlejších rolích obsazení příjemně dobarvují ostřílení matadoři jako Derek Jacobi (král) nebo Stellan Skarsgård v roli jeho až příliš pragmatického poradce.
Kromě krásné výpravy se povedly i dobové kostýmy, které jsou vkusné, nejsou nijak přeplácané a nesnaží se být za každou cenu originální. Tedy, to samozřejmě platí především pro Popelku, její nafrněné sestry vypadají schválně jak cukrátka a macecha svoji přísnost ukazuje už v oblékání. Hudba Patricka Doylea je libá a mě osobně nesmírně potěšilo, že pohádka není muzikálová, jak bývá u Disneyho často zvykem.
Co uším příjemně nezní, je dabing. Děti asi nebudou mít problém, nicméně dospělý prostě slyší, že herecké výkony, které v originálních trailerech seděly, najednou v českém znění není to pravé ořechové. Postavy občas kňučí a objevuje se afekt, samozřejmě přicházíme o unikátní projev Cate Blanechtt a dalších. A kopií v původním znění je sakra málo. Škoda.
Trochu zamrzí také místy až přílišný důraz na pohádkovost. Děti by jistě film vstřebaly i bez vypravěče a celý příběh by byl dostatečně okouzlující i bez kouzel. Celá sekvence s kmotřičkou vílou je vizuálně povedená, zvířata přeměněná v koně a sluhy jsou vtipná, Popelčiny kouzelné šaty jsou bohaté a půlnoční závod s časem je vzrušující. To je všechno pravda. Na druhou stranu je kmotřička pořád ohromný deus ex machina a Elčino vítězství by bylo o to silnější, kdyby se o něj zasloužila zcela sama nebo třeba jen s pomocí zvířátek, kterým narozdíl od kmotřičky pomáhala už od začátku. Ve filmu je dokonce i jeden moment, ve kterém to už už vypadá, že by se hrdinka skutečně mohla vydat na zámek jen čistě díky vlastní přičinlivosti. Zakomponování kouzel tak působí trochu jako úlitba milovníkům klasiky, popřípadě marketingovému oddělení, které může prodat větší škálu bohatších hraček.
Obecně je však klasický pohádkový duch obrovským přínosem. Z filmu přímo sálá veselí a optimismus. Dobro tkví v osobnostních kvalitách a snaze, zatímco zlo je obnaženo a přemoženo. Samozřejmě pohádkově, bez nějaké msty nebo násilí. Humorné scénky se nevysmívají, maximálně šibalsky popichují a když dojde na dojetí, je nesmírně ryzí a přirozené. Popelka by vlastně strašně snadno mohla sklouznout k patosu a otravné naivitě, režisérovi Kennetovi Branaghovi se však daří laskavou vyprávěnku držet celou dobu v přesně těch vkusných mezích, kam povedené pohádky patří. A za to mu patří ohromný dík, takhle něžných a čistých zážitků člověk v kinech mnoho nepotká.
