Sam Raimi se tak trochu podobá Peterovi Jacksonovi. Také začal u nízkorozpočtových hororů, a také se po přelomu letopočtu dostal k mnohamilionové sáze (v Raimiho případě to byl Spider-Man), jejíž stín už pak nikdy nedokázal překročit. A nezmění se to bohužel ani s Mocným vládcem Oz.
Nechci Samovi nějak křivdit, ale zvenčí vypadá Oz: The Great and Powerful jako dobře placená práce na zakázku. Disney před několika lety výrazně uspěl s Burtonovou variací na Alenku v říši divů, a tak se rozhodl v trendu pokračovat. Prequel k Čarodějovi ze země Oz připravil stejný producent jako Alenku, na obou filmech pracovala řada stejných výtvarníků, hudbu opět složil Danny Elfman a jeden čas měl dokonce hlavní roli hrát Johnny Depp. Příběh opět není přímou adaptací populární pohádky, v tomhle případě konkrétně funguje jako její prequel.
Hlavního hrdinu, Oscara "Oze" Diggse, nakonec hraje Raimiho známý James Franco a nutno přiznat, že se ztvárněním charismatického, leč sebestředného a zbabělého iluzionisty nemá sebemenší problém. Když je na jedné ze zastávek putovního cirkusu odhalen nejnovější Ozův podvod, rozhodne se šarlatán uprchnout před svými pronásledovateli horkovzdušným balónem. K jeho smůle balón nasaje rozběsněné tornádo, které vyděšeného prospěcháře nezahubí, ale zanese ho do pohádkové země, která nese jeho jméno - do země Oz. Dokud se děj odehrává v americkém Kansasu, je film černobílý a promítaný v formátu 4:3, v k
ouzelné zemi se obraz roztáhne do plné šíře a vybarví se sytými barvami (jedná se o odkaz na Čaroděje z roku 1939), které svou třeskutou paletou připomínají již zmiňovanou Alenku.
Oz okamžitě potkává dobrotivou kouzelnici Theodoru (Mila Kunis) a dozvídá se od ní, že zemi kdysi vládl její otec, dobrotivý král, kterého však zahubila jeho proradná dcera, zlá čarodějnice Glinda (Michelle Williams) a její hodné sestry Theodora a Evanora (Rachel Weisz) už dlouho čekají na čaroděje Oze, který podle proroctví zemi zlé čarodějnice a náletů jejích příšer zbaví. Neochotnému hrdinovi se na nebezpečnou výpravu příliš nechce, nicméně když zjistí, že by se mohl stát králem země a vlastníkem bájného zlatého pokladu, společně se sluhou Finleym (Zach Braff), létající opicí, a osiřelou porcelánovou Panenkou (Joey King) se vydává na cestu. Rychle se ukáže, že s rozložením sil dobra a zla to není tak jednoznačné, jak se v prvním okamžiku zdálo, a že svůj díl viny nese i samotný Oz, když další z jeho lží zlomí jedné ze tří kouzelnických sester srdce a vyvolá v ní strašlivý hněv na všechno živé.
Děj je po celou dobu přímočarý a snadno předvídatelný, což by u pohádky asi nijak zvlášť nevadilo. Jenže Oz není obzvláště silný ani na jiných frontách. Jistě, jedná se veskrze profesionální produkt, kterému při zběžném pohledu nelze nic moc vytknout. Děj plyne logicky z bodu A do bodu B, bez nějakých větších bot. Hudba dobrodružně burácí, herci se snaží a na výtvarném zpracování filmu je znát, že za ním stojí hodně úsilí i peněz. Franco je sympatický tahoun a Raimi v (některých) jednotlivých scénách hlasitě připomíná, proč je jedním z nejoblíbenějších režisérů vůbec. Stále umí rozesmát, vystrašit, napnout i rozněžnit. Což je taky důležitá skutečnost – film si dává hodně záležet na tom, aby v jádru stála Ozova obroda ze sobce v muže, který odh
odí svůj strach a postaví se za slabší. I když ta proměna možná není vykreslená úplně nejpečlivěji, pořád docela funguje.
Problém je v tom, že celkově se jedná opravdu jenom o vypočítavý produkt, který ani ty nejlepší úmysly všech zúčastněných nemohou zbavit jeho prázdnoty a zbytečnosti. Začněme třeba tím nejviditelnějším, vizuální stránkou. Film vás konstantně bombarduje intenzivními vizuálními vjemy: Pořád se něco hýbe, všechno je barevné, živé a je toho hodně. Jenže všechno je to jen chladné řemeslo. Originálních nápadů je po málu, u bujné vegetace máte pocit, jako byste podobnou viděli už v Alence nebo v Avatarovi. Autoři také naprosto kašlou na to, jestli má zobrazovaná věc nějaký význam, či alespoň vnitřní logiku. Roli hraje pouze vzhled. Po kouzelném království jsou tak roztroušené různorodé motivy, které by vystačily na deset různých pohádek a tady vedle sebe koexistují jen proto, aby autoři mohli dělat ramena, že toho ukazují opravdu hodně.
Nebo ještě hůř, často jsem měl z Mocného vládce pocit, že prakticky všechno co se v něm děje, je toliko odkazem na něco z původního Čaroděje ze země Oz. Pohádku jsem osobně nikdy neviděl ani nečetl, a tak jsem sice, díky tomu, jak Oz za ta léta stačil důkladně prorůst do našeho popkulturního podvědomí, většinou tušil, že sleduji nějakou narážku na původní předlohu, avšak jakékoliv hlubší konotace mi zůstaly skryty. Moje neznalost předloh
y nicméně dokazuje, že příliš mnoho elementů je ve filmu bez ladu a skladu naházeno jen jako narážka pro fanoušky a samy o sobě nemají žádný význam.
Žádný význam také nemá celá řada dílčích scén. Jak už jsem říkal, někdy dokáže Raimi vyvolat emoce (ve většině něžných rozhovorů s křehkou porcelánovou Panenkou) nebo připravit hezkou akci (taktické plánování ve zdánlivě prohrané závěrečné bitvě je poměrně nápadité). Často je ale cítit, že je daná scéna ve filmu čistě proto, že scénář zrovna předepisoval nějaký vtipný/dobrodružný/akční moment a jelikož nikdo nedokázal vymyslet žádný pořádný, tak tam dali autoři alespoň nějaký. Z filmu tenhle přístup dělá vypočítavou sterilní nudu, kterou si Disney možná přesně takovou objednal, ale Raimi na ni nikdy neměl přistoupit.
V Mocném vládci Oz sice je několik podvratných momentů (třeba chvíle, kdy si spolu Oz a létající opičák Finley vymění „rasistický“ vtip), které už už hrozí, že by se film mohl vydat nějakou zajímavější cestičkou, bohužel se ale pokaždé zbaběle vrátí k předem vytyčenému suchopárnému plánu. Celý ten umělohmotný dojem pak podtrhuje ona okázalá vizuální stylizace, která přes svoji chirurgickou preciznost, nebo možná právě pro ni, prakticky v každém momentu připomíná, že nic z toho, co vidíme na plátně vůbec neexistuje, a že koukáme jen na divadýlko před zeleným pozadím.
Verdikt
Oz v součtu není špatný film a jsou v něm momenty, které jsou dokonce vyloženě dobré. Dohromady se ale jedná o strašně zbytečnou záležitost, která se viditelně nezrodila v hlavách umělců, ale v účtárně, a žije jenom proto, aby parazitovala na slavném jménu Čaroděje ze země Oz. Co jsem si z filmu odnesl? Pouze vědomí, že za pár týdnu si už ani nevzpomenu, že jsem ho vůbec viděl.
PS: 3D patří k těm lepším. Neruší, nenápadně prohlubuje obraz, a když je potřeba, zaútočí vám do obličeje salvou létajících objektů. A hlavně by mělo jít vidět i s titulky!
