První Piráti z Karibiku působili jako zjevení. Asi málokdo čekal, že film natočený podle atrakce v Disneylandu by za něco mohl stát. A světe div se, on stál. Gore Verbinski natočil neuvěřitelně poctivou dobrodružnou podívanou, kde všechno sedělo na svém místě: Atmosféra, akce, vtip, krásné kostýmy i lokace, dramatická hudba a parta nesmírně sympatických postav. Film vydělal přes 650 milionů dolarů a z Jacka Sparrowa udělal nezaměnitelnou ikonu na úrovni Indiana Jonese nebo Darth Vadera. O natočení dalších dílů nemohlo být pochyb.
Bohužel, obrovský úspěch první dílu se na obou pokračováních nepěkně podepsal. Jak už to tak u sequelů bývá, tvůrci se neubránili pokušení navázat na jedničku v podstatně bombastičtějším stylu a bohužel se jim kynoucí kolos nepodařilo udržet v rozumných mezích. Prvním kamenem úrazu byl nově přidaný epický element. Místo toho, aby jednotlivé filmy fungovaly jako samostatná dobrodružství, jako je tomu třeba u zmiňovaného Jonese, rozhodli se autoři ze série udělat provázaný příběh na pokračování, ve kterém jde o záchranu celého světa. Což s sebou nese daleko větší nároky na scénář, který je potřeba opravdu propracovat, aby výsledek nepůsobil lacině, popřípadě nebyl nedomyšlený či překombinovaný.
Ale to co se má pokazit se samozřejmě pokazilo. Do hry vstoupil peněz chtivý Disney a dotlačil tvůrce k tomu, aby dvojku i trojku dodali do kin v co nejkratší době. Scénář tak vznikal za pochodu, některé scény se dokonce řešily improvizací na místě a řada dějových momentů se až zpětně dopisovala podle toho, jaké zatím vyrostly kulisy. Na výsledku je to bohužel opravdu vidět. Sáhodlouhé vysvětlování překombinovaných zápletek, příliš velké množství zbytečných postav, přemrštěná stopáž, kolísavá úroveň vtipů a místy opravdu křečovitě vynucená "epická osudovost".
Napravené chyby z minula
Přesto oba filmy vydělaly ještě víc než ten první, hlavně díky povedeným akčním scénám, velkolepé výpravě, poctivé porci humoru a stále skvělému Jacku Sparrowovi. Takže asi nikoho nepřekvapilo, když Disney odklepnul čtyřku. Diváci platili kritika, nekritika a obrovský potenciál Jackových příběhů nevyprchal, jen ho předchozí díly lehce rozmělnily. Navíc to dost dlouho vypadalo, že se tvůrci z předchozích chyb poučili. Odstranili všechny zbytečné figury a nechali si jen Sparrowa a několik funkčních postav vedlejších (především kapitána Barbossu alias Geoffreyho Rushe). Vykašlali se na uměle vynucenou epiku a natočili jedno poměrně uzavřené dobrodružství jen s tím nejnutnějším množstvím dějových linií. A především se tentokrát scénář psal dostatečně dopředu, a to navíc na základě knižní předlohy, takže má příběh v jádru celkem hlavu a patu a rozhodně není ani trochu matoucí.
Do rukou se nám tedy dostává přímočaré dobrodružné vyprávění, ve kterém pirát-rocker Johnny Depp pátrá po bájném pramenu mládí. K pramenu musí nedobrovolně doprovázet také svou dávnou lásku Angelicu (Penélope Cruz) a obávaného kapitána Černovouse (Ian McShane). V patách jim pluje starý známý Hector Barbossa, který změnil strany a vstoupil do služeb krále. Aby však dospěl k cíli své cesty, musí kapitán Sparrow nejprve uprchnout londýnským strážím, odhalit, jak pramen vlastně funguje a ulovit obávanou mořskou pannu. Asi nikoho nepřekvapí, že většina postav má kromě ústředního honu za „pokladem“ ještě nějaké vedlejší motivy, které celému dobrodružství dodávají potřebné peripetie.
Jak už bylo řečeno, příběh je perfektně srozumitelný, bez zbytečných kudrlinek a až na pár menších děr v logice vcelku funguje a rozhodně neurazí. Hlavním zdrojem zábavy je opět nezaměnitelná postava Jacka Sparrowa, která vyvolává vzrušení ještě dřív, než stačí prvně ukázat svoji tvář na kameru. Pro slušnou hlášku pořád nejde daleko, staré známé charisma také vesměs stále působí a v klíčových momentech Jack ukazuje jak jistý osobní růst a svou heroičtější stránku, tak toho starého cynického vyčůránka, kterého máme rádi. Do děje se uvede velice slušnou honičkou londýnskými paláci a ulicemi a ve společných scénách s kapitánem Barbossou dávají Depp s Rushem vzpomenou na to nejlepší, co pirátská série nabízí.Penélope Cruz je jako proradná svůdnice patřičně tajemná a ohnivá, Ian McShane ve své hlavní záporné roli dostatečně démonický a zkažený. Tady ale bohužel výčet pozitiv končí.
Chyby zbrusu nové
Jakkoliv je řada dialogů pirátsky svižná a břitká, jakkoliv je honička Londýnem napínavá a jakkoliv Zimmerova orchestrální hudba statečně burácí v dobrodružném rytmu, často se nemůžete zbavit určitého „seriálového“ dojmu. Jako byste většinu toho co vidíte znali už z dřívějška. Oblíbení hrdinové vám pořád dokážou udělat ohromnou radost, ale už to zkrátka není takové, jako když jste je poznali poprvé. Všechno se hraje na jistotu, aby se mainstreamoví fanoušci série neprověřených postupů nezalekli. Taky to celé natáčí najatý rutinér, který se při vší snaze nemůže rovnat Verbinskimu a dost možná má k sérii podstatně vlažnější vztah.
Rob Marshall k filmu přistupuje s profesionální samozřejmostí, ale jen opravdu výjimečně sálá z jeho práce nějaké nadšení pro věc a snaha přinést do série něco nového, nějaké vlastní nápady. Jako by se předem počítalo s tím (opět jsme u té seriálovitosti), že divák další „episodu“ zkonzumuje čistě proto, že má pirátskou značku rád, a nějaká snaha nad rámec rutinního řemesla je tak naprosto zbytečná. To mluvíme o dialozích, vývoji postav a putování – zkrátka o posouvání příběhu kupředu. Jakmile má dojít na akční sekvence, klesá většinou Marshall ještě o několik tříd níž.
Jak už bylo řečeno, několik světlých výjimek se najde (úvodní londýnské pronásledování, noční mise s Barbossou), ale jinak je akce celkem špatně natočená a chybějí jí nápady. Většinou jde pouze o tisíckrát viděné šermování s nulovou mírou invence. Navíc se většina šarvátek odehrává v noci nebo alespoň v tmavých interiérech, kamera se místy pouští zbytečně blízko a často se stříhá, takže spíš než napětí vzniká na plátně zmatek. Úplně poslední bitva je pak vyloženě definicí chaosu, kdy všichni bijí všechny v neúspěšné kopírce jeskynní vřavy z prvního dílu. A stejně amatérsky kopíruje Marshall z prvního dílu i šermířský duel mezi podkrovními trámy. Především v akčních scénách je navíc hrozně moc vidět, jak často se natáčelo ve studiu. I obyčejný rozhovor na (viditelně skutečném) pustém ostrůvku pak má daleko větší dobrodružný feeling, než půlka filmu dohromady. Ne že by se dřív v ateliéru netočilo, ale nikdy to tolik nebilo do očí.
Shrnutí
Ještě jednou se musím vrátit k analogii s pozdější sezonou nějakého oblíbeného seriálu. Čtvrtí piráti fungují především díky nostalgii a silnému jádru, které se podařilo v minulosti vybudovat a nedá se toho na něm, při troše opatrnosti, moc zkazit. Už to není úplně, co to bývalo, ale Jack Sparrow a jeho parta jsou pořád sympaťáci, kteří odvedou svou práci a navodí ve vás pocity ne nepodobné těm, které jste zažívali před lety. Kadence opravdu povedených hlášek už je sice slabší, ale bez občasného uchechtnutí se rozhodně neobejdete. Mezi kulisami ateliéru pořád ještě tu a tam probleskuje vůně dálek a známá ústřední skladba se překvapivě pořád ještě nepřejedla. Vyloženě nepovedená je snad jen akční stránka filmu, která je po většinu času vyloženě uspávací. Jinak jde ale vesměs o slušné řemeslo, které sice sérii nikam neposouvá, ale vyloženou ostudu jí taky nedělá. V rámci vyprávění děje dokonce došlo oproti minulosti k výraznému zlepšení, takže se na lehounce otevřený konec snad ani nejde zlobit. Podle prvních zpráv je už scénář pátého dílu hotový a natáčení začne co nevidět.
