Na nedávném předávání Oscarů díky nominacím v hereckých kategoriích zazněl jeden neobvyklý název – August: Osage County. K nám tenhle snímek zabrousil do kin jako Blízko od sebe. A je to podívaná značně rozporuplná.
Její příběh začíná ve chvíli, kdy postarší muž (Sam Shepard) najme pro svou nemocnou ženu Violet (Meryl Streep) ošetřovatelku. Sdělí jí veškeré důležité informace o lécích pro manželku, o jejím stavu a náladách. Následně odejde pryč a není nikde k nalezení. Impulzivní Violet proto kvůli nenadálé situaci svolá veškeré blízké rodinné příslušníky, aby nedlouho potom dorazil do domu policista s jasným oznámením – otec rodiny byl nalezen mrtev, když spáchal sebevraždu. Nenadálá kritická situace donutí všechny příbuzné k nejrůznějším doznáním a hádkám a není jasné, zda v téhle famílii vůbec zůstane kámen na kameni.
Blízko od sebe původně vzniklo jako divadelní hra a je to od první chvíle znát. Původní autor Tracy Letts se chopil i filmového scénáře, ale nějak přitom zapomněl, že před kamerou platí malinko odlišné zvyklosti, než na prknech, která znamenají svět. Ve většině scén tak i na plátně hrají prim dialogy. A jakkoliv jsou zadumané, ublížené nebo jinak silně emocionální, jejich zásadními nedostatky je jsou přehnaná upovídanost a skutečnost, že se většinou odehrávají v místnosti / u stolu / během bezvýznamného postávání venku u plotu. Zkrátka staticky - tak jako na divadle.
Je proto velkým štěstím, že převážně televiznímu režisérovi Johnu Wellsovi na účast ve snímku kývla až překvapivě rozsáhlá sbírka prvotřídních herců, kteří dialogy táhnou o stupínek nahoru. Kromě Sheparda a Meryl se jako tři Violetiny dcery představí Julianne Nicholson, Juliette Lewis a hlavně Julia Roberts. K tomu jsou tu partneři dcer Ewan McGregor a Dermot Mulroney, Violetina sestra Margo Martindale a její manžel Chris Cooper. Nemluvě o tom, že na cestě už je i nesmělý bratránek v podání Benedicta Cumberbatche. Zkrátka smetánka nejsmetanovější. O to víc mě proto mrzelo, když mi došlo k jak zbytečně přepálenému dramatu se skvělí herci propůjčili.
Zásadní problém je hned u postavy nejhlavnější. Violet totiž kvůli své nemoci bere nejrůznější léky, které výrazně ovlivňují její už tak dosti sobecké a bezohledné chování k horšímu. To má pak za následek hádky, osočování a věčně napjatou atmosféru, kde se děj posunuje právě díky podobně vypjatým situacím. Meryl Streep a Julia Roberts sice herecky kralují a na zlatou oplešatělou sošku byly obě nominovány zcela zaslouženě, ale přestože jim ostatní herecky poměrně zdatně sekundují, přepjatost začne lézt po chvíli silně na nervy. Jako kdyby se žádný rozhovor nemohl odehrát bez řevu, vyhrožování nebo výčitek. A správné vztahové drama nemá být jen o vypjatých momentech, ale i o jejich správném dávkování.
Nepochybuji o tom, že divák, který je ztracen ve vztazích vlastní rodiny nebo hledá na otázky vztahů a budoucnosti nějaké konkrétní odpovědi, by se jich právě na tomhle zapomenutém místě mohl dočkat. Já ale čekal film, ne divadlo s hlasivkami nastavenými na maximální hlasitost.
Verdikt
Divadelní hra Tracyho Lettse se dočkala filmové podoby, která vypadá jako...divadelní hra Tracyho Lettse. Ani fenomenální dvojice Meryl & Julia nezabrání pocitu zbytečnosti filmové adaptace a nevyváží špatně snesitelný nápor poměrně agresivních exaltovaných výjevů.
