Letošní rok je extrémně bohatý na špionážní filmy. Už jsme tu měli Kingsmana, Špiona a pátou Mission: Impossible. Každý ze snímků je trochu jiný a trochu jiná je i čtvrtá špionáž, Krycí jméno U.N.C.L.E. (The Man from U.N.C.L.E.). Novinka Guye Ritchieho odkazuje ke starým bondovkám, její agenti jsou šarmantní a daleko víc než na přepálené akční scény spoléhá Ritchie na nenápadné plížení, odposlech či převleky.
Děj se odehrává v šedesátých letech minulého století, kdy Evropu dělila železná opona. Americký agent Napoleon Solo (Henry Cavill) a sovětský špion Illya Kuryakin (Armie Hammer) musí navzdory vzájemné nesnášenlivosti spojit síly, aby společně odvrátili světovou jadernou katastrofu. Klíčem k infiltrování do nacistické organizace je německá automechanička Gabby (Alicia Vikander), jejíhož otce teroristé unesli, aby jim sestavil atomovou bombu.
Zločineckou buňku vede nebezpečná italská šlechtična Victoria Vinciguerra (Elizabeth Debicki) s manželem, která si potrpí na luxusní život. Agenty tak čeká cesta do prosluněného Říma, kde se musí vmísit nenápadně mezi smetánku a vetřít se Vinciguerrovým do přízně.
Co to znamená pro diváky? Dočkáváme se krásných kulis i krásných dobových šatů, vše je navíc tak velkoryse natočené, že se Krycí jméno U.N.C.L.E. řadí mezi vizuálně nejpůsobivější filmy letošního roku. A podobně výrazný je mimochodem i hudební doprovod Daniela Pembertona, který míchá šedesátkové retro, bondovský orchestr a westernové motivy Ennia Morriconeho. Příjemně dobové je pak celé vyprávění, kdy film chvílemi působí dojmem, jako by ani nebyl natočený v současnosti.
Skutečně akčních momentů je naprosté minimum a Ritchie tak moc věří, že se bez nich obejde, že se jedna akční scéna odehrává v pozadí, zatímco v popředí hrdina labužnicky baští svačinu, a jiná se odbude stylovou montáží. Což ale neznamená, že by film na akci úplně zanevřel, jen místo rvaček a přestřelek preferuje honičky a napínavé plížení. A vůbec to nevadí. Jakmile se agenti snaží vkrást do zabezpečeného sejfu nebo bez zpozorování proklouznout do hotelového pokoje, rozproudí to krev naprosto stejně spolehlivě, jako dobře mířený kop s otočkou.
A stejně tak rozproudí krev vzájemné kočkování ústředního tria postav. Kuryakin je tak trochu neotesaný balvan, který kvůli horké hlavě nejde pro ránu daleko, ale zase lpí na svých silných morálních zásadách a dovede být velice zdrženlivý, svým způsobem galantní. Solo (už i to jméno je krásně hravé!) je na povrchu gentleman podle příručky, ale v jádru je to řádný sukničkář, který má vždy připravenou rošťáckou poznámku. Jakmile oba dva agenti musí spolupracovat, jsou samozřejmě jako oheň a voda, ale také navzájem skvěle doplňují nedostatky jeden druhého a ve skrytu duše začínají mít pro toho druhého slabost.
Oba dva protagonisté předvádějí daleko výraznější výkony než ve svých posledních filmech, což není kritika jejich hereckého umění, ale pouhé konstatování, že si oba konečně vybrali projekt, který jim perfektně sednul a mohli si jej patřičně vychutnat. Zvlášť Cavill v roli lehce bohémského Sola je vyloženě okouzlující. Akorát je možná v porovnání se svými hereckými kolegy až příliš robustní – supermanský trénink z něj dělá muže, o kterém se nedá říct, že by stoprocentně dokázal splynout s davem.
Fantastickým oživením je pak rozpustilá Gabby, která je do celého dobrodružství uvrtaná proti své vůli, a tak dovede být natruc pořádnou osinou v zadku. A to zvlášť pro agenta Kuryakina, se kterým musí předstírat manželství. Vikander si své scény krade pro sebe stejně spolehlivě, jako v letošní sci-fi Ex Machina a jednoznačně z ní roste hvězda první velikosti. Victoria v podání Elizabeth Debicki je rafinovaná a nebezpečná, ale jako padouch nemá tolik prostoru, aby mohla skutečně zazářit.
Ritchie lehoučkou špionážní jednohubku režíruje s velkým přehledem, děj uhání vpřed a i bez velkých přestřelek či vyložených salv smíchu servíruje film neustále nějaký důvod k dobré náladě, zvlášť pokud máte rádi šedesátá léta či dobové špionážní filmy. Pravda, Krycí jméno je „jenom“ dobré. Za pár dní si na něj jen těžko vzpomenu, nenapadá mne vůbec nic, co z něj dělalo víc než solidní letní zábavu. Kdyby mi ale někdo hned teď nabídl další dobrodružství ústředních hrdinů, neváhal bych ani vteřinu, čas s nimi strávený je zkrátka po všech směrech fajn.
