V pravidelných intervalech se v kinech objevuje jistý typ filmů. Zdánlivě nesnesitelný jedinec (většinou vyššího věku) se v něm chová poněkud neurvale, vulgárně uráží lidi kolem sebe a vůbec je očividné, že vyjít s takovým člověkem bude pěkná dřina. Pak se objeví někdo, kdo má na hlavní postavu pozitivní vliv a ta pod jeho upřímným pohledem začne měknout. Může být taková šablona více než předvídatelná? Může. Vadí to v případě Miluj souseda svého? Nevadí. Miluj souseda svého totiž má Billa Murrayho.
Je to právě bývalý krotitel duchů, který je ve scenáristickém i režijním debutu Theodora Melfiho na prvním místě. Jeho ústřední protiva Vincent dělá všechny věci, o kterých jsem psal v předchozím odstavci a přidává k nim časté pití, sázení na dostizích a vůbec samé nepěkné věci. Shodou náhod a nehod mu osud do cesty přihraje sousedku Maggie (Melissa McCarthy) a hlavně pak jejího syna Olivera (Jaeden Lieberher), kterého sama vychovává. Vzhledem k Maggiině náročné práci se Vincent nabídne, že chlapce občas (za patřičně tučnou odměnu) pohlídá. Chlapcova upřímnost ale neznamená jen scény, při kterých jihne srdce divákovo i Vincentovo, ale také plno vtipných situací, které pak Murray při každé příležitosti opepří nějakou ostřejší hláškou.
Předvídatelnou osnovu příjemně zpestřují známé tváře ve vedlejších rolích. Lehkou dívku Daku, se kterou se Vincent občas "vídá", si střihla chvílemi téměř nepoznatelná Naomi Watts, svědomitého učitele Geraghtyho ztvárnil Chris O'Dowd a nekompromisního lichváře Zucka pak Terrence Howard. Všichni zmínění si tyhle přihrávací party vyloženě vychutnávají a obzvlášť O'Dowd funguje v poloze chápavého, nábožensky založeného pohodáře naprosto perfektně.
Melfiho režijní tempo navíc hodně překvapuje svou příjemnou vyvážeností. Ve chvílích, kdy se už už schyluje k situaci, která by na diváky, kteří se přišli do kina zasmát, mohla způsobit až příliš nuceně a citově přehnaně, dokáže film všechno vychytrale shodit fatálně degradující glosou. A naopak ve chvíli, kdy už téměř pro samý vtip hrozí, že se ze „Souseda“ stane karikatura sebe sama, vytasí se Bill Murray se svým neochvějně spolehlivým pohledem starého baseta a má nás znovu tam, kde potřebuje. Přesně na té kinosedačce, kde při závěrečných titulcích jen pokýváme hlavou a uznáme, že komediální žánr bude právě Billa Murrayho vždycky potřebovat.
Verdikt
Ideální společník do špatných nálad či horšího počasí. Murray pobaví spolehlivě, i kdyby byl scénář sebehorší, což naštěstí není případ „Svatého Vincenta“, jak se snímek v originále jmenuje. Filmů s takhle vysokým feel-good faktorem není nikdy dost!
