Sedím v plzeňském parku U Strouhy s Petrem Smazalem, režisérem a scenáristou nového českého horroru s názvem Svatý Mikuláš, který sleduje skupinu budoucích absolventů FAMU při natáčení dokumentu v bývalém ústavu. Jejich pobyt se ale náhle zvrtne v noční můru, protože se v jeho temných prostorách setkají s něčím, co nečekali. Mám pro Petra několik otázek, které nám osvětlí vznik tohoto netradičního přírůstku do české hororové kinematografie.
Petře, koncept found footage, tedy záznamu nalezeného nejčastěji na místě určité tragédie, je v posledních desetiletích celkem populární - využily ho snímky jako jsou Abramsův Cloverfield (2008) nebo také Záhada Blair Witch (1999). Co tě vedlo k tomu, pojmout Svatého Mikuláše tímto způsobem?
Můj cíl byl zasadit film do konceptu, který by mi umožnil vyhnout se velkému štábu a nutnosti použít drahou techniku. Takže když jsem přemýšlel o tom, jak Svatého Mikuláše natočit, první, co mě napadlo, byla metoda found footage. Všechno technické vybavení bylo naše vlastní a věděl jsem, že nebudeme potřebovat ani samostatný štáb, protože tím se stali sami herci. Původně jsme měli točit kompletně bez rozpočtu, tzv. no budget film, ale to se tak úplně nepodařilo, protože jsme museli dojíždět na lokace. Nicméně by se dalo říct, že na to, že se jedná o celovečerní záležitost, je to asi nejlevnější film, který jsme tu natočili.
Myslíš, že se tento fakt pozitivně projeví na návštěvnosti v kinech?
Myslím si, že Svatý Mikuláš je film, který má svoje fanoušky. Je zacílený hlavně na mladé lidi a na skalní příznivce žánru. Ale podle mě pojem found footage není v Čechách zrovna moc oblíbený, takže tahle skutečnost dobrý vliv na návštěvnost mít nejspíš nebude. Když jsem o tom mluvil s kolegy od filmu, řekli mi, že se jim tohle pojetí sice líbí, ale že by na takový film stejně do kina nešli, protože jim vadí, jak je ten obraz roztřesený. Takže vím, že tohle nebude primárně snímek, kterým bych se mohl ohánět s tím, že se jedná o umělecký výkon; spíš to prostě bude film určený pro své diváky. Neočekávám od něj vysoké hodnocení ze strany kritiky, neměli jsme ostatně v plánu udělat film, který budou všichni vynášet do nebes - natočili jsme spíše jeden z prvních českých počinů, který se zařadí do kolekce found footage snímků.
Jaké bylo natáčení v prostorech psychiatrické léčebny v Bohnicích? Přeneslo se něco z atmosféry budovy na váš štáb?
Nejdřív bych měl vysvětlit, že film se pohybuje ve dvou různých časových rovinách: ta první se odehrává v době, kdy ústav funguje a pak tam máme druhou, která se věnuje období, kdy už je zavřený a kdy tam přijedou natáčet ti studenti. Takže první linie sleduje současnost, rok 2014, a druhá linie je zasazena řekněme do období kolem roku 1964, ten tam ale přesně specifikován není. V Bohnicích jsme natáčeli jen ta šedesátá léta, která se skládají ze tří obrazů - chtěli jsme ukázat příjezd dvou hlavních pacientů do ústavu, využili jsme je taky na natočení scény, kdy se jedna z hrdinek dostane na konci filmu do určitého prostoru.
Současný děj jsme natáčeli v sušické porodnici. A tam už bylo možné vypozorovat, že interiéry měly opravdu velký vliv na všechny, kteří se natáčení účastnili. Zavřeli jsme se v nepoužívané budově, která je opravdu děsivá, bez jakéhokoli osvětlení. My jsme ani nechtěli nic při natáčení přisvěcovat, měli jsme jen baterky a jedno světlo do místnosti, kde se nacházel celý štáb a catering. Šlo primárně o to, aby všechno působilo co nejreálněji, proto moje představa byla, že do budovy přijedeme, zavřeme se tam a budeme natáčet v kuse - beze spánku. Chtěl jsem, aby na hercích bylo vidět, jak jim postupně ubývá energie, což bylo spojeno s mým plánem točit scény chronologicky, tak, jak za sebou následují ve filmu. Nicméně, tenhle záměr se tak úplně nepodařilo naplnit, protože jsem hned druhý den natáčení zkolaboval a odvezla mě sanitka kvůli tomu, že jsem předtím čtyři dny v podstatě nespal; řešil jsem v té době nonstop s dramaturgem dialogy.
Další nehoda se mi stala při natáčení scény ve svěrací kazajce - spadl jsem a narazil si žebra, takže jsem se v nemocnici ocitl dvakrát během jednoho natáčení. Dalo by tedy se říct, že tento film je pro mě určitým způsobem prokletý. Ale nakonec jsme se na lokace několikrát vrátili a podařilo se nám dohnat zpoždění s tím, že jsme ve scénáři museli trochu přeskakovat. To se mi úplně režijně nelíbilo, ale myslím, že nakonec jsme to zvládli dobře. Klobouk dolů všem, kteří tam pak opakovaně dojížděli. Vždycky také rád říkám, že zážitek z tohoto stylu natáčení je tak specifický, že už nejspíš nikdy nic podobného nezažijeme. Jednalo se v podstatě o něco jako prázdninový tábor s tím rozdílem, že se při tom natočil film. Docela by mě zajímalo, jestli se filmy se značkou found footage opravdu tak točí. Ještě jsem se to nedozvěděl. Možná si herci při natáčení těchto filmů pomáhají karavany, do kterých se zavřou a vycházejí jen na plac, aby nevypadli z role.
Jakým způsobem jsi dal dohromady herecké obsazení (které zahrnuje Danielu Alfonzovou, Jiřího Bystřického, Václava Šindeláře, Martina Pospíšila, Karla Pilného a Pavla Novotného?)
Našel jsem si nové tváře, a to nejen proto, abych ušetřil na další položce kromě štábu a vybavení. Tohle de facto dělám ve všech svých filmech. Snažím se vždycky obsadit někoho nového, protože si myslím, že například na západě je objevování nových tváří mnohem běžnější záležitostí. Obsazení v různých filmech stejné provenience se pak logicky neopakuje a je z čeho vybírat. Podle mě máme u nás vynikající herce, ale vzhledem k tomu, že jsme mladí a že točíme trochu jiné žánry, než je tady zvykem, si myslím, že třeba Svatý Mikuláš není přímo určený pro ty naše matadory. Proto jsem chtěl, aby v něm hráli převážně neherci. Nakonec se nám tam tedy sešli i tři herci z divadla, ale můj primární záměr byl obsadit neherce, aby vše působilo více autenticky. Vybral jsem tedy především mladé lidi, ale napsali jsme také malé cameo pro Pavla Novotného z magazínu Extra. Hodilo se nám tam mít někoho se známou tváří a také díky jeho účasti můžeme mít stránku Extra.cz jako mediálního partnera. Když člověk dělá film, je hodně důležité přemýšlet také v tom směru, aby jeho dílo bylo potom co nejvíce vidět.
V traileru se opakovaně objevují záhadné řady čísel napsané na zdech a na podlaze léčebny. Můžeš nám napovědět, k čemu tato čísla slouží nebo sloužila?
To teď tak úplně nemohu prozradit, protože se jedná o docela důležitou součást zápletky. Nicméně, můžu se to pokusit vysvětlit tak, abych toho neprozradil moc. Když se studenti dostanou do toho ústavu, kde chtějí natáčet, najednou zjistí, že východ je zavřený. Snaží se tedy samozřejmě dostat ven a při tom se v té velké budově navzájem poztrácejí. Po nějaké době se každý z nich probudí sám s tím, že dostane určitou informaci, jak může postoupit dál a dostat se díky tomu ven. Ale ne každý z nich ji správně zpracuje a ta čísla fungují jako jeden z bodů na mapě, která jim s tím má pomoci. Teď to zní asi trochu složitě, ale ve skutečnosti to tak složité není. Jinak, co se týče traileru: ten, který jsme před nedávnem zveřejnili, je spíše teaser. Hodně lidí z branže mi říká, že je to pěkné pokoukání, ale že tam převažuje forma nad příběhem. Ten tam vlastně není vůbec znatelný, jsou tam podstatě jenom hezké záběry. Teď připravujeme příběhový trailer, kde už trochu prozradíme, o čem Svatý Mikuláš je - ten by se měl dostat na veřejnost během října.
Kdo je tvou režisérskou inspirací, ať už v případě Svatého Mikuláše nebo obecně?
Můj největší vzor je John Carpenter, moc se mi líbí, jakým způsobem si hraje se svými filmy. Natáčí věci reálně, moc nevyužívá počítačové efekty, a když, tak jen hodně něžně. Samozřejmě, dobou se tyhle věci mění, takže ani jeho současnější filmy už nejsou takové jako dřív. To nic nemění na tom, že položil základy pro opravdu velké "pecky". Z moderních režisérů mám rád takový druhý extrém, Francouze Alexandra Aju, na kterém se mi zase líbí, že podobně jako například Wes Craven hodně pracuje s krví a pořádně si to užívá. Pokaždé na ni používá nové recepty a tak podobně, je to opravdu hračička. Možná proto, že nejsem vystudovaný filmař, mě baví z pohledu diváka poznávat zákulisí a hrát si s tím filmem. Asi netočím úplně jako režisér, ale spíš jako divák. Vždycky mě potěší, když zjistím, že tu kterou věc mohu udělat různými způsoby. Je určitě dobře, že jsou v České republice vystudovaní filmaři, ale zároveň není na škodu, že jsou tu i lidé, kteří se s touto skupinu trochu "promísí". Samozřejmě, že kvalita tohoto typu filmů nikdy nebude příliš "umělecká", ale já si za tím tak úplně nejdu. Vyhovuje mi to tak, jak to je a myslím si, že divákům mám co nabídnout.
V jakém stadiu se nyní snímek nachází a kdy ho můžeme očekávat v českých kinech?
V tomto okamžiku je film dotočený, chybí nám jen jeden ilustrační záběr, který se bude točit na horách, takže úplně zvlášť. Teď jsme ve stadiu před postprodukcí, to znamená před střihem a před barvením. K tomu celý film znovu předabujeme a nahrajeme znovu zvuky ve studiu ASDesign v Praze. Můj názor je, že film tohoto typu by měl být hodně dobře nazvučený, protože ten obraz není úplně nejkvalitnější. Zvuk by tomu měl dát grády. To ale může následovat až po finálním střihu. Herci se potom se mnou budou muset ještě zavřít na týden do studia, z čehož mají samozřejmě velikou radost.
Co se týče barvení, o to by se měla postarat společnost UPP - to ale stojí peníze, které teď z vlastní kapsy dát nemůžeme, protože jsme je všechny využili na natáčení - což je tedy trochu problém. V kinech plánujeme takové vlastní turné, protože distribuce se zatím moc nedaří. Pro případ, že se to do premiéry nezmění, máme domluvená určitá kina, která Svatého Mikuláše budou promítat. První předpremiéra bude 7. listopadu a protože jsme Plzeňáci, tak začneme tady v Plzni. Bude tu velká afterparty, na kterou pak následující den navážeme promítáním s další afterparty v Praze. To budou takové dvě předpremiéry, kde budou moc zajímaví hosté a nepůjde tam primárně o to, abychom na filmu něco vydělali; spíš doufám, že to bude velká zábava. Pak už budou následovat premiéry.
Pokud jste fanoušky horrorového žánru, můžete Svatého Mikuláše také sami podpořit prostřednictvím webové stránky Hithit.com, která umožňuje uživatelům poskytnout podporu projektům, které je zaujaly, tak, že na ně přispějí libovolnou částkou. Tato akce je časově omezena a ti, kdo podpoří postprodukci filmu, si mohou vybrat z řady odměn. Jak to vlastně funguje a co všechno bude postprodukce zahrnovat?
My v podstatě vyzýváme diváky, aby se do filmu sami zapojili a tak ho vlastně vyrobili s námi, protože postprodukce není nic jiného než další výroba. Jsme schopni si ji udělat sami, ale střihač je podle mého další režisér, který by do filmu měl přispět svou vlastní dávkou nadhledu. Tak to alespoň mám nakoukané ze všech těch filmů o filmu a podobně. Samozřejmě, že každý to tak nedělá, ale já si myslím, že by to tak mělo být. A protože jsem člověk, který je schopný natočit klidně desetihodinový film, protože jsem tak trochu blázen, potřebuji někoho, kdo to trochu zredukuje a dá tomu nějakou formu. Neboli v tomhle ohledu chceme opravdu profesionála, a proto to bude stát peníze. Dokázali bychom to případně udělat bez dalších výdajů, ale bylo by to na úkor kvality snímku. Možná to vypadá, že Svatý Mikuláš je jednoduchý film, ale ono to tak zase úplně není. Chceme z něj dostat opravdu maximum.
A nám nezbývá než si počkat na nový, příběhový trailer a následně na premiéru filmu v listopadu. Pokud Svatý Mikuláš upoutal Vaši pozornost nebo pokud prostě jen máte rádi tento žánr a chtěli byste nějak podpořit jeho zavedení v České republice, neváhejte a proklikejte se k některé ze zajímavých odměn na serveru HitHit. Další podrobnosti o filmu, fotky a trailer najdete v našem starším článku. Film mediálně podporují weby Fandíme filmu a Movies Are Our Life.
