Novomediální nadšenci můžou zajásat. Místo suchých studií či dojímavých videí o vlivu sociálních médií, si od listopadu bude stačit zajít do kina. Frank je suverénně názornější, mnohem zábavnější a spolehlivě hrábne do svědomí každému hipsterovi, který si někdy nad obyčejným kusem chleba udělal selfie, napsal k tomu status a vymyslel hashtag ala „#yummyumm“.
Jon (Domhnall Gleeson) je neúspěšný hudebník, který nemůže prorazit, dokud shodou náhod nepotká prapodivnou bandičku muzikantů, jejíž doslovnou hlavou je Frank (Michael Fassbender) - zahloubaný hudební génius, jenž svou tvář skrývá pod obří papírovou hlavou, kterou za žádných okolností nesundává. Jon se po záskoku stává právoplatným členem kapely Soronprfbs a k odchodu ho nepřinutí ani jeho neobliba u ostatních členů ani pomalé zabředání do čím dál tím většího zoufalství.
Herecky výbornou dvojici Gleesona a Fassbendera doplňuje podobně skvělý Scoot McNairy, jako opilý a značně zoufalý klávesák Don. Bezesporu největší pozornost a poklona za herecký výkon ale rozhodně patří Michaelu Fassbenderovi, který skvěle zvládá všechny polohy geniálního i citově labilního Franka. Opomenout nelze ani výbornou Maggie Gyllenhaal, jejíž pohrdavé pohledy jsou k nezaplacení a obstarávají nezanedbatelnou část humorné stránky snímku. Skvěle zahraná bandička podivínů postupně i přes úvodní nesnesitelné alternativní manýry formuje charaktery, které si nakonec svým způsobem oblíbíte.
Mezi alternativou a mainstreamem posazená story o outsiderech hudebního světa, inspirovaná postavou Franka Sidebottoma, může mít pro diváky hned několik úskalí. Svou popisností a atmosferičností může na někoho působit až přehnaně vtíravě a líbivě. Původně sarkastická komedie s nadhledem navíc pomalu zabředá do beznaděje, což může být ubíjející nejen pro postavy, ale i pro samotné diváky. Pokud ale nezůstanete k filmu skeptičtí a necháte se do správného rozpoložení naladit rozjetým začátkem, jistě si pomalou atmosferickou záležitost naplno vychutnáte.
Pod zábavně tragikomickým, kreativně zpracovaným, leč zdánlivě plochým povrchem se skrývá o něco hlubší téma s poměrně jednoduchým a jasným sdělením. Téma o ceně za líbivost, které většinou stěží stačí na desetiminutové youtubové video, je ve Frankovi především díky Fassbenderovu výkonu přesvědčivé a dokonce i působivé. Mezi hromadou popkulturních narážek a patřičného množství patosu se najde dost prostoru pro sarkastický i milý humor a překvapivě i pro sociální média, která jsou přímou součástí příběhu, odlehčují jej a současně trochu umetají cestičku konstantnímu balancování mezi tuctovostí a výjimečností.
Verdikt
Tragikomický příběh o alternativní kapele není filmem pro každého. Ale i přes občas přehnanou snahu o umělé šponování děje a předvídatelné gagy šlape jak má, přes pomalejší tempo nenudí a nálož patosu je akurátní k tomu, abyste z kina odešli dojatí nebo aspoň trochu nalomení. Výborné herecké výkony především Fassbendera a Gleesona, skvělá atmosféra a vyšperkovaný vizuál z Franka i ve spojení s novomediální stránkou dělají jasnou hipsteřinu letošního roku. A nutno dodat, že hipsteřinu zaslouženě líbivou.
#ILoveYouAll