Už ani ne za měsíc vypukne čtyřicátý devátý ročník Mezinárodní Filmového Festivalu v Karlových Varech. Prozatím napjatě očekáváme podrobnosti o programu a hostech a bavíme se grafikou loga festivalu připomínající prasátko. Loňský ročník však přinesl nemálo zajímavého, takže proč by neměl zabodovat i tenhle? Vzpomínejte spolu se mnou:
Filmy začnou po roce splývat v nekonečný maratón útržkovitých vzpomínek, ale přítomní hosté, na ty se nezapomíná. Když trávíte projekci téměř čtyřhodinového režisérského sestřihu Alexandra Velikého v Puppu – nejnepohodlnějším kině v celých Varech – společně s režisérem Oliverem Stonem, který po skončení vyzývá lidi, ať si přisunou židle blíže do kroužku k němu, je to zkrátka zážitek. Jinak to ale Stone ve Varech vůbec neměl snadné. Z médií jste se dozvěděli převážně o jeho politických názorech a nepříliš vstřícném jednání s novináři. Já i mí přátelé máme ovšem naprosto opačnou zkušenost. Stone byl velice komunikativní a zábavný a festivaloví návštěvníci na něj budou ještě dlouho a rádi vzpomínat.
Kdo ovšem přijel téměř bez povšimnutí byl Michel Gondry. Režisér Věčného svitu neposkvrněné mysli nebo Green Horneta působil trochu zakřiknutě, ale rozhodně z něj bylo znát nadšení pro jeho práci a rád na své Master Class zodpověděl i ty nejzapeklitější dotazy. Vždycky je fajn, když na vás lidé jejichž filmy adorujete v reálu zapůsobí dobře, proto doufám, že co se týče hostů, bude nadcházející ročník ještě zajímavější.
Šílenství okolo Johna Travolty jsem neměla možnost zažít přímo. Na tiskovku se dostala jen hrstka novinářů, kteří zjevně dobře tušili, že přijít "jen" o čtyřicet minut dříve nebude stačit. Zato mladého herce, Ezru Millera (Musíme si promluvit o Kevinovi) bylo možné bez problémů odchytit na nějakém z méně honosných večírků či hudební akci mezi ostatními návštěvníky festivalu.
Festival v Karlových Varech je vždycky spíš o atmosféře a tu z velké části dělají lidé. Je to takový mikrosvět mezi několika kinosály a hromadou nadšených filmožroutů. Je jedno, že budete nadšeni z filmu, který vidělo jen pár lidí, nebo otráveni z hojně propagované premiéry. Důležitá je sdílená zkušenost. Pokud byste se však skutečně začali cítit otrávení všemi těmi jímavými, melancholickými a existencionálními dramaty, není lepšího léku, než vyrazit na nějakou půlnoční projekci, kde můžete narazit i na takové bizarnosti jako je japonské muzikálové porno o vodnících. V následujících dnech by měl být zveřejněn kompletní program festivalu. Vybereme z něj to nezajímavější, ať vám případně usnadníme rozhodování o tom, zda-li do Varů jet, nebo nejet. Mně osobně se vždycky osvědčilo JET.
Nejnovější aktuality o festivalu najdete na jeho oficiálních stránkách.
