Koncept hrdiny uvězněného v časové smyčce poměrně důkladně prozkoumaly snímky jako Na Hromnice o den více nebo Zdrojový kód. Na hraně zítřka se rozhodně nesnaží znovu vymyslet kolo, avšak ověřené postupy zpracovává s řemeslnou precizností a přidává k ní zdravou dravost, která novinku režiséra Douga Limana povyšuje na jeden z dosud nejzábavnějších blockbusterů letošního roku.
Do časové smyčky je tentokrát uvrhnut vojenský zelenáč Bill Cage podání Toma Cruise, který nikdy nezažil bitvu ani neabsolvoval jediný trénink. Když se ale válka lidí s mimozemskými nájezdníky chýlí ke konci a spojenecké síly se pokouší o poslední zoufalou ofenzivu, dostane se nepravděpodobný hrdina do první linie. Prakticky okamžitě umírá, avšak po přímém kontaktu s jedním z mimozemských vůdců se probouzí den před útokem a s každým dalším skonem prožívá osudovou bitvu znovu a znovu. Po každém restartu je o něco zkušenější a začíná pomalu věřit tomu, že by mohl nějakým způsobem průběh války zvrátit na stranu lidí.
Na první pohled jednoduchou myšlenku film využívá ve všech směrech naplno. Zpočátku Hrana zítřka ukazuje stejné události vícekrát, aby divák hmatatelně pocítil hrdinovo zmatení a bylo jasně patrné, jak malá změna nemusí udělat vůbec nic ale také může vést děj úplně novým směrem. Posléze už střih skáče rovnou k událostem, které Cage zažil poprvé a často dovede z několika různých opakování skládat úderné mozaiky zřetězeného vývoje. Lidští vojáci bojují v posilujících exoskeletonech, takže není těžké uvěřit, že se i kancelářská krysa může stát s patřičným počtem opakování platným bojovníkem. Film vlastně dost připomíná akční videohry, ve kterých čím dál tím lépe zvládáte ovládání, ale také si vštěpujete do paměti rozmístění nepřátel a jejich chování.
Proud akčních scén je téměř nepřetržitý. Středobodem filmu je velkorysá bitva na plážích Normandie, podávaná pokaždé trochu jinak. Zpočátku panuje mezi písečnými dunami nervy drásající chaos, připomínající již zmiňovaného Vojína Ryana. S nabývajícími hrdinovými zkušenostmi se pak válka mění spíš ve stylizovaný balet mezi explozemi. Kamera sebevědomě krouží kolem bojujících hloučků, všude padají impozantní trosky, robustní válečná technika má patřičnou údernost a chapadlovití mimozemšťané jsou nebezpeční svou vysokou pohyblivostí a „mravenčí“ mentalitou. Kdo má rád military sci-fi jako jsou Hvězdná pěchota nebo Vetřelci, musí si přijít na své.
I uprostřed nejlítější akce film neztrácí černočerný smysl pro humor, který často těží z konceptu časové smyčky. Jednou se Bill Cage naučí vyhrát pěstní souboj v kasárnách se zavřenýma očima, jindy tak dlouho zkouší utéct před jedoucím autem, až ho konečně jednoho šťastného dne nepřejede. Jedinou nit suchou na zelenáčovi Cageovi nenechá ani legendární veteránka Rita Vrataski, za kterou Cage chodí opakovaně trénovat. Emily Blunt roli drsné válečnice s obřím mečem dokáže prodat nejen fyzicky, ale nechybí jí ani charisma a skvělá chemie s Cruisem, kterého sice umí v případě potřeby povzbudit, ale spíš ho lahůdkově buzeruje, jak nějakého ufňukaného výrostka.
Nekonečná opakování mění vedle Cageových válečných zkušeností také jeho osobnost a vztahy se spolubojovníky, to všechno je ale ve filmu proto, aby bylo proč bojovat a aby měly válečné výjevy na diváka větší dopad. Na hraně zítřka podle mě chce být v prvé řadě akční sci-fi a charakterních chvilek rozhodně není tolik, aby z filmu udělaly drama nebo nedej bože melodrama. Střihově dynamické vyprávění nikdy neztrácí tah na branku a naštěstí se příliš dopodrobna nesnaží rozpitvávat ani hrdinův plán ani jeho „restartování“.
Obojí považuji za jedny z mála slabin filmu. Plán je funkční, ale také poměrně banální. Nic, co bychom neviděli už jinde. Naštěstí díky promyšlené struktuře neustálých restartů platí dvojnásob, že cesta může být důležitější než cíl. Celé pozadí hrdinova záhadného koloběhu životů je pak s každým dalším detailem čím dál tím víc přitažené za vlasy, a tak jsem jedině rád, že se o něm tvůrci pokouší prozradit tak málo, jak je jen možné. Pak už můžu vytýkat jen berličku, kterou si filmaři vypomůžou v samém závěru a finální akci, která by podle mě daleko lépe vynikla za světla, ale odehrává se celá v noci. Všechno jsou to ale jen drobné nedostatky, které nedovedou zkazit jinak vynikající letní zábavu.
Verdikt
Doug Liman předvedl, že by bez potíží dokázal natočit velkolepou válečnou sci-fi, plnou drsné akce a ještě drsnějších hrdinů, kteří pro jízlivý komentář nejdou daleko. Díky cyklickým restartům příběhu je však Hrana zítřka vypravěčsky zajímavější, střihově dravější a otevřená k posměšnému shazování sebe sama. Tom Cruise a Emily Blunt v ústředních rolích pak všechny ty lapálie, drsné bojové pózy i lidské drama dovedou s šarmantní lehkostí vzít a povýšit o další třídu. Na hraně zítřka je zkrátka poctivá akční zábava ve sci-fi kabátku, která si zaslouží pozornost všech příznivců žánru.
PS: Viděl jsem ve 2D.
