Joseph Kosinski je zvláštní kvítek. Původním vzděláním je architek, nicméně postupně se začal orientovat na design a počítačovou grafiku, díky čemuž se z něj stal vyhledávaný režisér reklamních spotů a trailerů na videohry (Halo, Gears of War). Kosinski ale mířil výš a v roce 2005 začal připravovat nikdy nedokončený komiks s názvem Oblivion, který chtěl následně natočit jako celovečerní film. Než se mu podařilo sen realizovat, byly mu postupně nabídnuty režie remaku Loganova útěku (ten se odkládá dodnes) a pokračování Trona, s podtitulem Legacy, který se nakonec také stal Kosinskiho režijním debutem. Na filmu se rychle ukázaly Kosinskiho silné i slabé stránky. Na jednu stranu připravil Joseph silný audiovizuální zážitek, avšak scenáristickou stránku si ohlídat nedokázal. Příběh, vykreslení postav a dialogy nikterak slavné nebyly. Letos se Kosinskimu podařilo konečně do kin uvést své vysněné Nevědomí. Poučil se ze své prvotiny a zapracoval kromě formy také na obsahu?
Úvod začíná poměrně slibně. V daleké budoucnosti, kdy lidstvo vyhrálo válku s mimozemskými nájezdníky, ale totálně při tom zdevastovalo skoro celou planetu. Většina přeživších už stačila odletět na Titan, poslední opozdilci čekají v orbitální základně zvané Tet, až jejich loď načerpá dostatek energie k letu. Na povrchu Země zůstávají už jen masivní elektrárny, které pro mezihvězdnou cestu nasávají energii z mořské vody, a hlídači, kteří elektrárny udržují v chodu. Svou pětiletou šichtu zrovna končí hrdina Jack (Tom Cruise), jehož primárním úkolem je opravovat hlídkující roboty, kteří mají držet na uzdě poslední zbytky vetřelců, co ještě na Zemi zůstaly a tu a tam se pokouší na lidské stroje zaútočit. Jenže Jack je staromilec, který potají sbírá artefakty dávno zničené lidské civilizace a podvědomě má pocit, že víc než na opěvovaném Titanu je doma právě na zdevastované Zemi. Navíc se mu pravidelně zdají sny z doby před katastrofou, což ale nedává smysl, protože mimozemšťané zaútočili řadu let před jeho narozením. Když jednoho dne objeví záchranný modul s ženou, která se mu zjevuje ve snech z minulosti (Olga Kurylenko), začne se postupně ukazovat, že nic není tak jednoznačné, jak se zprvu zdálo, a že tady někdo strašlivě lže.
Minimálně do tohoto osudného momentu je Nevědomí více než působivá science-fiction. Cruise ani s přibývajícími lety stále neztratil nic ze svého charismatu a prozkoumávání zdevastované Země je v jeho společnosti vzrušující zážitek. Kosinski v sobě designéra nezapře, a tak vypadá skvěle jak New York, zasypaný až po nejvyšší patra mrakodrapů černým prachem, tak futuristická technlogie, kterou lidští strážní při hlídkování používají. Kosinski servíruje vizuálně impozantní záběry, kdy kamera krouží kolem gigantických rozvalin, neodbytně pronásleduje Cruisovo vznášedlo nebo voyersky pozoruje skleněný bazén v oblacích, ve kterém elegantně proplouvá Jackova nahá kolegyně Victorie (Andrea Riseborough). A podobně jako v Tron: Legacy k nim míchá výraznou hudbu.
Soundtrack od M83 Nevědomí ilustruje velice hezky, ale tak dobrý, jako byl doprovod k Tronovi od Daft Punk, bohužel není. Navíc se neštítí více či méně okatého "půjčování", ať už od zmiňovaných Daft Punk nebo třeba od Hanse Zimmera – Batmana nebo Inception uslyšíte v Oblivion poměrně často. A u hudby to půjčování nekončí. Řada kritiků filmu vytýká i to, že v něm není špetka originálního nápadu a veškeré své motivy si půjčuje z nejrůznějších starších sci-fi, od 2001: Vesmírné Odyssey, přes Matrix až po Wall-Eho. Osobně bych s nápodobou vzorů (co je dneska ještě originální) neměl sebemenší problém, kdyby výsledný mix nebyl jen změtí laciných efektních zvratů bez skutečného důvodu, do nebe volajících logických lapsů, vyprázdněného pozlátka a všeobecně scenáristické a vypravěčské bezradnosti.
Přitom první zhruba polovina je opravdu slibná. Kromě již zmiňované příjemné audiovizuální stránky není k zahození ani budování atmosféry, kdy od nadšeného poznávání stylového světa pozvolna přecházíme k provokativním záhadám. Jenže pak Cruise začne záhadám přicházet na kloub a velice rychle se ukáže, že tvůrci na ně nemají uspokojivé odpovědi. Většina otázek je tu jen proto, aby tu nějaké otázky byly, a když dojde na jejich rozuzlení, tak se autoři neštítí popírat předchozí dění a dělat z diváků blbce – hlavně když jejich odhalení působí stylově. Čím víc se blíží film ke konci, tím víc se autorům rozpadá děj pod rukama a v úplném závěru už je bohužel vyloženě k smíchu. Motivace chování většiny postav je v řadě momentů více než diskutabilní a především mimozemští nájezdníci se musejí chovat naprosto iracionálně, jen kvůli tomu, aby uměle překombinovaná struktura filmu vůbec mohla vzniknout.
Problém navíc není jen s dějem, ale také s tím, že ho Kosinski pořád ještě neumí vyprávět. Každou chvilku nám cpe do chřtánu kvanta expozice, kdy některou z postav (klidně i ve voice overu) nechá představovat něco, co za chvíli na vlastní oči uvidíme nebo jsme to už dokonce viděli. Těžce kontraproduktivní je také nesmírná doslovnost, se kterou mají autoři potřebu ze svého záměru vše vysvětlovat do posledního písmenka. Kdyby si odpustili alespoň úplně poslední scénu filmu, která závěrečnou mizérii rozmazává ad absurdum, rozhodně by tím nic nezkazili. Celý film se navíc zbytečně tváří jako ten nejosudovější příběh všech dob a utápí se v notně přestřelené stopáži, která vzhledem k množství problémů opravdu není únosná.
Verdikt
Nevědomí je přehnaně ambiciózní film, který se snaží za každou cenu přinést po všech směrech velkolepý zážitek. Rychle se však ukáže, že jsou autoři opravdu silní jen po audiovizuální stránce, zatímco v rámci děje nemá prakticky nic ve filmu racionální opodstatnění, a tak sledujeme pouze senzacechtivou Potěmkinovu vesnici. Víc než jindy tak platí, že pokud dokážete vypnout mozek, čeká vás poměrně impozantní audiovizuální zážitek ze zajímavě vyvedené postapokalyptické budoucnosti, kde vás Tom Cruise vezme na relativně slušnou dobrodružnou jízdu. Jen zkrátka nečekejte, že to v závěru bude dávat sebemenší smysl.
PS: Pokud se film rozhodnete vidět a budete mít příležitost, rozhodně vyrazte do IMAXu, obří plátno, vyšší obraz a hutnější zvuk audiovizuálnímu zážitku přidávají na síle. A pokud ještě není pozdě, nekoukejte se na žádné trailery (a vlastně ani kompletní výpis herců), které velice rychle odhalí řadu tajemství, na kterých se film snaží do značné míry stavět.
