Je tomu pár let, co v pražském Technickém muzeu vystavovali dílo švýcarského umělce H.R.Gigera. S kamarádem jsme docházeli prvním rokem na střední školu a prvotním impulsem pro návštěvu výstavy byl samozřejmě fakt, že tento pán vytvořil design stvoření, které alespoň mě děsí dodnes. Na oné výstavě jsme však byli ostře konfrontováni s faktem, že Vetřelcem to teprve začíná.
Biomechanický surrealismus, jak se jmenuje umělecký směr, za jehož zakladatele je H. R. Giger považován, můžeme popsat jako kombinaci kovu, strojních mechanismů a organických prvků, které s nimi jsou nedílně spoutáni. Ovšem pokud Gigerovo dílo znáte, dobře víte, že v jeho obrazech a sochách bylo ukryto i spousta znepokojivějších prvků, nesoucí v sobě i výrazné stopy sexuality.
Pro filmového fanouška ovšem tento umělec zůstane už navždycky tím, kdo dal podobu Vetřelci. Giger nepřišel jen s děsivým monstrem, ale i s designem dalších fází jeho životního cyklu a mimozemské architektury. Během svého života spolupracoval na několika filmech. Kromě Vetřelců se výrazně podepsal i pod dnes už zapomenuté sci-fi Mutant, ale navrhl třeba i design batmobilu pro Batmana Navždy v režii Joela Schumachera. Lze si jen domýšlet, proč tento design nebyl nakonec použit. Posledním filmem, kterému Gigerovo umění posloužilo, byl předloňský Prometheus.
V podělí 13.5. 2014 výtvarník zemřel, když podlehl zraněním, která si způsobil blíže nespecifikovaným pádem. Bylo mu sedmdesát čtyři let. A nejspíš nebudu přehnaně sentimentální, když prohlásím, že nejen díky Vetřelci bude jeho dílo známé i za sto let. Tedy, pokud nás do té doby nevyhladí z povrchu Země nějaká děsivější mimozemská rasa.
Zdroj: Reuters