Temný rytíř povstal byl jednoznačně jedním z nejočekávanějších snímků letošního roku, Batman sám o sobě je přitom v dnešní době vyloženým fenoménem. Christopher Nolan z něj během několika let stvořil určitou filmovou povinnost, kterou by měl (i přes její komiksový původ) každý správný fanda kinematografie povinně absolvovat. S netopýřím mužem to však vždycky nebylo tak růžové. Na přelomu tisíciletí musel ujít poměrně dlouhou a především klikatou cestu, aby se vůbec dostal zpět na plátna kin.
Poté, co moderní Batman díky Timu Burtonovi přišel do kin hned ve dvou strhujících příbězích, dostal možnost pokračovat ve vyjetých kolejích na postu režiséra Joel Schumacher. Postupně však svým „umem“ dovedl netopýřího muže v Batmanovi a Robinovi až na hranici sebeparodie, tedy do míst, kde fanoušci komiksových předloh tuto postavu rozhodně vidět nechtěli. Od té doby se studio neúspěšně snažilo protlačit do produkce hned pět různých projektů s temným rytířem, ale byl to nakonec až ten šestý, Nolanův, který osm let od premiéry Batmana a Robina spatřil světlo světa. Následující odstavce se budou věnovat právě mrtvým netopýřím projektům, tvůrcům a nápadům, které s nimi byly spojené.
Pokračování Batmana a Robina
Začít samozřejmě musíme u Batmana a Robina, kde se už během natáčení hovořilo uvnitř studia Warner Bros. o sequelu. Producenti byli jednak namlsaní komerčním úspěchem Batmana navždy, raný natočený materiál (ještě bez jakéhokoliv
zásahu postprodukce) se navíc Warnerům velmi líbil (těžko říct, jestli měli producenti takovou radost hlavně z té hromady barviček, které mohly přitáhnout Batmana k širšímu publiku), proto se prakticky ihned po skončení produkce Batmana a Robina začalo pracovat na přímém pokračování. Projekt nesl jméno Batman Triumphant a dle záměru studia se měl svou zápletkou obloukem vrátit k Burtonovým snímkům. George Clooney (Batman) a Chris O'Donnell (Robin) byli pro pokračování vázáni smlouvou od předchozích filmů, Joel Schumacher se zase mohl opřít o důvěru studia, tudíž se s ním počítalo pro režii. Pro comeback se nerozhodl pouze scenárista (nebo spíše scenáristický satan) Akiva Goldsman, na jehož místo Warneři najali Marka Protoseviche (tou dobou debutant, později se podepsal např. pod Poseidona, Já, legenda nebo Thora). Premiéra pak byla stanovena na letní sezonu 1999, tedy dva roky po Batmanovi a Robinovi.
Protosevichův scénář obsahoval jako hlavního záporáka Scarecrowa, jenž měl proti Batmanovi bojovat (podobně jak se tomu později stalo u Nolana) s pomocí svého halucinogenního plynu. Kromě něj se měla ve filmu objevit i Harley Quinn, jakožto Jokerova dcera snažící se pomstít smrt svého otce z prvního Burtonova Batmana. Pro flashbacky se počítalo i se samotným Jokerem, jehož měl ztvárnit opět Jack Nicholson. V souvislosti s rolí Harley Quinn se v roce 1997 mluvilo o Madonně, Sca
recrowa si pak měl zahrát někdo z kvinteta Nicolas Cage, Ewan McGregor, Jeff Goldblum, Steve Buscemi a Howard Stern.
Projekt byl tedy poměrně jasně nalajnovaný, rezolutní stopku mu však vystavilo uvedení Batmana a Robina do kin. Kritická obec i diváci film takřka rozcupovali, ba co víc, Schumacherův počin se v kinech nakonec ani nezaplatil a Warneři rozjetý projekt raději zastavili, neboť se báli jak velké nevole fanoušků, tak dalšího finančního průseru. Nejvíce pobouřený se nakonec cítil Joel Schumacher, který dle svého názoru „skvěle proniknul do univerza netopýřího muže“. Režisér se také nechal slyšet, že když už nemůže pokračovat v nastoleném trendu, hodlá přinést příběh Batmana hezky od začátku a s pěkně temným podtónem. Jinými slovy to znamenalo, že i přes ukončení vývoje Batman Triumphant byl Schumacher stále brán jako jediný oficiální režisér dalšího filmu o temném rytíři. Co se dělo dál, se dočtete zítra, ve druhé části našeho velkého seriálu o Batmanovi bez Nolana.
