Jedním ze znamení, ve kterém se nesl rok 2013, byl i aktuální souboj filmového a digitálního natáčení. Zpočátku roku se o téma zajímal Keanu Reeves v dokumentu Side by Side, na konci roku jsme zase zjistili, že v Transcendence se bude bojovat proti umělé inteligenci starými dobrými analogovými výdobytky. Proto jsem po celý rok sledoval zákulisní dokumenty z natáčení či DVD bonusy a odškrtával, zda se natáčely na tu či onu kameru. Všechny filmy se samozřejmě postihnout nedaly, ale z roku 2013 se nám i tak dostalo do seznamů 81 rozličných kusů - velké letní blockbustery i malé nezávislé snímky. Některé ještě svým nasazením zasahují do konce roku minulého, další zase do začátku roku příštího. Tady je tedy výsledek.
Film (30)
Utlačovaný celuloid rozhodně nedopadl nijak hrozně a o nějaké tragické porážce a absolutních preferencích digitálu se hovořit vůbec nedá. Filmový materiál upřednostňují hlavně starší nebo artoví režiséři. Zajímavostí jsou Drsňačky, Kouzelníci nebo Pařba na třetí, což jsou jediné tři plnokrevné komedie z celého seznamu, u kterých jejich režiséři volili filmové kamery. Dále bych zmínil Billa Condona, který se chopil celuloidu u Twilightu, ale k The Fifth Estate volil už digitál. Osobně si myslím, že nejlépe možností celuloidu využil Gore Verbinsky v Osamělém jezdci. Vyprahlou kontrastní krajinu Divokého Západu vám zatím žádný digitál nenasnímá takhle báječně. Srovnat si to můžete kupříkladu se stejnou barevnou paletou Hostitele.
Digitál (51)
Kamery s digitálními čipy přesto v roce 2013 vítězí. Natáčení se snažil posouvat kupředu například Joseph Kosinski v Nevědomí nebo Peter Jackson v druhém Hobitovi. Digitální technologii si poprvé v životě vyzkoušel i M. Night Shyamalan v Po zániku Země. Digitál samozřejmě volili i další trikově náročné snímky. Pro záznam na pevné disky se ale rozhodl i Ridley Scott v Konzultantovi, kterému by stejně dobře určitě posloužila i kamera filmová. A to jsem ještě nezmínil retrosnímky V zajetí démonů Jamese Wana nebo Rivaly Rona Howarda. Může se zdát, že obrazovou nostalgii s pomocích digitálních technologií zaznamenáte jen obtížně, jenže opak je pravdou - Mohly tyhle dva filmy vůbec dopadnout ještě lépe? Nejlepší práci ale podle mě odvedl tento rok Danny Boyle s Tranzem, ve kterém ukázal lehkost a dravost digitálních pixelů, a to všechno za pomocí malých kamerek indiePOV.
Jaké záběry zapůsobily tento rok na vás? Byly natočené na film? Na digitál? Je to podle vás jedno? Podělte se o vašeho favorita a jeho kameramanskou práci.
