Marketingové oddělení společnosti Zentropa Larse von Triera nemělo tento rok moc práce. Nymfomanka totiž budila pozornost už od samotného zveřejnění názvu a ti, kteří viděli předchozí Trierovy počiny, věděli, že režisér s genitáliemi Stellana Skarsgårda nebo Willema Dafoea nešetří. Film se prostě v současné bulvární společnosti prodával sám a možná to byl celou dobu jeden velký Trierův pokus, který ukázal, jací vlastně ve skutečnosti jsme a jestli nás pomyšlení na takový film opravdu znechucuje. Proč by ale mělo? Nesuďme film podle plakátů...
Seligman (Stellan Skarsgård) vyráží jednoho deštivého dne na nákup a v zapadlé špinavé uličce nachází za metalových zvuků Rammsteinovské Fuehre Mich zmlácenou Joe (Charlotte Gainsbourg). Jako správný džentlmen ji vezme domů, ošetří, nabídne čaj a na oplátku dostane... no řekněme barvitý příběh jejího sexuálně bohatého života. První polovina Nymfomanky nabízí, jak jinak, než první polovinu Joeina života. Během dětství se seznámíme s jejím otcem v roli Christiana Slatera a matkou Connie Nielsen, potkáme "jejího prvního" Jeroma (Shia LaBeouf) a v jedné z epizodek i podvedenou manželku Umu Thurman. Buďte tedy varováni. Pokud se těšíte na Jamieho Bella nebo Willema Dafoea, tentokrát se jich nedočkáte.
Většinu čtenářů ale zajímá především jedno: Je to opravdu taková prasárna? Není. To ale neznamená, že Shia LaBeouf penis neukáže a debutující Stacy Martin se v roli mladé Joe nenechá několikrát orálně uspokojit. První díl Nymfomanky má po zkrácení o třicet minut celé dvě hodiny, je uveden titulkem "Cenzurovaná verze", ale cenzury byste se v něm opravdu nedohledali. Pro někoho tak může být lehce překvapivé, že je Nymfomanka bezesporu jedním z Trierových divácky nejpřístupnějších filmů. Vzhledem k okolnostem by bylo trochu ošemetné se ohánět termínem, že "pryč jsou režisérovy masturbace", vězte ale, že se nudit nebudete. Tady opravdu nikdo nečinně nečeká na apokalypsu, jako v režisérově předloňské Melancholii.
Nicméně zpátky k sexuálním scénám. Vyloženě cenzurováno by nemělo být nic, jinak netuším, proč ve filmu nechávat několik scén s explicitním pohlavním stykem a nevystřihnout všechno. Jak bylo řečeno, herci by měli hrát všechno, kromě scén, ve kterých dochází k viditelné penetraci. Tu měli natáčet pornoherci doplnění do záběru pomocí digitálních technologií. Jenže vzpomeňte třeba na srbský film Klip z roku 2012, ve kterém měli herci "pracovat" se super-realistickými napodobeninami pohlavních orgánů. Těm, kteří film viděli, bylo ale jasné, že šlo jen o takové chytré prohlášení pro právníky... Jestli tedy v Nymfomance souloží opravdu Shia LaBeouf nebo ne, to už nechám na vašem pečlivém zkoumání. A upřímně, mění to vlastně něco? Však by to nebylo poprvé, co Shia tento rok s někým vyjeb*l - určitě jste už slyšeli o jeho kauze, kdy si bez svolení jaksi "vypůjčil" cizí námět pro svůj krátký film Howard Cantour.com.
To, co ale málokdo od Nymfomanky asi čekal, je její humor. Každá epizoda Joeina života je rámována její vtipnou rozmluvou se Seligmanem. Chtěli jste vědět, jak by se dal přirovnat nezávazný sex k muškaření? A co třeba magie čísel, Bachovy symfonie nebo varhany, myslíte, že to nějak souvisí se závislostí na sexu? V Trierově filmu ano. Situační humor je totiž prostý, ale přesně v režisérově nezaměnitelném černohumorném stylu. Obraz často doplňují vizuální vychytávky ve formě prostřihů, montáží, fotek, nákresů, a tak se může jednoduše stát, že se ztráta panenství promění v hezký matematický příklad ze základní školy.
Nymfomanka ale rozhodně není čistokrevná komedie. Pod slupkou legračních epizod ze života jedné "zvláštní dívky" se totiž skrývá tak trochu smutný a sebedestruktivní příběh. I sama Joe Seligmana a nás, diváky, jednou napomene, abychom se nesmáli. Temnější tón by se tak mohl dostat ke slovu až ve druhém díle, kdy půjde, jak už to z Trierových filmů známe, asi všechno do kytek. Už závěrečná scéna prvního filmu napovídá, proč přijdou příště na řadu bičíky, terapie a černoši.
A co s prvním dílem teď? Existují dvě možnosti:
1) Pokud jste nedočkaví, vezměte partu kamarádů a nadělte si Nymfomanku pod stromeček. Na netradiční Vánoce roku 2013 pak budete vzpomínat ještě hezkých pár let. Plně si vychutnáte každý napsaný vtip a budete z kina odcházet naladění spíše pozitivně.
2) Počkejte si do ledna a potom vezměte obě části naráz. Dostanete přes čtyři hodiny trvající epos srovnatelný s Hobitem, kde je ale o poznání více pytlíků a na rozdíl od Šmakovy dračí pouště dostanete alespoň pořádný konec. Zážitek to bude pravděpodobně diametrálně odlišný a na konci převládnou spíše depresivnější pocity, ale tahle událost za to stojí. A nezapomeňte sezvat všechny čtenářky Padesáti odstínů a poté sledovat jejich nevěřícné výrazy, až budou předhozeny před krutou erotickou realitu.
Verdikt
Nymfomanka, část I. trpí coitem interruptem a paradoxně tak nemá žádné pořádné vyvrcholení, to by ale s krátkým odstupem druhého dílu nemělo nikoho odradit. Senzace se nekoná pouze pro ty, kteří čekali šok století. Lars von Trier servíruje nekompromisní film pro ty, kteří vědí, jak přišli na svět, a servíruje ho precizně, inteligentně, zábavně i smutně, bez zbytečného nudného postávání na místě a nejasného sdělení. Nymfomanka, část I. není žádná laciná prostitutka, zatím je to jen upřímná a tak trochu naivní šestnáctka, které ještě musí narůst pořádná prsa. Jestli ale bude vaší "první", tak na ní budete vzpomínat do konce života.
