Oscary jsou už po 97. rozdány. Pokud vás zajímají kompletní výsledky, najdete je v samostatném článku. Co k nim dodat? Oscarová Akademie se zjevně dál odklání od své konzervativní minulosti, v níž byla po mnoho let nepříjemně uzamčená. Posledních asi pět let vyhrávají často filmy, které v sobě mají výraznou současnou energii. A platí to i letos.
Hned pět cen, včetně sošky pro nejlepší film, si odnesla Anora. Netradiční romance se odehrává v prostředí sexuálních služeb. Titulární hrdinka je striptérka a příležitostná prostitutka. Film ji ani její svět nijak nesoudí nebo nedémonizuje. Asi se klidně mohl obejít bez výraznějšího děje, podobně jako Florida Projekt, jeden z předchozích snímků režiséra Seana Bakera. Mohli jsme prostě jen trávit s postavami čas a byla by to zajímavá sonda do jejich každodennosti. Děj se však odehrává v době, kdy se Anoře celý život obrátí vzhůru nohama a jakmile začne situace eskalovat, je zbytek vyprávění lahodně napínavý a prošpikovaný humorem, často až absurdním nebo lehce černým.
Anora vyzobala jen pro sebe všechny ústřední kategorie. Mikey Madison porazila favorizovanou Demi Moore v kategorii nejlepších hereček v hlavní roli. A neskutečný multitalent Sean Baker si odnesl ceny za scénář, režii, střih i produkci (alias cenu za nejlepší film). Akademie tedy snímek ocenila jako komplexní dílo, na všech frontách. Vítězství zvedlo tři témata. Dvě souvisela s Bakerovou prací - Během svých několika proslovů hovořil o důležitosti podpory kin a nezávislého filmu. Projevu o důležitosti kin pro kinematografii a potažmo lidskou kulturu s uznalým pokyvováním přihlížel předávající Quentin Tarantino. A proč je důležitá nezávislá kinematografie je celkem zřejmé – Disney nebo Sony podobný film prostě nezafinancují.
Třetí zdvižené téma se týkalo pro změnu práce hlavní hrdinky Anory. Jak Baker tak Madison při děkovačkách vyzdvihli pracovníky a pracovnice erotického průmyslu, jejichž svět snímek přibližuje. A vidět místnost plnou hollywoodských pracháčů, jak ve svátečních šatech tleskají sex workerům, to prostě stojí za to. Kdyby náhodou Anora nebyla dostatečně žhavá sama o sobě, přitopil pod kotlem ještě moderátor večera Conan O’Brien. Ten prohlásil, že film má u Akademie takový úspěch proto, že diváci chtěli konečně vidět, jak to vypadá, když se někdo postaví mocným Rusákům.
Conan tím zjevně rýpnul do prezidenta Trumpa, který v posledních dnech znovu potvrdil, že jakékoliv ideály jsou mu naprosto cizí a klidně se bude kamarádíčkovat třeba s Putinem, pokud v tom uvidí jakékoliv výhody. I několik dalších lidí během večera zmínilo trudnou společenskou atmosféru současnosti, nejpolitičtější však byli tvůrci dokumentu Žádná jiná země (No Other Land), kteří hovořili o utrpení v Palestině. Jejich výzvy k hledání řešení a ukončení amerického vměšování si vysloužily v sále zdvořilostní aplaus.
Moderátor O’Brien se politice spíš vyhýbal, podobně jako podpásovějším vtipům. Nejostřeji se opřel asi do kolosálního neúspěchu Jokera 2 a veřejného skandálu herečky Karly Sofie Gascon. Po většinu večera volil hlavně nejrůznější slovní hříčky, shazování sebe sama nebo svůj typický styl humoru, co balancuje někde na hraně absurdity a trapna. Nejvýraznější to bylo asi při hudebním čísle, kdy Conan teatrálně zpíval o plýtvání diváckého času, zatímco kolem něj bezcílně tančil Deadpool a na piano hrál písečný červ z Duny.
Nakonec šlo o hodně dlouhý přenos. Tval skoro čtyři hodiny a krom Conanova vystoupení večer dost natahovala i další hudební čísla. Cynthia Erivo a Raye alespoň svými pěveckými vystoupeními naháněly husí kůži, ale vedle toho tu bylo také vleklé číslo Queen Latifah a vystoupení Raye bylo součástí delšího bondovského segmentu, který po chvíli působil nekonečně. Komediální vložky také odvádějí pozornost od samotného předávání cen, ale oproti písničkám a tančení přeci jen bývají kratší a třeba takové pokřikování Adama Sandlera oblečeného do teplákovky rozhodně patří mezi zapamatovatelnější okamžiky oscarové historie.
Spoustu času klasicky vzaly děkovné řeči, kdy se stále nedaří nějak najít ideální způsob, jak s délkou proslovů pracovat. Někteří ocenění byli skvělí, jako třeba Kieran Culkin (vedlejší role ve filu Opravdová bolest), který svůj přidělený čas vyplácal na historku o tom, jak mu teď manželka kvůli zisku Oscara dluží další dítě. Pak tu byly osobnosti, co sotva došly k mikrofonu a už se je produkce pokoušela z pódia vyhnat hudbou, což působilo neskutečně trapně, zvlášť když někdo měl upřímnou radost nebo říkal něco s hlavou a patou.
Naopak se však našlo několik celebrit, které moc dobře věděly, že je kvůli hvězdnému statusu režie z pódia prostě vystrnadit nedokáže, a tak mluvily a mluvily. I když by možná bylo lepší, kdyby svůj projev podstatně zkrátily. Konkrétně v tomhle směru byli nejhorší Zoe Saldana a Adrien Brody. Oba byli zjevně emocionálně vyždímaní, při získání Oscara se tvářili strašlivě vážně, důležitě a snažili se ze sebe vyždímat řeč, která zřejmě měla být nadčasová a svou hloubkou přesahovat rozměr večera. Bohužel, v obou případech to pouze vyvolávalo otázku, zda nejsou tak trochu zahledění do sebe…
Oba dva také zastupovaly jedny z mála filmů, které si odnesly větší počet cen. Emilia Perez krom ceny pro Saldanu získala ještě Oscara pro nejlepší píseň. Skoro jako by Akademici na filmu nejvíc cenili jeho muzikálová čísla. Brutalista vedle Brodyho sošky získal ještě ceny za kameru a hudbu. Je to snímek, který diváka na první pohled a poslech popadne a nepustí. Čarodějka a Duna 2 nakonec byly postaveny do pozice drahých velkofilmů, co jsou oceněny za své technické zpracování.
Všechny další filmy už získaly maximálně jednoho Oscara. U animáku Flow už jedna soška byla pohádková, když se malému litevskému filmu o zvířatech podařilo porazit velký Hollywood. Brazilské Navždy s vámi v mezinárodní kategorii zřejmě uspělo kvůli tomu, jak nakonec odpadla Emilia Perez. Od té se jeden čas očekával výraznější výsledek, ale po skandálu herečky Karly Sofie Gascón dali akademici od snímku vesměs ruce pryč. Větší šance měly také Substance a Konkláve, které nakonec byly redukovány (nebo snad vydestilovány) na své nejsilnější elementy – skvělé masky, potažmo řízné dialogy.
Jako největší poražené 97. ročníku tak asi můžeme označit Boba Dylana: Úplně neznámého a Nosferatu – snímky s osmi, respektive čtyřmi nominacemi vyšly z předávání zcela naprázdno. Ale jak před pár dny rozebral Francis Ford Coppola, bodovat umění jako sport je stejně divná zvyklost. Pozitivní význam to má v tom, že „plusové body“ jsou velice srozumitelným poutačem pozornosti diváků a producentů (studií, investorů). A můžeme doufat, že díky tomu budou ve stínu Transformerů a Mimoňů i nadále vznikat „další Anory“. Přesně jak si to ve svojí děkovné řeči přál Sean Baker.
Titulní foto: Anora
