Když si režisér Rian Johnson udělal v jednom z dialogů v loňské sci-fi Looper legraci z filmů o cestování v čase, narážel mimo jiné i na devět let starý nezávislý film Shanea Carrutha Primer. Ten v době svého vzniku uchvátil svou komplikovaností a nepřehledností tak moc, že ještě dnes leží po internetu desítky schémat časových linek filmu, které vám mají pomoci se v něm vyznat. Na mě sice měly přesně opačný účinek, neb jsem byl po jejich detailním prozkoumání ještě víc zmaten než předtím, nějaký podobný nákres bych si ale klidně nechal líbit ve spojitosti s Carruthovým nejnovějším filmem Upstream Color. „Temná sci-fi romance s filozoficko-ekologickým podtextem“ rozhodně není popis, který u filmu vidíme každý den, ale ani tato sáhodlouhá definice ho nevystihuje úplně přesně. Upstream Color je totiž především experiment. Experiment s filmovou hudbou, střihem a s vyprávěním romantického příběhu. Přesto film nepůsobí ani v nejmenší jako etno-hipster-povýšená agitka vyprávějící o všem a zároveň o ničem.
Upstream Color, podobně jako Primer, rozhodně není lehce stravitelný film. Shane Carruth nás bombarduje smrští audiovizuálně fantastických scén, přičemž rychlým střihem skáče mezi časovými liniemi a nedává divákovi možnost vydechnout, protože by mu mohl utéct jeden klíčový detail k pochopení celého příběhu. Ale zatímco Primer byl spíše chladný a odtažitý film o dvou chlápcích, kteří omylem vynalezli stroj času, Upstream Color dělá všechno proto, aby na diváka zapůsobil a zapojil ho do zážitku. Divácky nejzajímavější je zcela jistě první půlhodina filmu, kdy dochází k tajemnému únosu, objevují se mystické figury a kladou se otázky, na které neexistují odpovědi. Postupem času se však pozornost filmu začne soustřeďovat na titulní milenecký pár, Kris a Jeffa (sám Shane Carruth), které u sebe drží prazvláštní pouto.
Nedá se však říct, že by s přechodem do romance film ztratil sílu. Stále je to odvážná a napínavá podívaná, na které je nejzajímavější, že celý příběh ve skutečnosti funguje jako hádanka. Dáte dohromady několik kousků hádanky a vidíte, jak přibližně vypadá výsledek. Vždycky vám ale schází ten poslední kousek, který by celou hádanka vyřešil. Je jednoduché přijít na to, o čem Carruth ve svém filmu vypráví, stejně vám ale na straně zbude minimálně tucet nevyjasněných scén, nepochopených metafor a nejasných motivů. Všechno se totiž zkrátka seběhne příliš rychle. Mezi epileptickým střihem, tklivou hudbou, proplétáním časových linií a zajímavým romanticko-dramatickým příběhem nezbývá mnoho času na přemýšlení a ihned po zhlédnutí budete mít pocit, že to musíte vidět znovu.
Shane Carruth se tímto profiluje v čím dál zajímavějšího tvůrce s neuvěřitelným smyslem pro detail a hlavně obrovským talentem na psaní dobrých příběhů. Upstream Color sice uchvátí vynikající kamerou, futuristickou hudbou a vysokým faktorem napětí, to všechno by ale kompletně zapadlo, kdyby nefungovala ústřední romantická linka. Shane Carruth i představitelka Kris, Amy Seimetz, umí prodat malinko mallickovskou romanci, čímž si film získává další body k dobru. Při nefunkčnosti romance by se totiž Upstream Color zařadilo do dlouhé řady vizuálně omamných snímků bez jakékoliv vnitřní příběhové síly.
Suverénnost filmu jenom potvrzuje strhující (a takřka bezeslovný) třetí akt, který nelze doslova zaškatulkovat do určitého žánru, protože se kompletně vyhýbá čemukoliv, co jsem kdy na plátně viděl. Závěrečná půlhodinka zároveň potvrzuje má úvodní slova, že Upstream Color je především experiment a jako experiment by se měl brát. Úplné finále zodpoví přesně tolik, aby došlo alespoň k základnímu pochopení zápletky, a zároveň nezodpoví tolik, aby mohlo po zhlédnutí dojít k velmi zajímavé diskuzi. Uzavře se tak vynikající celek, který je složitý na sledování, ale je skrz naskrz zábavné rozplétat jeho úskalí.
Verdikt
Upstream Color Shanea Carrutha je patrně nejzajímavější film, který letos uvidíte. Velmi radikální, nekompromisní a stoprocentně autorská podívaná míchající několik žánrů dohromady a ve finále tvořící chutný koktejl, který se velmi těžko tráví, ale pokud se vám to povede, budete odměněni fascinující podívanou vedenou mystickým příběhem a parádní audiovizuální stránkou. Přeci jen, kolik ročně vidíte filmů, ve kterých je vysvětlení „za všechno můžou emzáci“ naprosto legitimní teorií o celém příběhu?
Film můžete prozatím pouze importovat ze zahraničí na DVD, ale třeba se ho jednou dočkáme oficiálně i u nás, alespoň v rámci nějakého festivalu.
