Letošní ročník filmového festivalu v Karlových Varech měl jedno konkrétní specifikum, a to světové premiéry dvou očekávaných českých filmů. Diváci mohli jako první exkluzivně zhlédnout Hřebejkovo zakončení volné trilogie pojednávající o vztahu mezi minulostí a přítomností, Líbánky, a letní komedii režisérky Alice Nellis, Revival. Snímek mladé talentované režisérky a scénáristky byl promítán v sekci mimo soutěž a šance na získání Křišťálového glóbu tak přenechal temnějším a ambicióznějším Líbánkám. Přesto z lázeňského města předpokládaný letní hit neodešel s prázdnou, vyhrál totiž cenu diváků.
Nový film režisérky snímků jako Výlet nebo Tajnosti vypráví příběh pár kamarádů, kteří v sedmdesátých létech hráli v kapele pojmenované Smoke. Kapela jedoucí na bigbítové vlně se tehdy rozpadla, údajně z politických důvodů pro anglicky zpívané texty, jak se divák záhy dozvídá z televizních záběrů. Skutečná příčina zániku kapely zůstává zahalena tajemstvím, jež bude odkryto až na samém konci filmu. Každý z členů kapely se vydal svojí cestou a znovu se téměř kompletně setkávají až na pohřbu manželky baskytaristy (Bolek Polívka), přičemž je zajímavé poznamenat, že film paradoxně úmrtím nejen začíná, ba i končí. Ačkoliv se snímek Revival prezentuje jako odlehčující, letní komedie, je místy silně znatelné, že měla autorka scénáře a režisérka Nellis s příběhem temnější, dramatičtější plány, které se nakonec nepodařilo zcela naplnit, jak sama uvedla v jednom z rozhovorů.
Každý z bývalých členů kapely se s životem popral svým způsobem. Kytarista zahraný Miroslavem Krobotem trpí se svojí manželkou, která propadla hnutí New Age. Postava Karla Heřmánka hrající na klávesy se naopak potácí v těžké finanční situaci, kdy potřebuje nutně vydělat nějaké peníze nejen pro sebe, ale také pro svoji mladou ženu a čerstvě narozené nemluvně. Zpěv si vzal na starost slovenský herec Marián Geišberg, který na první pohled jako jediný zůstal myšlenkami v dobách kapely a i přes svůj pokročilý věk si žije jako hédonistický, vysloužilý rocker. Kamarádi se na základě několika nevinně vyhlížejících lží, které rozpoutají hudební agent (Richard Genzer v roli šité na tělo) a klávesista kapely, rozhodnou uspořádat velkolepý comeback. Je tedy otázkou, proč se film jmenuje Revival (většinou se jedná o kapely, které napodobují interprety jiné, slavnější nebo již zesnulé).
Jedním z nejčastěji probíraných témat v panelových diskuzích a v anketách letošního karlovarského festivalu, byl stav české kinematografie, její nezpochybnitelný úpadek v zahraničí, vliv digitalizace, jenž zapříčinil výrazný přeliv kvantity nad kvalitou, a samozřejmě se také diskutovalo o možných cestách, jak náš film vyléčit. Dlouhodobý problém (zdaleka ne jediný) českého filmu tkví ve skutečnosti, že se filmařům nedaří natáčet čistokrevné žánrové filmy, na nichž by mohli dál stavět.
Revival zprvu naznačuje, že by se mohla rýsovat „feel good“ komedie o stárnutí, s nadhledem a sebeparodií, která je nám tak bytostně blízká. Navíc dostává (byť zřejmě čistě jako kalkul) další generační rozměr po zapojení nadaného herce a zpěváka Vojtěcha Dyka, jakožto syna Bolka Polívky, který je slavný se svojí skupinou Darkwerk (skupina Nightwork v emo hávu). Během závěru filmu, kde dochází k předvídatelné katarzi a jednotlivé lži a tajemství vyjdou na povrch, se ale film z relativně příjemné, letní komedie mění v tragikomedii, což tempo filmu výrazně sníží.
Mezi další výtky patří celkový vizuální háv, který neustále navozuje dojem, že se jedná o televizní produkci, navíc silně ovlivněnou product placementem. Na druhou stranu nelze nepochválit herecké obsazení (M. Krobot si svým suchým hereckým projevem krade vtipné scény pro sebe), kde všudypřítomné souznění a chemie doslova bijí do očí a pohodu, kterou herci při natáčení zjevně zažívali, se jim daří přenášet na diváka.
Verdikt
Revival se do historie nezapíše jako invenční, revoluční snímek, který změnil kurz české kinematografie. Přesto by ho nebylo spravedlivé řadit vedle kýčovitých a leckdy nadmíru hloupých komedií Zdenka Trošky, Marie Poledňákové nebo Jiřího Vejdělka. (Ale třeba takový Prušinovského Okresní přebor už je zase o metu jinde). Ve výsledku se tak film jeví jako poctivá, zábavná komedie, která těží ze skvělého hereckého ansámblu a dobře volené muziky. Lehce ji zradí změna tónu v závěru, ale jako letní oddychová podívaná je přesto ideální!
