2012
V roce 2009 se Emmerich navrátil k žánru, který mu je nejbližší s plným nasazením. Pod záminkou mayských předpovědí o konci světa, rozpoutal režisér katastrofickou podívanou, která jede po celý film v opravdu obrovském měřítku. Příběh je na vedlejší koleji a nechává vyniknout hlavně přehlídku dokonalých digitálních orgií. Například, když hrdina v podání Johna Cusacka uniká v limuzíně skrz L.A., které se hned za jeho koly rozpadá na kusy. Dálnice se drolí, auta a lidi kloužou dramaticky a nevyhnutelně do moře, mrakodrapy se hroutí. Vizuální jízda nebere konce a tvůrce dokazuje, že je ve své destruktivní profesi mistrem. Z některých scén navíc doslova mrazí v zádech a výraz s otevřenými ústy a vykulenýma očima byl také občas namístě. Nicméně, nezapomnělo se ani na vtipnou vsuvku, kterou obstaral Woody Harrelson.
Jak vidíte Emmericha vy? Má nás ještě vůbec německý rodák čím překvapit? A jaké snímky z jeho filmografie preferujete? Na vaše názory a výběr filmů se těšíme v diskusi.
Příspěvek poprvé vyšel v roce 2013. Znovu jej v upravené podobě připomínáme v rámci rubriky "staré ale dobré". V ní novějším čtenářům připomínáme starší tematické příspěvky, které jsou dodnes aktuální a zpestří vám dobu, v níž se velká většina filmových novinek točí primárně kolem koronaviru a jeho dopadů.