Alex Garland patří mezi nejvýraznější a nejnápaditější žánrové scenáristy současnosti (Sunshine, 28 dní poté). V roce 2014 debutoval také režisérsky a to skvělým mysteriózním sci-fi dramatem Ex Machina. Mysteriózní sci-fi Anihilace už tak jednoznačně pozitivně přijata nebyla a novinka Men, se kterou se Alex pustil do lehce hororových vod, publikum vyloženě rozděluje.
Pro nenápadné drama spojil Garland síly se studiem A24 (Děsivé dědictví, Slunovrat, Všechno, všude, najednou) a pustil se do (pro něj typického) zkoumání širších témat skrze symboliku a vizuální podobenství. Men sleduje mladou ženu Harper (Jessie Buckley), jež prožila v osobním životě tragédii a únik od této nešťastné kapitoly svého života hledá na anglickém venkově. Po prvotním nadšení však přichází zneklidňující dojem, že je něčím pronásledována. Co nejdříve působí jako plíživý strach, se brzy promění v opravdovou noční můru.
Film má opravdu pomalý rozjezd, ovšem každý kdo zná Garlandův styl ví, že jeho příběhy nastupují pomaleji a atmosféru si budují po celou stopáž. První polovina snímku jede na vlně jakéhosi folkového hororu, který má diváky nejprve ukonejšit krásnými záběry na venkovskou přírodu a skvělou prací se zvuky a ruchy. Už od začátku však musíte pečlivě vnímat veškeré dění, jinak s filmem budete bojovat až do konce. Garland je známý svým častým využíváním vizuálních podobenství a metafor a i když zrovna v Men servíruje své sdělení poměrně jasně, vyplatí se už od začátku s pozorností neumdlévat. Po prvotním klidu a konejšivém spočinutí v náruči přírody nicméně snímek poměrně rychle přechází ke konstantnímu pocitu nebezpečí, které někde na pozadí číhá.
Nečekejte žádné lekačky, hororový žánr zde v prvních dvou třetinách zastupuje především atmosféra, která ústřední postavu i diváka dovede ve zdánlivě běžných situacích poměrně rychle přivést do znepokojeného stavu. Vizuál a již zmíněná skvělá práce se zvukem atmosféru vydatně podporují, i přesto ve mně snímek nevyvolal tak intenzivní pocity, jako tomu bylo například u Ex Machiny nebo zmíněného Slunovratu. Filmu se v tomto ohledu nedaří proniknout až na kost, a to ani v poslední třetině, která se změní na téměř čistý body horror á la David Cronenberg.
Jak jsem již zmínil, Garlandovy filmy jsou pro specifické publikum a je v nich potřeba vnímat každý kousek, abyste měli šanci pochytit, co se autor snaží sdělit. Men je primárně o postavení mužů a žen ve společnosti. Zobrazuje témata mužské kontroly nad ženami, toho jak je těžké v převážně patriarchální společnosti mít vlastní vůli, dělat vlastní rozhodnutí a nebýt za ně psychicky či fyzicky trestána. Ve filmu se objevuje spousta mužských postav (všechny jsou mimochodem zahrané skvělým Rorym Kinnearem), které symbolizují jak moc muži touží po kontrole nad ženami, jak si vyžadují jejich pozornost, dávají jim za úkol plodit nový život a vidí je jako objekty a nástroje. Zároveň Garland muže nestaví do pozice čiročirého zla. Muži jsou za své chování zodpovědní, ale zároveň platí, že za řadu negativních projevů v jejich chování může dlouholetý styl výchovy, předávaný z generace na generaci, který navíc mužům nepomáhá v boji s negativními elementy jejich přirozenosti.
V názoru na to, co se snaží Garland vlastně ukázat, však jistě bude mezi diváky panovat neshoda. Zaprvé v interpretaci jednotlivých scén, a zadruhé v tom, zda tyto scény v rámci filmu vůbec fungují. Men totiž žánrově dost balancují a dle mého názoru dostatečně neuspokojí ani hororové fanoušky, ani ty, kteří by v kině hledali artovější zážitek. Osobně stojím někde uprostřed a bohužel musím konstatovat, že tentokrát si mě doposud skvělý režisér a scenárista také úplně nezískal. Nikoliv z pozice režiséra, ale scenáristy. Jak skvěle totiž korespondují obrazové výjevy a symbolika s atmosférou filmu v Anihilaci a Ex Machině, tady se zkrátka oba elementy nepotkávají.
Finální sekvence není dostatečně dobře zúčtovaná, průběh filmu zase nenabízí žádný opravdu mrazivý okamžik. Kontroverzní finále navíc spoustu diváků zanechá zmatené. Snímek dostatečně nevysvětluje, zda jsme sledovali realitu, nebo pouze metaforicky znázorněné pocity hlavní postavy. Jakkoliv pozorně můžete sledovat jednotlivé indicie, v úplném závěru snímek volí nejednoznačnost a ponechání diváka v nejistotě. Což někomu může vyhovovat, ale ve mně to po skončení zanechává rozpaky.
Rozhodně je na místě dát kredit dvěma ústředním hercům, Jessie Buckley a Rorymu Kinnearovi. Buckley skvěle zvládá zahrát postavu souženou nešťastným vztahem a následnou tragédií. Zároveň působí velmi přesvědčivě v momentech, kdy všechny strasti opadnou a její postava se cítí svobodná a oproštěná od všech vnitřních démonů. Rory Kinnear ve snímku ztvárnil téměř všechny mužské postavy, ať už zdánlivě podivínského domácího, flegmatického policisty či zvrhlého vikáře. Ve všech polohách si poradil velmi dobře a nevzpomenu si, kdy jeden herec ztvárnil v jednom filmu tolik postav. (Zvlášť mimo subžánr převlekových komedií).
Verdikt
Ve výsledku považuji Men za zatím nejslabší film Alexe Garlanda. Režisérsky není moc co snímku vytknout. Skvělá práce se zvukem, krásné záběry venkovské přírody a místy velmi atraktivní kamera navozují ideální atmosféru, která je narušována postupně se odhalujícím plíživým nebezpečím. Herci jsou skvělí a první dvě třetiny folkového hororu fungují slušně. Snímek se však postupně začne utápět v Garlandově oblibě metafor. I když je to za mě jeho symbolicky nejpřístupnější film, je vyprávění skrze metafory tak moc upřednostněno oproti dějovosti, že Men nedovedou patřičně strhnout. V závěrečné třetině se snímek změní na body horror a dosud poměrně střízlivé vyprávění se definitivně ztratí v záplavě obrazů, jež lze jen těžko chápat jinak, než jako symboly. Výsledek zamrzí o to víc, když si vzpomenete na Garlandovy předchozí filmy.
Foto: A24
