Robert Miller (Richard Gere) je úspěšný podnikatelský magnát, který si po své dlouhé kariéře rozhodně zaslouží poklidný důchod. Než se tak však stane, bude si muset projít doslova očistcem, když se k sobě začnou po jedné tragické nehodě nebezpečně přibližovat části jeho života, které mohl donedávna držet odděleně – rodina, milostný život, práce a minulost. Nutno říci, že každá tato část má ostré hrany, které mohou tu druhou lehce zničit a s ní i pověst Millerova impéria.
Smrtelné lži by snadno dominovaly v televizní produkci, v kině je to s nimi ale složitější. První kompliment, který jim můžu složit je, že vypadají, jako by je natočil David Fincher. Měkké svícení a chirurgická přesnost každého záběru mohou opravdu evokovat profesionálnější tvorbu HBO nebo nedávný seriál House of Cards. Bohužel debutující tvůrce Nicholas Jarecki není Fincher, ale alespoň je schopný scénárista. I když popravdě mám takový pocit, že průměrnost řemeslné stránky nepřekonává Jarecki ani tak svými scenáristickými schopnostmi, jako faktem, že jeho rodiče pochází právě z vod byznysu a všechna fakta a znalosti jsou méně či více založeny na skutečných událostech.
Naštěstí ale není žádná situace zdramatizována natolik, že by si podrážela nohy. Postavy jsou neustále ukotveny v realitě, věříme jim každé slovo, každou větu a díky bohu se nesnaží vecpat do žádných schematických šablon. Neexistuje tady zlý bankéř Richard Gere, ani hodný polda Tim Roth, protože ve výsledku strážci zákona stejně nikdo fandit nebude. Jarecki si totiž uměl vybrat typově více než vhodné herce. Richard Gere je vlastně i v realitě takovým vzorem elegantního chlapíka, který v tom umí chodit, a když se konečně rozhodneme ho trochu politovat, v další scéně nemusí použít násilí, aby lidem pořádně ublížil. A stejné dvě tváře umí ukázat v malých rolích i Susan Sarandon nebo právě Tim Roth.
V nedávné recenzi filmu Na dřeň jsem psal, že se tak trochu náhodný scénář s vůlí tvůrců doploužil až k nějakému konci. Jarecki má však problém opačný. Zná skrz naskrz svoji vizi, ví, jaká scéna bude následovat a jak se v ní bude postava cítit, jenomže mu při téhle debutantské šanci, kterou dostal a mohl rozehrát s prvotřídními herci, nezbylo místo na klid. Smrtelné lži jsou moc napjaté, strnulé a chladné. Nepřipraveného diváka budou mást motivace, finanční prostředí a naléhavosti situací, které vyplývají pouze z Gereovy postavy. Jakmile na plátně není, film ztrácí tempo a vlastně i když na plátně je, tak jsou cítit limity produkce. Všechno se buď úmorně plouží, nebo spěchá rychle kupředu, aby se nepřetáhla vyhrazená doba pro natáčení v té a té kanceláři či restauraci. Lžím chybí místo pro divákův nádech, krátké místo pro zhodnocení situace a zamyšlení nad budoucím vývojem, bohužel jsme drženi v přesně načasovaných scénách, z nichž ale žádná nemá povrchový drajv McConaugheyho Obhájce nebo drajv podpovrchový, který měl Margin Call s Kevinem Spaceym.
Verdikt
Záslužný snímek, kterým se Jarecki korunoval na pokračovatele Davida Finchera a Stevena Soderbergha. Škoda, že mu debutantská křeč častokrát podrazí nohy a výborný scénář tratil převodem z psané formy do té vizuální. A přesto, že byl režisér zastíněn výtečným výkonem Richarda Gera, být režisérem Jareckim, nebál bych se s dalším scénářem obcházet současnou první hereckou ligu. Určitě by z toho byla další, a tentokrát ještě lépe vybroušená, žánrová práce.
