Některým režisérům je i přes úspěšný snímek ve filmografii souzeno zůstat většinu svého tvůrčího života na okraji zájmu. Když zaslechnete jméno Roger Michell, asi vám bude lehce povědomé, ale přesně ho zařadit už bude trochu oříšek. A přitom právě on natočil jednu z nejpopulárnějších romantických komedií přelomu století – Notting Hill s Hughem Grantem a Julií Roberts. Jenže tenhle majstrštyk je už dlouhých čtrnáct let starý a Michell od té doby točil jen méně známé věci jako Incident s Benem Affleckem nebo Venuši s Peterem O’Toolem. Až předloni se mu povedlo zabodovat úspěšným Hezkým vstáváním a teď ho tu máme znovu. Kdo by ale čekal sázku na jistotu v podobě romantické komedie, ten by se spálil.
Michellova odlehčeně pojatá novinka Královský víkend totiž vypráví příběh z konce třicátých let dvacátého století. Ve velké vile uprostřed americké přírody tráví čas Franklin D. Roosevelt, toho času prezident USA. Jako pomocnice přijíždí do sídla jeho vzdálená příbuzná Daisy. Mezi ženou, která touží poznat, co všechno svět skrývá, a zkušeným mužem, který bydlí daleko od své manželky, vzniká zvláštní a důvěrné pouto. Blíží se ale jiná, historicky významnější událost. S prezidentem se má totiž setkat britský král Jiří s chotí a projednat s ním mimo jiné i případnou spolupráci obou zemí při neodvratně se blížící světové válce…
Všechno, co mi na britském snímku sedělo, drží pevně v rukách hlavní dvojice. Daisy si totiž zahrála Laura Linney a za to, s jakou přirozeností zvládla ve svých téměř padesáti letech part nevinné osůbky, která propadá kouzlu starého světáka, zaslouží velký obdiv. Hlavní hvězda ale zůstává v čele stolu. V kůži prezidenta si celou komedii zcela bez zaváhání krade pro sebe fenomenální Bill Murray. Jeho rozšafné a přitom ve své podstatě zcela přirozené a subtilní herectví je v tomto případě malým pokladem.
Z vedlejších postav musím určitě ještě zmínit krále Jiřího. Tím není nikdo jiný než právě onen koktavý král, jehož historickou důležitost bych si nikdy nedovolil zmenšovat, ale kterého vzala jistá část současné generace na zřetel až poté, co si za jeho ztvárnění odnesl Colin Firth cenu Akademie. A ne že by snad v tomto případě odváděl Samuel West špatnou hereckou práci, ale vyzní poněkud nepatřičně, když dva roky po Firthově kreaci vidíme na plátně znovu slavného Bertieho s manželkou. Jako by se Michell zkoušel trochu nešikovně svést na vlně zpopularizování historické postavy. Linka navazování nesmělého kontaktu prezidenta a krále sice funguje nejlépe z celého filmu, ale drobného pocitu nepatřičnosti jsem se po většinu jejího trvání nezbavil.
A to je vlastně problém celé úsměvné story. Velkou svou část stráví rozvernými narážkami, romantickým sněním a občasným zakaboněním. Ale když dojde na lámání chleba a děj má pokročit kupředu nebo dokonce vyprávění finálně pointovat, podráží si scénář nohy zcela sám. Vzhledem k trochu přehnané přepjatosti a vážnosti pasáží z poslední třetiny tak tenhle víkend zůstane ve vzpomínkách jen jako průměrný. A je to škoda, protože začal hořknout právě ve chvíli, kdy se zdál dokonale funkčním zážitkem plným vzpomínek pro dobrou náladu.
Verdikt
Příjemná komedie, která občas hraje na romantiku, občas na politické narážky a občas na obojí dohromady. Díky úžasnému Billovi Murraymu určitě neskončí v úplném zapomnění, ale od lepšího hodnocení ji sráží přílišná nevyrovnanost jednotlivých epizod a nevěrohodná melodramatičnost v závěru.
