Procedurální drama Zero Dark Thirty (30 minut po půlnoci) o dlouholetém honu na Usámu bin Ládina se stalo nejkontroverznějším snímkem letošní oscarové nabídky. Zručná režisérka Kathryn Bigelow a scénárista Mark Boal se opojného potlesku v Dolby Theater dočkali pouze jednou, a to v technické kategorii Nejlepší střih zvuku (společně s bondovkou Skyfall). Zklamání? Určitě! Nicméně neúspěch není pouze důsledkem silné a kvalitní konkurence, ale též vyústěním drtivého politického a mediálního tlaku. Úspěch honu na čarodějnice nejlépe symbolizuje briskní zastavení senátního vyšetřování, které mělo osvětlit, zda tvůrcům nebyl poskytnut nepatřičný přístup k choulostivým informacím zpravodajských služeb a poznatkům armádních kruhů. Přerušení tohoto procesu pouhý jeden den po udělování nejprestižnějších filmových cen jen potvrzuje domněnku, že útočná kampaň proti Zero Dark Thirty již splnila svůj cíl.
Jedenašedesátiletá Bigelow moc dobře ví, jak chutná oscarový triumf. Její akční drama Smrt čeká všude z roku 2009 získalo Oscara za nejlepší film roku (2010), což jen potvrdilo řemeslnou extratřídu bývalé manželky Jamese Camerona a současně scenáristické umění Marka Boala. Sehraná dvojice se rozhodla v nastoleném trendu pokračovat a filmovou kroniku snímků s tématikou války proti terorismu rozšířit o detailní pohled na pronásledování nejhledanějšího muže planety. Přípravy však započaly v době, kdy saúdskoarabský terorista a zakladatele militantní islamistické organizace Al-Káida byl stále ještě živ a zdráv. Připravovaný film měl sice poukázat mimo jiné i na Bin Ládinovu nepolapitelnost a proměnlivou strukturu celé báze (překlad termínu Al-Káida), leč hlavním smyslem bylo přiblížit publiku nevděčnou práci analytiků, kteří však mnohdy váhají a o smyslu svého snažení do jisté míry pochybují. Situace se dramaticky změnila v létě roku 2011, kdy členové Seal Teamu Six v pákistánském Abbottábádu zastřelili strůjce útoků z 11. září 2001. Rázem před dvojicí Bigelow a Boal ležel neatraktivní a neaktuální materiál, jehož realizace by zřejmě postrádala hlubší smysl. Výsledkem komplexní aktualizace je právě Zero Dark Thirty.
Zprvu se zdálo, že řemeslně a technicky brilantní počin bude oslavován pro svůj praktický, věcný, upřímný a střízlivý přístup k ožehavému tématu. Finanční výsledky byly pozitivní a první recenze hovořily o excelentním kusu filmařiny. Snímek se stal rázem horkým kandidátem na Ceny Akademie, ač konkurence v podobě Affleckova Arga a Spielbergova Lincolna byla extrémně působivá. Ostatně oba zmíněné spektákly též problematizovaly citlivé historické momenty v americké historii, na což pánové a dámy v Akademii filmového umění a věd vždy hodně slyšeli. Kombinace drtivé kritiky a politického nátlaku ovšem zapříčinila, že karty byly rozdány v neprospěch dvojice Bigelow a Boal. Jako problematický se ukázal už původní termín zámořské premiéry, jenž měl údajně napomoci znovuzvolení Baracka Obamy, ač v samotném filmu je prezidentský kandidát (tehdejší i současný prezident) explicitně usvědčen ze lži, když popírá užívání nehumánních mučících praktik. Datum uvedení do kin bylo nakonec změněno a Zero Dark Thirty si plnohodnotnou premiéru odbylo až po prezidentské volbě. Ale spor republikánů a demokratů v průběhu volební kampaně byl jenom částí ledovce.
Přitom ještě na začátku prosince se ceny jenom sypaly, když snímek posbíral všechna klíčová ocenění na udílení New York Critics’ Circle Awards, včetně vítězství v kategoriích Nejlepší film a Nejlepší režie. O týden později se situace opakovala u příležitost National Board of Review Awards, kde navíc zabodovala i Jessica Chastain. Až do svého limitovaného prosincového uvedení bylo Zero Dark Thirty synonymem úspěchu a dobře odvedené práce. Mluvilo se o realistickém a přesvědčivém obrazu války proti terorismu, což odkazovalo i na nebojácnou a otevřenou vizualizaci nelidských praktiky amerických výzvědných služeb. Richard Corliss, recenzent prestižního a celosvětově uznávaného magazínu Time, dokonce uvedl: „Vůbec neřešte oscarový večer a klidně si něco naplánujte... Zero Dark Thirty vyhraje v kategorii Nejlepší film.“ Bohužel, brzy se karta zcela obrátila. Příval cen se v mžiku zastavil a naopak započala diskreditační kampaň (někdy věcná, jindy naivní a hloupá). Vyjma Zlatého glóbu pro Jessicu Chastain a Writer’s Guild Award pro Marka Boala si snímek už nepřipsal žádný větší sukces. V zápětí Akademie nenominovala Kathryn Bigelow v kategorii Nejlepší režie a filmový svět vzal prakticky za své, že honba na Bin Ládina je de facto vyřazena z boje o nejvyšší primát. Zároveň pohasly reálné šance půvabné zrzky na zisk jejího první Oscara (kategorie Nejlepší herečka).
Z nenadání byl oceňovaný materiál kritizován ze všech stran. Jistě, snad ještě před první projekcí určitá část společnosti připsala snímku punc propagandistického nástroje, jímž samozvaný "světový policajt" manipuluje s veřejností a snaží se legitimizovat svoji zvrácenou a vyšší morální cíle postrádající zahraniční politiku. Stranou nechme konspirační teorie všeho druhu, které neúnavně hlásají neexistenci Bin Ládina a zapojení vládních kruhů do tragických událostí léta roku 2001. Největší kontroverze se týkala žurnalistického a nepřesného přístupu k látce, především pak k fenoménu mučení za účelem získání podstatných informací. V Zero Dark Thirty jsou nepokrytě, chladně a nezaujatě zobrazeny scény, v nichž jsou užity techniky jako waterboarding, spánková deprivace a sexuální ponižování. Tudíž praktiky, jež zavedla Bushova administrativa (republikáni) a které Obamův kabinet (demokraté) dále toleroval a využíval. A kde je častokrát zmiňovaná oslava amerických schopností a postupů, jednotlivých vlád a politických stran či ideologie?
Kámen úraz netkví ve vyobrazení mučících praktik – tedy možná ano, ale to je samo o sobě nenapadnutelné – nýbrž v jejich údajné faktické výtěžnosti. Právě na tom postavila kritiku trojice senátorů – republikán John McCain (neúspěšný prezidentských kandidát ve volbách roku 2008) a demokraté Dianne Feinstein a Carl Levin. Tito členové Kongresu Spojených států sepsali otevřený dopis adresovaný Michaelu Lyntonovi, předsedovi správní rady produkční společnosti Sony, v němž důrazně protestovali proti vykreslení zmíněných praktik jako rozhodujících (a téměř nepostradatelných) informačních zdrojů v honbě za Bin Ládinem. Dle jejich soudu se jedná o donebevolající zkreslení a zavádějící nepřesnost, která může vést k nebezpečné adoraci podobných postupů. Ještě před tím McCain, veterán z Vietnamu, přednesl štiplavý projev v Senátu, kde výsledky těchto procedur zpochybnil a uvedl, že jejich užití nebylo příliš produktivní, spíše naopak.
Dle všeho Bigelow a Boal správně neuchopili strukturu informačních zdrojů, když dalekosáhle přecenili důležitost tvrdých výslechových praktik, jež dle vládních kruhů sehrály zanedbatelnou roli při dopadení Bin Ládina. K čemu vedly, vyjma účelového zkreslení, se asi nikdy nedozvíme. Ředitel CIA, Michael Morell, přispěl svoji trochou do mlýna, když ve své nótě uvedl: „Zero Dark Thirty vytváří silný dojem, že vyostřené vyšetřovací metody, užívané v průběhu minulé dekády, byly klíčem k likvidaci Usámy bin Ládina. Tento dojem je falešný.“ Dokonce se objevily spekulace o nejmenovaném členovi Akademie, jímž scény trýznění pohnuly do té míry, že nabádal ostatní k tomu, aby pro snímek nehlasovali. Historická nepřesnost, kritizována v prvé řadě politickým establishmentem, jenž blízkovýchodní válečné tažení odsouhlasil a odporné metody po dlouhá léta minimálně toleroval (ne-li podporoval), se stala v případě Zero Dark Thirty důvodem k odsouzení. A co Argo a totálně smyšlený závěr, v němž jsou hlavní hrdina a diplomaté pronásledováni na letišti íránskými represivními složkami? Toto účelové ohýbaní historie v zájmu gradace příběhu nikomu v Akademii očividně nevadilo. Hlavně, že jsme se dočkali (vcelku oprávněné) heroizace člena CIA, leč způsob je už podružný.
Vůbec nejde o to, že Zero Dark Thirty nevyhrálo více zlatých sošek. Problém tkví v tom, jak rychle došlo k celkové změně pohledu na kvalitní snímek, jenž věcným, rezervovaným a někdy až odtažitým pohledem popisuje události doby nedávno minulé. Do jisté míry jde o perspektivu povrchní, poněvadž tvůrci ignorují samotný kontext vzniku a fungování mezinárodního džihádu, motivaci islámských radikálů a často otázky spíše pokládají, než zodpovídají. Ale cílená mediální kampaň byla absourdní ukázkou slaboduchosti, což se projevilo i ve směšném přístupu k údajnému vyšetřování úniku informací. Název Zero Dark Thirty by tak mohl dostat ještě ironicky míněný podtitul "Za 5 minut dvanáct". 30 minut po půlnoci, jak mnoho z vás jistě ví, odkazuje na čas, kdy byl odstartován výsadek u Bin Ládinova domu. Taktéž symbolizuje fakt, že americká odveta přišla už pozdě a žádnou větší satisfakci nepřinesla. A proč "za 5 minut dvanáct"? Protože ona negativní kampaň byla spuštěna v poslední možné chvíli, jelikož jinak by si ďábelské Zero Dark Thirty pravděpodobně odneslo z oscarového ceremoniálu větší nadílku. A to americké elity nemohly připustit! O mučení se totiž smí mluvit pouze řádně a erudovaně.
