Smrt saúdskoarabského teroristy Usámy bin Ládina představuje pro americkou veřejnost podstatný milník ve válce proti terorismu, ač je určitě pravda, že Obamově (Bushově) administrativě trvala ta nejtriviálnější forma odvety za 9/11 poměrně dlouho. Z Bin Ládina se po krvavých útocích v New Yorku a Washingtonu stal v pravém slova smyslu duch, leč jedno známé úsloví říká, že na každého jednou dojde, což se nakonec potvrdilo v pákistánském Abbottábádu v květnu roku 2011, když jej členové speciální jednotky Seal Team Six nemilosrdně zlikvidovali. Bylo jen otázkou času, kdy na sebe nějaký tvůrce vezme břímě odpovědnosti a (ne)vděčné téma zpracuje do filmové podoby. Nevděčné ve smyslu přítomnosti nepopulárního imperialistického oparu, jenž se kolem americké zahraniční politiky v posledních letech ustálil, a který, alespoň v některých kruzích, určitě povede k neoprávněné redukci Zero Dark Thirty (česky 30 minut po půlnoci) na propagandistický nástroj "Velkého Satana" (USA).
Kathryn Bigelow, režisérka akční pecky Bod zlomu, studenoválečného dramatu K-19: Stroj na smrt nebo výtečné válečné oscarovky Smrt čeká všude, se společně se scenáristou Markem Boalem nakonec úkolu ujala, avšak místo propagandou a patosem prolezlého pohledu na americké blízkovýchodní počínaní divákovi předkládá procedurální pohled na dlouhodobou snahu o nalezení Bin Ládina. Jedná se o relativně apolitickou perspektivu, přičemž zcela odpolitizovat ze své podstaty politický fenomén prostě nebylo možné. Snímek se však zaměřuje spíše na relevantní postavy, procesy a instituce než-li na ideologický či politický kontext. 
Nijak zvlášť nezvýrazňuje a neoslavuje ideologické kořeny, tradice a postupy, z nichž přirozeně vychází. Bigelow americké hledisko nezakrývá, ale při tom se snaží o střízlivý a věcný přístup. A v rámci možností se jí to daří.
Příběh, jehož vyvrcholení téměř každý na světě zná, není z tvůrčího hlediska tím nevděčnějším, ačkoliv konec Titanicu také každý tušil a finančně to nedopadlo dvakrát špatně. Na druhou stranu celosvětově diskutovaná tématika táhne, ať už má potencionální divák jakýkoliv názor. Boalův scénář vychází do značné míry (nikoliv výlučně) z perspektivy agentky Ústřední zpravodajské služby, pro níž se stalo dopadení Bin Ládina takřka životním posláním. Posedlá, umanutá a cílevědomá Maya je klíčovou postavou celého vyprávění a symbolizuje nejenom krkolomné a zdlouhavé snažení nevelké skupiny lidí o dopadení muže číslo jedna, ale také se v ní odráží ambivalentní přístup ke kontroverzním metodám a postupům užitým v boji s islámskými radikály. Charismatická Jessica Chastain dodala agilní agentce právě tolik lidskosti, abyste se její počínání alespoň snažili pochopit. Právem se díky tomuto výkonu řadí k favoritkám na zisk Oscara a osobně doufám, že si plešouna odnese.
Úvodní scény mučení zajatých radikálů a informátorů jistě vzbudí mnoho vášní, jelikož vcelku nepokrytě ukazují nelidské praktiky americké armády a zpravodajských služeb. Bezprostřední a nekompromisní ztvárnění je však bezpochyby plusem v kontextu celého dění, neboť bez nutné dávky brutality a surovosti by nebylo možné adekvátně zachytit atmosféru dlouho neúspěšného boje s nepolapitelnými strukturami al-Káidy. Nejedná se o manifestní legitimizaci těchto metod, jež mají v rámci filmu svoji nezastupitelnou úlohu ve smyslu získávání informací vedoucích k cíli, tedy fungují jako nástroj k posunu v ději. Důstojnost v tomto světle neztrácí jen trýzněné osoby, ale i jejich věznitelé, což už v zárodku rozhání pochybnosti o možné glorifikaci nehumánních procedur. Z hlediska skutečnosti je však rozporuplné vyznění, že nelidské výslechy přímo vedly (byly nutnou a nenahraditelnou podmínkou) k chycení Bin Ládina. V širším kontextu představuje tento výklad příjemné alibi pro republikány zodpovědné za formu protiteroristických praktik. Nevěrohodné je i zjištění ohledně stoprocentní informační výtěžnosti mučených osob. Asi ne každý skutečně něco věděl, nebo byl nakonec zlomen. Následně se ze Zero Dark Thirty stává silné konverzační drama proložené tu a tam zručně natočenou akcí. Postavy nepostrádají osobitost, motivaci (paradoxně vyjma těch arabských) a především
se vyvíjejí směrem kupředu. Ostatně i samotná Maya prochází přerodem, jenž dokumentuje nejen pocity některých členů tajných služeb, ale i celé americké společnosti.
Co si máte myslet o neoblíbeném protiteroristickém tažení, vám tvůrci necpou pod nos za každou cenu, leč jejich pohled do nitra zpravodajských a tajných služeb se nikterak nevymyká obecně přijímanému pohledu na události posledních let. Důraz je kladen na fakt, že dopadení jedné ze dvou klíčových ikon globálního islámského džihádu mělo silnou symbolickou hodnotu, neboť vůdčí osobnost afghánského odporu proti sovětské okupaci v osmdesátých letech neustále požívala značné autority blízkovýchodních radikálů. Alespoň tak to po celou dobu interpretuje analytička Maya, což v přeneseném slova smyslu znamená, že i značně omezené působení Bin Ládina stále představovalo nebezpečí pro americkou společnost a západní demokratické hodnoty. Explicitně je toto zjištění zmíněno pouze dvakrát či třikrát při bezprostředních a expresivních projevech Jessicy Chastain či Marka Stronga. Míra tradičně silného patriotismu a charakteristické americké sebestřednosti je docela přijatelná a omezuje se na několik málo scén, což je vzhledem k opravdu monstrózní stopáži překvapivé. Daleko větší problém představuje značná dekontextualizace v případě pohledu na arabské postavy a džihádisty, kteří postrádají výše zmíněnou motivaci, historii a tvář.
Dvouapůlhodinová kronika honu na světoznámého saúdskoarabského radikála se nese v konzistentně pomalém tempu. Jelikož je popisován poměrně značný časový úsek, Bigelow se logicky nemohla vyhnout posunům v čase. Jednotlivé kapitoly jsou vždy odděleny nadpisem, jenž vám zpravidla napoví, kam se budou další kroky týmu agentů ubírat. Zvolené schéma usnadňuje orientaci v ději a umožňuje nenásilné posuny v průběhu vyprávění. Vše směřuje k očekávanému zátahu na rezidenci v Pákistánu. Jeho zpracování koresponduje s nedávno vydanou a armádními kruhy hojně kritizovanou knihou No Easy Day Matta Bissonnetta, donedávna aktivního člena komanda Seal Team Six, v níž pod pseudonymem Mark Owen popsal mimo jiné operaci Neptunova harpuna, při níž byl Bin Ládin zastřelen. Uvedení Zero Dark Thirty provázelo vícero podobných kontroverzí, jež se pojily hlavně ke zveřejnění příliš choulostivých či tajných informací. Tvůrci si s tím hlavu příliš nelámali a vůbec se netajili tím, že využili několika dobře informovaných zdrojů z ministerstva obrany, zahraničí či zpravodajských služeb.
Verdikt:
V řemeslně i technicky brilantním snímku o pronásledování nejhledanějšího muže uplynulé dekády režisérka Kathryn Bigelow opětovně dokazuje svoji extratřídu. Skrze pomalu plynoucí příběh odhodlané agentky CIA se postupně prokousáváme nejen k zjištění, jak k došlo k lokalizaci Bin Ládina, ale i k tomu, že akt pomsty zřejmě nepřinesl kýženou satisfakci. Nečekejte žádnou smršť akce a dynamicky bublajících sekvencí, protože byste mohli být hořce zklamáni. Zero Dark Thirty je procedurálním dramatem s thrillerovými prvky, v němž hrají prim smysluplné a dobře napsané dialogy, vynikající herecké výkony a otázkami nasáklá atmosféra. Úhel pohledu je bezesporu snadno rozpoznatelný, ale propagandistická oslava amerického protiteroristického tažení Blízkým a Středním východem se nekoná, neboť ve špinavé hře se jen velmi těžko hledá neposkvrněný jedinec či skupina. Bylo by naivní domnívat se, že je nám předkládán naprosto přesný a autentický obraz objektivních skutečností. Zkreslení je způsobeno zejména dekontextualizací dalekosáhlého problému mezinárodního džidádu, proto se spíše zaměřte na filmové kvality, jež toto oscarové želízko bezpochyby má.
P.S.: Bigelow je vzhledem k diváctvu poměrně neúprosná z hlediska vstupních vědomostí, tudíž snímek bude ve všech svých detailech lépe srozumitelný divákům, jež o tématu vědí alespoň základní informace. Tím nemyslím, že Usáma bin Ládin je terorista zodpovědný za 11. září 2001, ale poněkud hlubší povědomí o blízkovýchodní problematice a americké válce proti terorismu. Avšak nutný předpoklad (prerekvizita) k pochopení dění to určitě není.
