Rozporuplná a nejednoznačná Mikoláškova osobnost se výrazněji ukáže ve fragmentech z jeho osobního života. Ty jsou klíčové k pochopení motivace a k vykreslení celkového charakteru hlavního hrdiny. Bohužel, v několika případech tvůrci selhali, když divákovi předkládají situace, v nichž Mikolášek očividně bojuje s vnitřními démony, leč jakýkoliv komentář (i kontextuální) absentuje. Nejprve se seznámíte s mladým zadumaným hochem, jenž by rád pomáhal lidem, abyste hned vzápětí byli svědky scény, kdy mladík brutálním způsobem umlátí novorozená koťátka, místo aby je relativně "humánně" utopil. Výbuch hněvu není ovšem nijak osvětlen a vy tápete, proč se k takovému násilí Mikolášek uchýlil a co ho k tomu vedlo. Divák netuší, zda se jedná o projev skrývané násilnické povahy, následek bolestivého traumatu z války či třeba nevyrovnanost způsobenou přiznáním si vlastní homosexuální orientace.
Šarlatán natočený dle scénáře z pera Marka Epsteina sice naplno nevyužívá potenciálu nadmíru zajímavého Mikoláškova životního příběhu, ovšem i tak představuje poutavou sondu do hlavy složité a rozpolcené osobnosti. Devízou snímku je vynikající herecký výkon Ivana Trojana, jenž ztvárnil odhodlaného léčitele vcelku úsporně, věrohodně a bez jakékoliv křeče. Trojan přesně trefil pózu arogantního, sebestředného, sobeckého a silně věřícího muže, jenž netoleruje nedokonalost, nalíčené ženy a kvůli katolickým kořenům se těžko srovnává s tím, jaký je. Rovněž mladý Josef Trojan odvedl poctivý kus herecké práce, když nepřehrává a nesnaží se na sílu napodobovat svého otce. Neméně přesvědčivý je i slovenský herec Juraj Loj coby Mikoláškův asistent a posléze i milenec. Loj se úlohy chopil energicky a živočišně, což filmové gay romanci dodává náboj a potřebnou autenticitu.
Z hlediska řemeslných kvalit nelze Šarlatánovi takřka nic vytknout. Preciznost, s jakou Holland vede herce, je cítit doslova v každé scéně. Taktéž kamera Martina Štrby vykazuje známky nejvyšší jakosti, když na diváka zapůsobí v prvé řadě hra se světlem a filtry. Fascinující jsou pak záběry, kdy Mikolášek odečítá proti světlu vzorky moči. Naopak naprosto zbytečné jsou kamerové CGI průlety mikrosvětem breberek, které působí v obou případech až nepatřičně a rušivě. V obecné rovině nelze než konstatovat, že řemeslně Šarlatán vysoce převyšuje drtivou většinu české produkce posledních let.
Verdikt
Koprodukční životopisné drama Šarlatán de facto naplnilo nemalá očekávání, i když obzvláště po stránce scenáristické v několika momentech trošku pokulhává. Agnieszka Holland natočila chytrý, poutavý, vizuálně opojný a řemeslně precizní biják, jakých se v českých luzích a hájích příliš netočí. Trošku zamrzí, že výjimečný Mikoláškův osud není odvyprávěný komplexněji, aby mohl divák lépe proniknout do mysli rozpolceného rokycanského léčitele. Mikoláškovu osobnost samozřejmě není možné rozebrat na šroubky, ale některých hluchých míst se tvůrci bezpochyby vyvarovat mohli. Do kina nicméně vyrazte, Šarlatán stojí za vidění.
Foto: CinemArt
