Letos jsme již měli možnost vidět v kinech jedno obstojné české životopisné drama, když si před několika týdny odbyl premiéru ambiciózní Havel režiséra Slávka Horáka. V žánrově identických vodách se pohybuje i snímek Šarlatán uznávané polské režisérky Agniezsky Holland, který měl být původně promítán již v březnu, nedlouho po únorové premiéře na prestižním festivalu Berlinale, leč koronavirová pandemie zapříčinila odklad. Nyní však koprodukční dobové drama s Ivanem Trojanem v hlavní roli vyprávějící o osudech léčitele/šarlatána Jana Mikoláška vstupuje do českých kin a diváci by mu určitě měli věnovat pozornost.
Mikolášek, český bylinkář a léčitel, žil v letech 1889 až 1973 a proslul neortodoxní metodou diagnostiky, kdy bez patřičného odborného vzdělání vyvozoval závěry ohledně zdravotního stavu pouze na základě pozorování vzorku moči. Veškeré zdravotní neduhy pak léčil bylinkami. Dle vlastních slov se pokusil pomoci zhruba pěti milionům lidí, přičemž na jeho služby se denně čekaly dlouhé fronty a vyhledávali jej lidé ze všech společenských vrstev včetně nejvýznamnějších osobností politického i kulturního života. Pod ruku se mu tak dostal kupříkladu i prominentní nacista Martin Bormann či komunistický prezident Antonín Zápotocký. Právě smrtí Zápotockého film začíná a Mikoláškův relativní klid na práci končí, jelikož ztrácí klíčového ochránce. Nedlouho poté je totiž označen za špinavce ohavně zneužívajícího bezbrannou dělnickou třídu a hnán před zmanipulovaný lidový soud.
Zručně natočený snímek se odehrává v několika časových rovinách. Nejenže si s Mikoláškem prožijeme bolestivou komunistickou dohru, ale retrospektivně se ohlédneme i za několika formativními epizodami v čase první světové války a ve třicátých a čtyřicátých letech dvacátého století. Blíže se dozvíme, že hlavní hrdina, syn rokycanského zahrádkáře, rozpoznal své výjimečné nadání v jinošském věku, kdy zachránil sestře nohu před amputací. V této mladické časové rovině ztvárnil Mikoláška Josef Trojan, devatenáctiletý syn Ivana Trojana. Samotná struktura vyprávění pak nebyla zvolena úplně nejšťastněji, protože přeskakování mezi jednotlivými rovinami narušuje dějovou celistvost a zanechává za sebou řadu lehce naťuknutých motivů (kupříkladu Mikoláškovo manželství) a kupu nezodpovězených otázek.
Tvůrci popisují Mikoláška obecně jako "znalce léčivých bylin", jenž sice postrádá adekvátní lékařské vzdělání a praktickou průpravu, ale patrně opravdu dostal do vínku unikátní dar jasnozřivosti. Snímek Mikoláška neadoruje a zejména v osobní sféře opakovaně zpochybňuje jeho morální kvality. Nikdy se tak ale nestane ve spojitosti s řemeslem. Z hlediska profesního chybí de facto jakákoliv oponentura k metodě, kterou Mikolášek užíval. Pakliže dojde ve filmu ke zpochybňování jeho "magických" schopností, v následující scéně jsou tyto skeptické náznaky zadupány do země. Neznamená to, že by Holland vykreslovala Mikoláška jako nechybujícího génia a zázračného bylinkáře, ale spíše věnuje pozornost dalším motivům.
