Ztraceno v překladu (2003)
Sophia Coppola měla předurčenu filmovou budoucnost v okamžiku, kdy se narodila. Dcera legendárního Francise Forda Coppoly vždycky sázela na snímky se silnými a zajímavými ženskými hrdinkami. A nejinak tomu bylo i v roce 2003 ve vztahovém dramatu Ztraceno v překladu. Kdo byl někdy v Japonsku, tak dozajista potvrdí, především pokud pochází se Západu, že se bez nejmenšího přehánění jedná o úplně jiný svět, postavený na odlišných tradicích a kultuře, která může na řadu cizinců působit hodně osaměle a neosobně. Přesně to jsou pocity, které zažívá dvojice, jejíž příběh je středobodem celého filmu: filmová hvězda ve středních letech Bob (Bill Murray), který v Tokyu natáčí reklamu a atraktivní novomanželka Charlotte (Scarlett Johansson), která do japonské metropole doprovází manžela – profesionálního fotografa – a kvůli jeho vytíženosti se cítí osaměle.
Ztraceno v překladu je neotřelou satirou moderního a uspěchaného světa. Netradiční romancí v tom pravém slova smyslu, protože vypráví příběh dvou osamělých duší, která nemají hodnotově ani generačně nic společného. Přesto k sobě najdou cestu, protože je na jednom místě spojila samota a touha po kontaktu s někým, kdo mluví "vaším" jazykem. Někoho, kdo by do vaší zasmušilé a každodenní nudou protkané existence vznesl trochu vzrušení a jiskry.
Příběh, který nemá na první pohled žádný konec, protože mezi nimi vlastně k ničemu nedošlo. A právě to je nejsilnější stránka celého filmu. Někdy je emocionální souznění a podpora toho druhého v momentech slabosti tou nejkrásnější věcí na světě. Symbol odporu ke společenským konvencím a očekáváním. A to je více než fyzická přitažlivost.
