Ztráta distributorů zabývajících se kinodistribucí je srovnatelná s kiny. Výrazně vyšší podíl vůči kinům zde představují právě mzdové náklady, které mohou činit 50 % - 75 % provozních nákladů. Druhou složkou újmy jsou investice do akvizic a vydání filmů, které jsou odloženy nebo zcela zrušeny. Při zrušení premiéry je ztráta v úrovni 100 % vydaných nákladů, při posunu bude částečná, protože část připravených materiálů lze použít v budoucnosti. Současná situace pak může mít i lavinový efekt negativního dopadu v delším časovém horizontu, protože dochází k nucenému posunu mnoha titulů, které nebudou mít dostatečný prostor pro svou exploataci v pozdějším termínu, a tudíž může docházet ke snížení očekávaných výnosů a k negativnímu dopadu na profitabilitu konkrétních filmů ještě dlouhou dobu po očekávaném znovuotevření kin.
Současná situace znamená také praktický konec pro distribuci fyzických nosičů, pro něž není odbyt v maloobchodě. Tento prodejní kanál není možné jednoduše nahradit on-line prodejem, byť se to částečně děje. Ztráty distributorů tvoří zejména výpadek prodejních míst a fixní náklady na chod společností, výplaty zaměstnanců a udržení skladovací a distribuční sítě. Již z průběhu prvních měsíců vidíme, že škody půjdou do desítek milionů korun. Tyto výše zmíněné efekty způsobí enormní nárůst internetových krádeží (tzv. „pirátství“). Přitom za situace uzavření kin a obchodů je legální digitální distribuce filmů jediný způsob exploatace. V oblasti filmu neexistuje totiž plnohodnotná digitální alternativa, jak je tomu v případě běžné ho zboží, jehož prodej se nyní masově přesunul na internet a digitální ekonomika tam tvoří uspokojivý substitut. My jsme naopak svědky extrémního nárůstu nelegálního užití. Fakt, že digitální distribuce není spásná, ukazuje i obecný poměr výnosů z legálního online šíření filmu, který je na úrovni 5-10 % z výnosů kinodistribuce.
Až do přijetí evropské směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu se nedařilo zajistit tvůrcům, producentům a distributorům právní ochranu jejich duševního vlastnictví. Bohužel tato norma není dosud implementována do českého právního řádu. Filmovým distributorům tak nezbývá než z vlastních prostředků chránit svoje zákonná práva prostřednictvím služeb, které jsou schopny zajistit na účet poškozených plnění povinností provozovatelů informačních společností – tzv. "notice and take down". Minimálně náhrada výdajů za zajištění právní ochrany, které se distributorům nedostává ze strany státu, by byla namístě.
