Herečka Julia Roberts patřila zhruba dvacet let k nejzářivějším hvězdám hollywoodského nebe. Držitelka Oscara za herecký výkon ve snímku Erin Brockovich a několika Zlatých glóbů má ve filmografii v drtivé většině kriticky, divácky i finančně úspěšné snímky. Nicméně zejména v poslední desetiletce se ani rodačka z městečka Smyrna ve státě Georgia nevyhnula několika zakopnutím, ač se zpravidla nejednalo o žádné fatální průšvihy. Poprvé se na televizních obrazovkách objevila v epizodní roli v seriálu Miami Vice. Celovečerní debut si připsala v televizním krimi dramatu Crime Story z roku 1986, ovšem opět se jednalo o menší roličku. O rok později si zahrála v nepříliš pozitivně přijaté lechtivé komedii Požární akademie a v roce následujícím na sebe konečně upozornila v (přinejlepším) průměrné romantické dramedii Mystic Pizza. Brzy však měl přijít průlom, když v roce 1989 natočila nadstandardní drama Ocelové magnólie, kde se ocitla ve společnosti hvězd jako jsou Sally Field, Dolly Parton, Shirley McClaine nebo Daryl Hannah a za svůj výkon si vysloužila nominaci na Oscara. A pak už to šlo ráz na ráz. Vzhledem k tomu, že letos v březnu tomu bylo dvacet let od premiéry Erin Brockovich (světová premiéra 17. března 2000) a dokonce třicet let od prvního promítání Pretty Woman (světová premiéra 23. března 1990), zaslouží si kariéra Julie Roberts důstojné připomenutí.
Devadesátkový průlom
Ohlédnutí započneme pěkně zostra, neboť role půvabné prostitutky Vivian je dost možná tou nejslavnější, jakou se Julia může pochlubit. Romantický rutinér Garry Marshall totiž natočil nezapomenutelnou variaci Popelky, která se stala absolutní klasickou v žánru romantických komedií. Spárování Julie s tehdy již známým Richardem Gerem se ukázalo jako skvělý tah, protože obdobnou chemii mezi hlavními postavami jen tak někde nenajdete. Vše mohlo vypadat úplně jinak, jelikož původní scénář byl o hodně temnější a syrovější, přičemž hlavní ženskou úlohu měla ztvárnit Diane Lane. Jenže ta neměla volno v diáři, tudíž musela odmítnout. Posléze se uvažovalo o dvojici Michelle Pfeiffer a Al Pacino, aby se nakonec tvůrci rozhodli pro Julii a Richarda. Nutno podotknout, že vybrali nejlépe, jak mohli. Snímek se směšným rozpočtem 14 milionů dolarů utržil v kinech po celém světě více než 460 míčů a Juliina kariéra měla brzy nabrat hvězdných výšin.
Po Pretty Woman se Julii začaly nabídky jen hrnout. V témže roce měl ještě premiéru thriller Hráči se smrtí, který sice z hlediska finančního nebyl bůhvíjaké terno, leč divácké a kritické reakce byly zpravidla pozitivní. V letech následujících natočila Julia úspěšné bijáky jako například smutnou limonádu Zemřít mladý, thriller Noci s nepřítelem nebo solidní kriminálku Případ Pelikán. Občas zabředla do močálu průměrnosti, když kupříkladu romantické dramedie Zbožňuju trable a Síla lásky se vám z hlavy vykouří zhruba tři minuty po dojetí titulků. Žádné průšvihy, spíše lehce zapomenutelný průměr.
V roce 1997 už bezesporu patřila mezi etablované hvězdy první svítivosti a pomalu začínala pomrkávat po zlatém plešounovi, ač v kinech stále bodovala v prvé řadě v žánru romantických komedií. Z tohoto schématu vybočuje výborný mysteriózní akční thriller Spiknutí, v němž se před kamerou sešla s Melem Gibsonem. Tenhle žánrový mix natočil režisér Richard Donner, tedy duchovní otec série Smrtonosná zbraň, a podařilo se mu umíchat zábavný koktejl o životu nebezpečném rozplétání jedné zdánlivě vymyšlené konspirace. Následoval divácký, kritický i finanční sukces, i když tržbám Pretty Woman se duo Gibson & Roberts ani nepřiblížilo. Julii to ovšem žíly netrhalo a s klidem si užívala šeku na sedmnáct milionů dolarů.