Tereza Těžká, Anežka Pithartová a Sabina Dlouhá dovedou působit správně naivně, nevinně, ale i zvědavě zároveň. V jednotlivých situacích umí dát autenticky najevo adekvátní míru nepochopení, strachu, zvídavosti, nervozity i zhnusení. A pokud některá ze slečen výjimečně pod tíhou situace trochu vypadne z role, výsledný zážitek to nijak nekazí, naopak to podtrhuje fakt, že se bavíme o skutečných situacích. Tvůrci neváhají ukázat ani momenty, kdy už to dívky nevydrží a musí se začít smát, přičemž právě humor (často hodně černý nebo spojený s absurditou momentu) je šikovně využíván k tomu, aby neustálý příval mrazivých výjevů byl vůbec nějak snesitelný.
Krom předkládaných záběrů tkví síla celého filmu také v tom, jak dovede být sžíravý a nastavovat společenské zrcadlo. Nemusíte přitom zrovna lovit nezletilé děti online, aby ve vás snímek nevyvolal otázky, zda jste se náhodou někdy v životě nechovali transakčně a usurpátorsky. Zda jste někdy nedopustili, že jste (jakoukoliv) lidskou bytost vnímali čistě jako součet benefitů, které z ní dovedete čerpat, aniž byste u toho, uvažovali o tom, že proti vám stojí někdo, koho můžete svou cynickou sebestředností zraňovat. Protože přesně to je chování predátorů ve svojí mechanické podstatě, když od něj oddělíte konkrétní skutky. A svojí neústupnou urputností jako by snímek po sto minut křičel: "Podívej se, co se děje, když se zavírají oči nad věcmi, o kterých všichni tuší, že asi existují, ale nikdo nemá odvahu, ochotu nebo potřebu přispět k řešení".
Závěrem se nabízí otázka, co přesně snímek vyvolá. Predátoři mají ve filmu zakryté obličeje, ale podle hlasu, pohybů, oblečení či prostředí, ze kterého volají, by je někdo poznat mohl. Sama režisérka v debatě s novináři připustila, že přinejmenším jednou měla strach, aby si jeden z útočníků neublížil. Ublížit by jim mohl i někdo jiný. A jakkoliv lze jen stěží s jednotlivými pány cítit nějaký soucit, násilí není řešení, hlavně pokud se má hledat řešení plošné a dlouhodobé. Přičemž něco podobného platí také v rámci ochrany samotných dětí. Pokud se po shlédnutí dokumentu budou někteří rodiče hrozit a zakazovat potomkům internet, nic se samozřejmě nevyřeší. Jedinou cestou je (prakticky jako vždycky) komunikace, jenže ta samozřejmě není jednoduchá, někdy není příjemná a každému se do ní nechce…
PS: Film je místy dost explicitní, nicméně vznikla také umírněná verze s komentářem, určená právě nezletilým pod patnáct let, aby měl snímek možnost působit tam, kde je to nejvíc potřeba
Verdikt
Ačkoliv lze pochopit pokud k dokumentu V síti někdo bude mít výhrady, ani ten největší odpůrce mu asi nemůže upřít fakt, že otevírá nesmírně důležité téma a dává širší mediální platformu k podrobnějšímu dořešení dalších otázek s problematikou spojených. Pokud bych měl V síti brát čistě jako filmový zážitek, tak nemůžu jinak, než vyjádřit nadšení, protože svým uchopením tématu, sledováním silných linek a dynamickým zpracováním přináší V síti pohlcující podívanou, která dovede diváka tak výrazně vykolejit, jako už dlouho žádná jiná.
