Mizerové v roce 1995 nastartovali filmovou kariéru režiséra Michaela Baye a herce Willla Smithe. Vedle toho pomáhali utvářet novou podobu akčního filmu, po tom, co svalovci 80. let pomaličku začínali troubit na ústup. Pokračování z roku 2003 nebylo tak zásadní pro kinematografii, ale v pokladnách slavilo více než dvojnásobný úspěch, jak Baye, tak Smithe zastihlo na vrcholu a nabídlo akční zábavu utrženou ze řetězu. Od té doby se studio Sony snažilo značku mnoho let resuscitovat, ale natáčení se z nejrůznějších důvodů odkládalo. Nakonec pokračování přichází do kin po sedmnácti letech. Jeden by čekal, že za tu dobu budou tvůrci schopni přijít s fůrou opravdu vydařených nápadů. To by ale zřejmě byl dost naivní předpoklad.
Mizerové navždy (Bad Boys for Life), jak se pokračování jmenuje, pracuje s motivy stárnutí. Marcus (Martin Lawrence) měl svoji policejní kariéru vždycky rád, ale má rodinu a přemýšlí o tom, že by měl odznak pověsit na hřebík a věnovat se ženě a vnoučeti, místo toho, aby někde riskoval život mezi gangstery. Mike (Will Smith) si naopak odmítá připustit, že stárne. Barví si šedivějící vousy, nechce se usadit a prioritou pro něj stále je být tím nejdrsnějším poldou široko daleko. Když se ve městě objeví nový nebezpečný gangster, který má s jedním z hrdinů nevyřízené účty, oba dva pánové se ještě víc zatvrdí ve svých dosavadních pozicích a mezi starými brachy dojde k rozkolu. Jak už to v podobných případech bývá, pokud se z téhle polízanice oba mizerové chtějí dostat, svedou to jedině společně.
Jak samotná zápletka, tak následně její rozplétání, stojí od začátku až do konce na samých klišé. Nechybí tým mladších kolegů, kteří pracují s moderními technologiemi a (vesměs) podle předpisů. Mike mlaďochům zpočátku nedůvěřuje a nerespektuje je, ale pokud jste film neviděli, tak si schválně zkuste tipnout, jestli na konci dojde ke sbratření… Na denním pořádku jsou konflikty se šéfem nebo unikání hněvu Marcusovy manželky. Mafián Armando Armas (Jacob Scipio) je mladší a rychlejší než Mike, ale Smithův hrdina svou zaťatostí dokáže udržet krok. Ústřední dvojka je na sebe často tak hnusná (zvlášť na Mike na Marcuse), že jde pochybovat o tom, že je jejich přátelství zdravé, nebo že jsou vůbec přátelé. Nicméně, jakmile jde o krk, jeden druhého samozřejmě nenechají ve štychu. Nechybí motivační úmrtí osob blízkých, nechybí bratrské proslovy a zásahy v pravou chvíli.
Z hlediska výstavby děje tedy skutečně chybí cokoliv neotřelého. Není tu byť jediný zajímavý motiv, zajímavý nápad či alespoň osvědčené klišé využité neotřelým způsobem. Těch pár zvratů je jak z telenovely a kýženou emocionální odezvu můžou vyvolat jen těžko. Něco podobného platí pro spoustu příběhů, které si ale stejně zamilujete, protože je fajn trávit čas s jeho hrdiny. V tomhle směru by teoreticky měli mít Mizerové navrch, protože s Mikem a Marcusem už se známe z předchozích dílů. Jenže bohužel, tady o nějakém skutečném stavění na odkazu populárních postav (které v posledních letech dobře fungovalo například ve Star Wars či v Halloweenu) nemůže být řeč. Na nostalgickou notu se snímek snaží hrát dost okatě a tak nějak z povinnosti. Neustálé opakování „Bad Boys for Life“ ale jakékoliv hmatatelné pouto rozhodně nenahradí.
