Čtvrtý díl Příběhu hraček do českých kin zavítá již o těchto prázdninách. Tvůrci se rozpovídali o inspiraci, detailech příběhu, o motivech záporačky a v neposlední řadě nám postupně dávkují nové plakáty a televizní spoty. Hrábě do ruky a jdeme se přehrabat v té kupě postřehů a upoutávek.
Už nějakou dobu víme, že se příběh bude profilovat jako hloubavé hledání vlastního já a využije i kontrastu několika postav. Poprvé od druhého dílu se setkáme se sebevědomou Pastýřku. Pastýřka prožila těžké časy, nakonec však přijala svůj osud, smířila se s věcmi tak, jak jsou a stala se z ní silná a nezávislá hračka. Zcela opačný případ prezentuje zoufalý Forky, který je zmatený ze své vlastní existence a ani nepřipouští, že by hračkou mohl být.
A konečně, někde uprostřed těchto dvou extrémů stojí hlavní záporačka Gabby Gabby, která se pro sebe snaží získat majitele a osvobodit se tak z letitého vězení. Jak Pastýřka, tak záporačka jsou odhozené hračky, které přecházely od jednoho majitele ke druhému, dokud nezůstaly zcela nechtěné a opuštěné. Zatímco Pastýřka si zachovala svou dobrotu a stala se z ní silná a sebevědomá „žena“, z Gabby Gabby se stal dílem nepříznivého osudu pohnutý záporák (podobně jako méďa v minulém filmu). Autoři nám tak chtějí ukázat, že hranice, mezi dobrem a zlem je opravdu tenká. Se záporačkou bychom měli sympatizovat a chápat její důvody.
V úvodu filmu, který funguje jako prolog a je zasazen mezi první a druhý díl, se dozvíme, co se přesně stalo s Pastýřkou. V téhle části Woody s partou zachraňují RC autíčko, které uvízlo venku na vydatném dešti. Po záchranné akci však Pastýřku i ovečky čeká odloučení od ostatních hrdinů a skončí ve výprodeji. Tím začíná její vývoj a přerod v silnou hrdinku. Režisér Josh Cooley říká, že Pastýřka je jiná, než si pamatujeme. Má novou vizáž, ale i osobnost a tato změna velmi silně zapůsobí i na Woodyho. Stala se z ní „ztracená hračka“, jelikož neměla stálý domov, ani dítě, které by si s ní hrálo, a to je věc, která Woodyho děsí ze všeho nejvíc. Osamělost. Ztráta domova. Odloučení. Jak totiž víme, Woody se od prvního filmu vždy snažil vrátit k Andymu a nabádal k tomu i ostatní. A když jej Andy už nechtěl, našel si náhradu v podobě malé Bonnie, protože by si nedovedl představit, že by zůstal opuštěnou hračkou bez majitele. A teď potkává Pastýřku, které se přesně tohle stalo, ale ona se s tím vypořádala a zvykla si. To je pro kovboje Woodyho nepochopitelné.
Tím hrátky v minulosti, kdy se hrdinové s Pastýřskou nuceně rozloučí, skončí a film se posune do přítomnosti, kde se Woody setkává s Forkym, hračkou, kterou vytvořila malá Bonnie. Forky se ale jako hračka necítí. Předtím byl neživou vidličkou a teď tohle. To by vyvedlo z míry každého. Režisér s nadsázkou vysvětluje, jak hračky přicházejí k životu a odpověď je jednoduchá: „Prostě přicházejí.“ Nechce totiž přehnaně filozofovat nebo kazit kouzlo filmu, že by vysvětlovat otázky, které by se podle něj řešit neměly a člověk by si měl především vychutnat film. I přesto se jedna otázka nabízí. Co dělá hračku hračkou? A přesně to Forkyho trápí…
