Článek obsahuje spoilery ke všem dosavadním marvelovkám!
Avengers: Endgame jsou nesmírně populárním filmem, který diváky baví. O tom jasně vypovídají hodnocení na nejrůznějších databázích, ale hlavně tržby – pokud by diváky Endgame nenadchla, v takhle hojném počtu by do kina (opakovaně) prostě nechodili. Recenzenti jsou v tomhle případě s diváckou většinou zajedno. Závěr marvelovské ságy se jednoduše povedl a většina fanoušků byla (soudě dle ohlasů) výsostně spokojená s tím, jak se hrdinové nakonec vypořádali s padouchem Thanosem a jeho devastačním lusknutím.
Bavíme se samozřejmě o superhrdinském velkofilmu, který v prvé řadě má nabízet určitý únik od reality a ukázat nám, jak by bylo skvělé žít ve světě, kde můžete zachránit celý vesmír jednoduše tím, že opravdu hodně zatnete zuby a dáte do toho všechno. Chtít od podobného projektu, aby do posledního detailu řešil dramatické osudy obyčejných lidí a celospolečenské problémy, to by asi bylo trochu moc. Následující řádky tedy neberte jako nějakou stížnost nebo hluboce přesvědčenou kritiku, ale spíš jako takové myšlenkové cvičení, určené pro zábavu.
Proč Avengers druhým lusknutím způsobili strašlivou tragédii:
1) Už Thanosovo lusknutí vytvořilo špatnou výchozí situaci
Pojďme to vzít popořadě. V roce 2018 Thanos lusknul prsty a polovina živých bytostí rázem zmizela. Abychom to zbytečně nekomplikovali, budeme řešit pouze planetu Zemi a vesměs jednom lidi. V momentě lusknutí se odehrálo množství nehod, které jsme mohli vidět i v potitulkové scéně Infinity War – padala letadla, automobily do sebe vrážely…Podobných nehod po celém světě jistě byla řada (třeba i na stavbách, při sportu apod.), hned po lusknutí tedy mohlo dojít k dalším ztrátám v rozsahu desítek nebo stovek tisíc dalších obětí. Předpokládejme, že zavládl chaos. Ten na řadě míst mohl přerůst v rabování, násilné konflikty, vychýlení politické situace, lokální nedostatky v rámci záchranných složek. Někteří lidé mohli přijít o všechno, zvýšení míry sebevražd by tedy nepřekvapilo, podobně jako vznik fanatických náboženských kultů.
Zatím jsme se bavili jen o ztrátách na životech. Dále jsou tu rozsáhlé ekonomické následky. Celý společenský systém přišel o svoji křehkou stabilitu. To, že bylo dvakrát tolik rostlinných zdrojů či zásob (krátkodobě, dokud nemělo roli, že o ně nemá kdo pečovat), asi z dlouhodobého hlediska velký přínos nepřineslo. V některých místech se mohl snížit počet lidí závislých na jednom vodním zdroji nebo třeba jednom rybářském lovišti. Ale globálně? Lze předpokládat, že produkci i nadále řídí ekonomické modely, i nadále se tedy vyrábí tolik, na kolik stačí pracovní síla a tolik, kolik toho trh dokáže zaplatit. Poměrně rychle se tak veškerá produkce (potravin, zboží…) mohla snížit na úroveň odpovídající velikosti světové populace. Změnil se tedy vlastně jen dlouhodobý odhad toho, jak dlouho nám mohou vydržet vyčerpatelné přírodní zdroje, pokud jejich ubývání nezmění razantní změna společenského chování nebo vědeckého pokroku. Okamžitý dostatek v žádném případě nenastal.
Jak jsme mohli vidět v záběrech z Avengers: Endgame, na světě zavládla docela slušná apatie, kdy se lidem příliš nechtělo naplno vzedmout k nějakému dalšímu bouřlivému rozvoji a místo toho to vypadalo, že na mnoha místech lidé prostě přežívají. Viděli jsme zaneřáděné ulice, pustá centra zábavy, pohaslá města… Lze předpokládat (a z Kapitánovy terapeutické skupiny i odvodit), že velké množství lidí je na tom psychicky špatně, ale snaží se s šokem nějak vyrovnat.
