Režisér David Ondříček určitě patří mezi ty zajímavější české tvůrce. Jeho filmy jsou zábavné a originální. A rozestupy mezi natáčením (od Grandhotelu k Ve stínu to máme šest let!) vypovídají o tom, že si své projekty pečlivě vybírá a připravuje. Nejinak tomu bylo s detektivkou Ve stínu, jejíž vznik byl ovšem komplikovanější, než byli tvůrci ze začátku ochotni přiznat. První, hrubý sestřih Ve stínu byl k vidění pro hrstku vyvolených novinářů již minulý rok, na festivalu v Karlových Varech. Od té doby se leccos změnilo. Někteří tvrdí že k lepšímu, jiní, že nikoliv.
Kapitán Hakl (Ivan Trojan) je správný chlap. Miluje svoji ženu (Soňa Norisová), syn v něm vidí hrdinu a u kolegů má respekt. Zastává vysokou funkci u kriminálky, ale přesto nepatří do komunistické strany (což je fakt, který scénáristovi Marku Epsteinovi a režisérovi mnozí vytýkají jakožto velmi nedůvěryhodný). Hakl započne zpočátku ničím výjimečné vyšetřování krádeže v klenotnictví. Jenže ona to tak obyčejná vloupačka nebyla. V čemž Kapitána utvrdí fakt, že vyšetřování velmi neelegantním způsobem převezme Státní Bezpečnost a za viníka je označen žid (Miroslav Krobot), který byl v době loupeže někde úplně jinde. Jenže se ke zločinu přizná. Samozřejmě pod nátlakem určitých lidí sledujících jakési zákulisní intriky.
A do toho se do Haklova profesního a osobního života začne plést jakýsi Major Zenke (Sebastian Koch), coby policejní specialista z NDR, který je pověřen jakožto vyšetřovatel případu.
David Ondříček má k dispozici skvělé herce, a to, že Ivan Trojan bez problému utáhne celý film, asi nikoho nepřekvapí. Hakl je sympatická postava, dobrý člověk, který žil ve špatné době a dělal špatné povolání a co hůř, snažil se o správnou věc. Jeho nepřítelem je cosi neviditelného a nevystihnutelného, přesto mocného. Svému malému synkovi vypráví o Krakatici. Netvorovi se spoustou chapadel, kterého je snad nemožné porazit. Jenže když s takovým netvorem někdo bude bojovat, třeba se unaví. Nic lépe nevystihuje Haklův idealismus, tolik nehodný do doby a prostředí, ve kterém žije. Ví, že je prakticky bez šance, by onu „Krakatici“ porazil, ale přesto se snaží a je za tento boj ochotný položit i život. Bez ohledu na malého syna a manželku. Hakl je krásně vykreslená postava a o to větší je škoda, že jeho „protivník“ Zenke zůstává někým nepostihnutelným. Nevadí, že jde o záhadnou postavu, ale je škoda, že navzdory tomuto faktu zůstává postavou nezajímavou. Celá okolní mašinérie pak zůstává pouze jakýmsi neuchopitelným zlem. Svědci jsou likvidováni, policisté korumpování a nevinní lidé souzeni.
Dále se ve filmu mísí řada historických témat od protižidovského spiknutí přes vykonstruované politické procesy až blížící se „strašák“ měnové reformy. Ve stínu je totiž všechno možné, jen ne napínavá detektivka. Největším problémem Ve stínu je jeho rozvláčnost. V napětí vás film dokáže udržet zhruba půl hodiny. Pak přestanete očekávat, že se „konečně něco stane“ a samotný vrchol už je jen pozvolným vyústěním celého zamotaného celku a bohužel působí bezzubě, prost jakýchkoliv emocí. A to vzhledem k Haklovi hodně mrzí.
Verdikt
David Ondříček režíruje vynikajícího Ivana Trojana v komplikovaném scénáři Marka Epsteina. Méně komplikovanosti by ovšem Ve stínu prospělo víc, než sebevážnější a bolestivější historické trauma. Rozvláčné drama bez špetky napětí se buduje tak dlouho až to diváka přestane bavit. Konec bohužel nepřinese kýžené emoce a vy budete odcházet z kina s vědomím, že na nový český film to nebylo vůbec špatné, ale zároveň s touhou, aby to bylo o hodně lepší.
